Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 502/21

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele J. S., zastoupeného Mgr. Jiřím Maškem, advokátem, sídlem Lochotínská 1108/18, Plzeň, proti usnesení Okresního státního zastupitelství Plzeň-město ze dne 21. prosince 2020 č. j. 2 ZT 259/2020-33 a usnesení Policie České republiky, Městského ředitelství Plzeň, Služby kriminální policie a vyšetřování, 2. oddělení obecné kriminality Plzeň, ze dne 13. listopadu 2020 č. j. KRPP-125106-41/TČ-2020-030572, za účasti Okresního státního zastupitelství Plzeň-město a Policie České republiky, Městského ředitelství Plzeň, Služby kriminální policie a vyšetřování, 2. oddělení obecné kriminality Plzeň, jako účastníků řízení, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.II. Stěžovateli se náhrada nákladů zastoupení v řízení před Ústavním soudem nepřiznává.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces (sc. právo na soudní ochranu) podle d. V závěru ústavní stížnosti navrhl, aby Ústavní soud rozhodl o tom, že náklady na jeho zastoupení nese Česká republika, neboť to odůvodňují jeho osobní a majetkové poměry.

2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že usnesením Policie České republiky, Městského ředitelství Plzeň, Služby kriminální policie a vyšetřování, 2. oddělení obecné kriminality Plzeň (dále jen "policejní orgán"), ze dne 13. 11. 2020 č. j. KRPP-125106-41/TČ-2020-030572, bylo zahájeno podle § 160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), trestní stíhání stěžovatele jako obviněného ze spáchání zločinu loupeže a přečinu porušování osobní svobody, když trestnou činnost stěžovatele policejní orgán v tomto rozhodnutí podrobně popsal. Proti usnesení policejního orgánu stěžovatel brojil stížností, kterou jako nedůvodnou Okresní státní zastupitelství Plzeň-město napadeným usnesením zamítlo.

3. Před zahájením věcného projednání ústavní stížnosti je povinností Ústavního soudu zkoumat, zda jsou splněny požadavky kladené na takový návrh . Z tohoto hlediska Ústavní soud shledal, že stěžovatelova ústavní stížnost je nepřípustná.

4. Pojmovým znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita, která se po procesní stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Z toho vyplývá, že je-li v určité procesní situaci k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu ( y) takové souběžné rozhodování nepřipouští.

5. Ústavní soud vychází z toho, že stěžovatel je povinen uplatnit všechny procesní prostředky, které k ochraně jeho práva v daném případě zákon poskytuje, včetně oprávnění státního zástupce nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení [srov. např. nález ze dne 2. 3. 2015

sp. zn.

(N 51/76 SbNU 691), popř. usnesení ze dne 15. 3. 2016

sp. zn.

(rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Takový procesní prostředek uplatněn nebyl, resp. z ústavní stížnosti nevyplývá, že by ho stěžovatel využil.

6. Odkazovaná rozhodnutí (tj. nález

sp. zn.

a usnesení

sp. zn.

) zmiňují dohled podle a násl. , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), respektive dozor podle § 174 trestního řádu v souvislosti s právem na účinné vyšetřování typicky osoby, která byla (měla být) poškozená eventuální trestnou činností jiného subjektu. V nálezu

sp. zn.

(srov. bod 30. odůvodnění) je výslovně uvedeno, že v rámci dohledu je vyšší státní zastupitelství oprávněno (tzn. zároveň povinno) posoudit správnost postupu nižšího státního zastupitelství v celé jeho šíři. Není přitom důvodu, aby možnost přezkumu v soustavě státního zastupitelství k ochraně svých práv nevyužil i stěžovatel (srov. k tomu též usnesení ze dne 1. 4. 2019

sp. zn.

nebo co do zdůraznění principu subsidiarity též usnesení ze dne 4. 4. 2018

sp. zn.

), a to alespoň v jednom stupni hierarchie ke státnímu zastupitelství, které rozhodovalo o stížnosti obviněného podle § 141 a násl. trestního řádu. Institut dozoru podle § 174 a násl. trestního řádu je koncipován ve srovnání s dohledem podle § 12c a násl. zákona o státním zastupitelství úžeji, nicméně jej lze využít k ochraně práv zejména tam, kde zákon nepřipouští podání stížnosti podle § 141 a násl. trestního řádu.

7. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle a odst. l písm. e) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl. Za těchto okolností nemohlo být vyhověno ani návrhu stěžovatele na náhradu nákladů stěžovatelova zastoupení před Ústavním soudem, jelikož ústavní stížnost byla odmítnuta (a contrario ).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. března 2021

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj