Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1350/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. S., právně zastoupeného Mgr. Jiřím Maškem, advokátem se sídlem Lochotínská 1108/18, Plzeň, proti usnesení Okresního státního zastupitelství Plzeň-město ze dne 21. 12. 2020 č. j. 2 ZT 259/2020-33, usnesení Policie České republiky, Městského ředitelství Plzeň, Služby kriminální policie a vyšetřování, 2. oddělení obecné kriminality Plzeň, ze dne 13. 11. 2020 č. j. KRPP-125106-41/TČ-2020-030572 a vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 20. 4. 2021 č. j. -26, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí s tím, že jimi mělo dojít k porušení jeho práv zaručených d.

2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že usnesením Policie České republiky bylo zahájeno podle § 160 odst. 1 tr. řádu ze spáchání zločinu loupeže a přečinu porušování osobní svobody, když trestnou činnost stěžovatele policejní orgán v tomto rozhodnutí podrobně popsal. Proti usnesení policejního orgánu stěžovatel brojil stížností, kterou jako nedůvodnou Okresní státní zastupitelství Plzeň-město napadeným usnesením zamítlo.

3. Ústavní stížností vedenou pod

sp. zn.

se stěžovatel domáhal zrušení obou rozhodnutí. Usnesením ze dne 2. 3. 2021 byla jeho ústavní stížnost odmítnuta jako nepřípustná, neboť nevyčerpal všechny prostředky k ochraně práva, v daném případě nepožádal nadřízené státní zastupitelství o výkon dohledu dle a násl. , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů.

4. Dne 22. 3. 2021 podal stěžovatel podnět k výkonu dohledu nad postupem Okresního státního zastupitelství Plzeň-město ve věci vedené pod sp. zn. 2 ZT 259/2020, a to ke Krajskému státnímu zastupitelství v Plzni. Krajské státní zastupitelství v Plzni však neshledalo v postupu nižšího státního zastupitelství potažmo policejního orgánu žádné pochybení, jak vyplývá z vyrozumění o vykonaném dohledu nad postupem Okresního státního zastupitelství Plzeň-město ve věci vedené pod sp. zn. 2 ZT 259/2020 ze dne 20. 4. 2021 č. j. -26.

5. Stěžovatel spatřuje zásah do jeho ústavně chráněného práva na spravedlivý proces mj. ve způsobu, jakým orgány činné v trestním řízení přistoupily ke shromážděným důkazům a k jejich posouzení. Policejní orgán prý rezignoval na svoji povinnost ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu objasňovat okolnosti svědčící ve prospěch stěžovatele. Shromážděné důkazy pak hodnotil nesprávně, tendenčně, výlučně k tíži stěžovatele a jeho závěry neměly oporu v trestním spisu. Podle stěžovatele policejní orgán nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který by byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, když tento zjistil vágně a v rámci odůvodnění usnesení se uchýlil toliko k opisování jednotlivých důkazních prostředků, aniž by důkazy z nich plynoucí jakkoliv relevantně hodnotil. Stěžovatel je přesvědčen, že v tomto případě je namístě mimořádný zásah Ústavního soudu, neboť z obou napadaných usnesení se nepodává žádný výklad rozhodovacích důvodů orgánů činných v trestním řízení a nejsou v nich obsaženy žádné úvahy policejního orgánu či okresního státního zastupitelství o subjektivní stránce trestného činu, aby z nich bylo možno usuzovat na úmysl stěžovatele a vymezení subjektivní stránky trestného činu.

6. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že rozeznává v jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.

7. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Není součástí soustavy soudů (y), není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995

sp. zn.

(N 5/3 SbNU 17), všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.

8. K posuzované věci Ústavní soud připomíná svou ustálenou judikaturu zdůrazňující zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci Ústavním soudem a související zásadu zdrženlivosti v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Zmíněné zásady se specificky projevují též při posuzování ústavních stížností brojících proti rozhodnutím a zásahům orgánů veřejné moci učiněným v průběhu přípravného řízení trestního. Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení v trestním procesu je nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Ústavní soud je povolán korigovat pouze takové excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení. Přípravné řízení trestní prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství. Ingerenci Ústavního soudu do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení je tak v přípravném řízení třeba považovat za v zásadě nepřípustnou a možnost jejího uplatnění vykládat restriktivně. Jeho kasační intervence je namístě pouze ve výjimečných případech, kdy s ústavní stížností napadeným rozhodnutím je spojen nepřijatelný zásah do základních práv a svobod stěžovatele.

9. Takový zásah však Ústavní soud v daném případě neshledal. Stěžovatelem napadená rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení jsou dostatečným způsobem odůvodněna, přičemž jeho námitky směřují zejména proti skutkovým zjištěním, která však Ústavní soud nepřezkoumává.

10. Protože Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení základních práv stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle . O návrhu na náhradu nákladů zastoupení stěžovatele dle tento soud samostatně nerozhodoval, neboť ústavní stížnost byla odmítnuta ( ).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. června 2021

Ludvík David, v. r.

předseda senátu