Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3250/22

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele T. M., proti usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha III, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, 2. oddělení, ze dne 23. listopadu 2022 č. j. KRPA-286803-52/TČ-2022-001392, za účasti Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha III, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, 2. oddělení, jako účastnice řízení, a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva zakotvená v , a 4, v a v d (pozn. tvrzení o porušení dalších základních práv stěžovatel převzal ze svých předchozích ústavních stížností a postrádá vazbu na další text). Stěžovatel též navrhl, aby Ústavní soud v nálezu prohlásil, že "Činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou v České republice ve smyslu d znemožněny.", a požádal o přednostní projednání věci.

2. Z ústavní stížnosti a její přílohy se podává, že stěžovatel ve věci vedené u Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha III, Služby kriminální policie a vyšetřování, pod č. j. KRPA-286803/TČ-2022-001392, vznesl námitku podjatosti. Komisař por. Mgr. David Rousek usnesením ze dne 1. 11. 2022 č. j. KRPA-286803-43/TČ-2022-001392 podle § 31 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, rozhodl, že není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v uvedené věci, neboť nelze mít pochybnosti, že by pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemohl nestranně rozhodovat.

3. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel podle § 141 násl. trestního řádu stížnost, která byla ústavní stížností napadeným usnesením zamítnuta jako nedůvodná, neboť usnesení bylo shledáno správným, stejně jako i řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo. V odůvodnění napadeného usnesení je, mimo jiné, konstatováno, že stěžovatel nekonkretizoval, čím by měl být podjatý jediný zpracovatel případu komisař por. Mgr. David Rousek, přičemž není možné, aby námitka podjatosti směřovala na všechny policisty Obvodního ředitelství policie Praha III, neboť takovou námitku lze vždy vznášet proti konkrétním osobám, které se na provádění úkonů trestního řízení skutečně podílejí, nikoliv proti neurčitým osobám. Důvodem podjatosti také není jakýkoliv vztah k projednávané věci, nýbrž musí jít o vztah takového charakteru, který objektivně i subjektivně brání policejnímu orgánu přistupovat k věci nezaujatě a rozhodovat nestranně a spravedlivě, což vyvolává oprávněné pochybnosti o jeho nepodjatosti. Žádná taková skutečnost, která by zakládala podjatost komisaře por. Mgr. Davida Rouska, v posuzované věci zjištěna nebyla.

4. Pro úplnost rekapitulace je vhodné doplnit, že byť je ústavní stížnost poměrně rozsáhlá, ústavní stížností napadenému usnesení, respektive podjatosti komisaře por. Mgr. Davida Rouska, se v ní stěžovatel podrobněji (konkrétní argumentací) nevěnuje.

5. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

6. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, která se po procesní stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Z toho vyplývá, že je-li v určité procesní situaci k rozhodování o právech a povinnostech fyzických osob a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu ( y) takové souběžné rozhodování nepřipouští.

7. Ústavní soud již mnohokrát uvedl, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem. Trestní řízení jako zákonem upravený postup poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces, v němž spolupůsobí a jež průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. V procesu, který probíhá, či teprve započal, lze případné vady napravit v trestním řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, to znamená především samotnými orgány činnými v trestním řízení. Teprve po vyčerpání všech procesních prostředků, jež stěžovateli zákon poskytuje, by mohla přicházet v úvahu ústavní stížnost [srov. k tomu přiměřeně závěry usnesení ze dne 4. 9. 2008

sp. zn.

(všechna rozhodnutí Ústavnímu soudu jsou dostupná pod https://nalus.usoud.cz)]. Uvedená trestní věc přitom skončená není a stěžovatel ani neuvádí žádné okolnosti, které by mu bránily v tom, aby napadené rozhodnutí předložil k přezkumu příslušnému státnímu zastupitelství k výkonu dohledu podle , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně ve smyslu tohoto zákona (srov. usnesení ze dne 2. 3. 2021

sp. zn.

).

8. Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podanou ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [ ], když neshledal, že by v této věci byly splněny výjimečné předpoklady přijetí ústavní stížnosti vymezené v . K návrhu stěžovatele na přednostní projednání věci Ústavní soud konstatuje, že užití tohoto institutu přichází v úvahu za situace, lze-li očekávat delší čas do vydání konečného rozhodnutí. V daném případě taková situace nenastala, a proto Ústavní soud o tomto návrhu samostatně nerozhodoval.

9. Žádá-li stěžovatel v petitu ústavní stížnosti, aby Ústavní soud konstatoval, že "Činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou v České republice ve smyslu d znemožněny.", není k rozhodnutí o takovém návrhu Ústavní soud příslušný [ ], neboť stěžovatel se nemůže domáhat ničeho jiného, než co umožňuje (srov. k tomu usnesení ze dne 18. 12. 2012

sp. zn.

).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. prosince 2022

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj