Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1028/21

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Víta Kláska, zastoupeného Mgr. Pavlem Jakimem, advokátem, sídlem Velké náměstí 116/7, Písek, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. února 2021 č. j. -41 a s ní spojeném návrhu na zrušení , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "a zálohy sražené z těchto příjmů plátcem daně se započítají u poplatníka na daňovou povinnost až v tomto zdaňovacím období, ve které budou vyplaceny nebo obdrženy", za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), domáhá zrušení výše uvedeného soudního rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho práva podle , , a d (dále jen ""), jakož i a y.

2. Stěžovatel spojil s ústavní stížností podle akcesorický návrh na zrušení , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), ve slovech "a zálohy sražené z těchto příjmů plátcem daně se započítají u poplatníka na daňovou povinnost až v tomto zdaňovacím období, ve které budou vyplaceny nebo obdrženy".

3. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadeného rozhodnutí se podává, že ve zdaňovacím období roku 2016 stěžovatel vykázal příjmy od tří zaměstnavatelů, avšak Finančnímu úřadu pro Jihočeský kraj (dále jen "správce daně") nedoložil potvrzení o zdanitelných příjmech, sražených zálohách na daň a daňovém zvýhodnění od jednoho z těchto zaměstnavatelů (společnosti SH - Construction s. r. o.). V přiznání k dani z příjmů stěžovatel uvedl, že u SH - Construction s. r. o. vydělal 19 800 Kč a že z těchto příjmů mu byla sražena záloha na daň ve výši 3 990 Kč, přičemž celkově vykázal příjmy ze závislé činnosti ve výši 173 209 Kč a vypočetl si daň ve výši 6 795 Kč. Po proběhnuvším daňovém řízení správce daně platebním výměrem ze dne 9. 8. 2017 vyměřil stěžovateli daň z příjmů za rok 2016 ve výši 9 645 Kč.

4. Stěžovatel se bránil odvoláním, kterému vedlejší účastník částečně vyhověl a rozhodnutím ze dne 27. 2. 2019 č. j. 8409/19/5200-10423-708571 změnil předmětný platební výměr tak, že stěžovateli vyměřil daň z příjmů ve výši 7 547 Kč.

5. O žalobě stěžovatele proti rozhodnutí vedlejšího účastníka rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 14. 10. 2020 č. j. -34 tak, že se žaloba zamítá (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III).

6. Kasační stížnost stěžovatele Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Nejvyšší správní soud shledal, že výklad, kterého se domáhá stěžovatel, by vedl k tomu, že za příjmy dosažené za zdaňovací období 2016 by bylo nutné považovat i mzdu za měsíce březen, duben a květen 2016, která stěžovateli nebyla v tomto období vyplacena, ačkoliv mu vyplacena být měla. Ustanovení spojuje sražené zálohy se skutečně vyplacenými příjmy. Sražené zálohy tedy musí být započítány v tom období, ve kterém daňový subjekt skutečně obdrží od zaměstnavatele příjem (mzdu) za sporné měsíce. Nevyplatil-li zaměstnavatel stěžovateli mzdu za měsíce březen až květen 2016 nejpozději do 31. 1. 2017, nemůže správce daně při stanovení daně z příjmů za období roku 2016 zohlednit zálohy na daň z příjmů (které údajně byly v tomto případě uhrazeny i za měsíce březen, duben a květen 2016). Zákon o daních z příjmů mu k tomu neposkytuje žádný nástroj.

II.

Argumentace stěžovatele

7. Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že správce daně přijal (nejméně) zálohu na daň z příjmu za měsíce leden až březen (tj. do skončení pracovního poměru uváděného předmětným zaměstnavatelem). Tedy nastala situace, kdy správce daně přijal zálohu na daň z příjmu, která by za určitých podmínek mohla být (resp. za takových podmínek jistě byla) vrácena stěžovateli či vůči stěžovateli zúčtována. Nyní zadržuje správce daně část majetku stěžovatele - peníze v částce odpovídající poukázané a zaměstnavatelem odvedené záloze na dani z příjmu za měsíc březen (a možná i duben), kterou ve prospěch stěžovatele nezúčtoval (a také už nikdy určitě nezúčtuje) a jediným důvodem její držby je dotčené napadené ustanovení zákona.

III.

Procesní předpoklady pro posouzení ústavní stížnosti

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Jeho ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (y), který stojí mimo soustavu soudů (y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

10. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [nález ze dne 25. 9. 2007

sp. zn.

(N 148/46 SbNU 471); tato i všechna dále uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].

11. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydaném v soudním řízení správním, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost, neboť Ústavní soud není součástí soustavy soudů (y) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku, chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

12. Ústavní soud ve své judikatuře také mnohokrát konstatoval, že postup v soudním řízení správním, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí správních soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda právní závěry správních soudů nejsou s nimi v extrémním nesouladu a zda podaný výklad práva je i ústavně konformní, resp. není-li naopak zatížen libovůlí. Takovéto pochybení v posuzované věci neshledal. Na právních závěrech správních soudů neshledal Ústavní soud žádné vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí, které by odůvodňovalo jeho případný kasační zásah. Stěžovatel ve své podstatě pouze polemizuje se správným právním závěrem správních soudů, což nezakládá důvodnost ústavní stížnosti a svědčí o její zjevné neopodstatněnosti [viz nález Ústavního soudu ze dne 9. 7. 1996

sp. zn.

(N 63/5 SbNU 481)].

13. Nadto je předmětem sporu rozdíl ve tvrzené a vyměřené dani v bagatelní výši (viz sub 3 a 5). Ústavní soud dal opakovaně ve své rozhodovací praxi najevo [např. usnesení ze dne 29. 4. 2002

sp. zn.

, ze dne 30. 8. 2001

sp. zn.

, ze dne 21. 3. 2001

sp. zn.

, ze dne 25. 8. 2004

sp. zn.

, ze dne 18. 1. 2006

sp. zn.

a ze dne 4. 4. 2007

sp. zn.

či nález ze dne 25. 7. 2012

sp. zn.

(N 132/66 SbNU 61) aj.], že v takových případech je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Důvodnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2013

sp. zn.

, ze dne 9. 1. 2013

sp. zn.

, ze dne 12. 12. 2012

sp. zn.

a další). Pochybení takového charakteru však Ústavní soud v nyní souzené věci, jak uvedeno výše, neshledal.

14. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných muu, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (y). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle .

15. Spolu s ústavní stížností byl podán akcesorický návrh na zrušení ve slovech "a zálohy sražené z těchto příjmů plátcem daně se započítají u poplatníka na daňovou povinnost až v tomto zdaňovacím období, ve které budou vyplaceny nebo obdrženy". Protože takový návrh lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydanému na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části, tento návrh sdílí osud ústavní stížnosti ( ve spojení s ). Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, odpadá tím současně i základní podmínka možného posouzení návrhu na zrušení zákona [srov. např. usnesení ze dne 3. 10. 1995

sp. zn.

(U 22/4 SbNU 351)].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. května 2021

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu