Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1272/21

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatelky Vladimíry Drábové, zastoupené JUDr. Karlem Mateřánkou, advokátem se sídlem v Plzni, Rooseveltova 10/9, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -14 ze dne 3. 3. 2021 a usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. -10 ze dne 18. 11. 2020, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Plzni, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných usnesení, neboť je přesvědčena, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle d.

2. Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") ústavní stížností napadeným usnesením v insolvenční věci o schválení oddlužení rozhodl tak, že oba (v rozhodnutí specifikovaní) dlužníci jsou oprávněni podat návrh na povolení oddlužení; mimo jiné krajský soud zároveň rozhodl, že schvaluje oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Proti právě uvedenému usnesení krajského soudu brojila stěžovatelka odvoláním. Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") dané odvolání ústavní stížností napadeným usnesením odmítl podle . Odvolací soud dospěl k závěru, že stěžovatelka (věřitelka) není k podání odvolání oprávněna, protože není osobou, která by řádně a včas hlasovala proti přijetí schváleného způsobu oddlužení dlužníků podle , o úpadku a způsobech jeho řešení ().

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že napadená usnesení jsou věcně nesprávná a částečně nepřezkoumatelná. Stěžovatelka tvrdí, že již v přihlášce pohledávky ze dne 2. 9. 2020 vznesla námitky proti oddlužení a zároveň v ní hlasovala pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. O skutečnosti, že se k tomuto způsobu hlasování nebude přihlížet, nebyla řádně poučena. Stěžovatelka dále tvrdí, že v odvolání odkazovala na usnesení Nejvyššího soudu č. j. -36 ze dne 30. 6. 2020, odvolací soud se však s předmětným odkazem v napadeném usnesení vůbec nevypořádal.

4. Dříve než lze přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda jsou k jejímu projednání dány podmínky stanovenéy a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

5. Podle ve spojení s je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (vyjma návrhu na obnovu řízení). Ústavní stížnost je tak založena na zásadě její subsidiarity k jiným zákonným procesním prostředkům. To znamená, že ústavní stížnost je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, není-li možná náprava postupy před jinými orgány veřejné moci, tedy pokud byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany.

6. Podle může žalobou pro zmatečnost účastník napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání. Ústavní stížnost, která směřuje proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo v občanském soudním řízení odmítnuto odvolání stěžovatele, je nepřípustná podle , jestliže stěžovatel proti tomuto rozhodnutí neuplatnil žalobu pro zmatečnost. Účastník, jehož odvolání bylo odmítnuto, totiž disponuje podle procesním prostředkem, na jehož základě může nechat přezkoumat, zda závěr odvolacího soudu, že odvolání muselo být odmítnuto, je v souladu se zákonem, potažmo s ústavním pořádkem [viz stanovisko pléna sp. zn. ze dne 16. 12. 2008 (ST 26/51 SbNU 839; 79/2009 Sb.)].

7. Stěžovatelčino odvolání odvolací soud v projednávané věci odmítl podle . Stěžovatelka tedy mohla podat proti napadenému usnesení žalobu pro zmatečnost; to však neučinila (v ústavní stížnosti to ani netvrdí, ani to z ní jinak nevyplývá). Lze uzavřít, že stěžovatelka všechny dostupné procesní prostředky k ochraně jejích práv nevyčerpala (obdobně viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 29. 8. 2017 či usnesení

sp. zn.

ze dne 12. 12. 2018; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Pro úplnost je třeba dodat, že stěžovatelka se v ústavní stížnosti nedovolává postupu dle a ani Ústavní soud samotný nezjistil žádné okolnosti, které by mohly svědčit pro naplnění podmínek tohoto zákonného ustanovení.

8. Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj proto odmítl ústavní stížnost podle ve spojení s jako nepřípustný návrh.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. května 2021

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj