Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 651/18

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou ve věci návrhu V. V., zastoupeného Mgr. Martinem Dvořákem, advokátem se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, proti usnesením Městského státního zastupitelství v Brně, ze dne 17. ledna 2018, č. j. 3 ZT 182/2017-84, a Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, 3. oddělení obecné kriminality, ze dne 18. prosince 2017, č. j. KRPB-284753-29/TČ-2017-060273-PAV, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se na Ústavní soud obrátil nejprve nekvalifikovaným podáním, následně (již zastoupen) odstranil vady a namítal zásah do svých zaručených práv ( , 12 odst. 2 a 36 odst. 1 d), k němuž mělo dojít usnesením Policie České republiky o zahájení trestního stíhání, i následným usnesením státního zastupitelství zamítajícím jeho následnou stížnost. Stěžovatel brojí proti stíhání pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými látkami a psychotropními látkami a jedy podle ve formě spolupachatelství podle . Navrhovatel namítá, že policejní orgán postupoval nesprávně, založil-li své poznatky na ohledání podle § 113 trestního řádu, měla-li být nařízena a provedena domovní prohlídka; zpochybňuje přitom poskytnutí souhlasu se vstupem příslušníků policie do hotelového pokoje.

Ústavní soud v minulosti ve své judikatuře (např. v nálezu

, N 78 SbNU 4/243) opakovaně vyslovil, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Postupují-li orgány činné v trestním řízení v souladu s obsahem hlavy páté y, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), může ústavní stížnost podat každý, kdo tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem, bylo porušeno jeho základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost představuje zvláštní procesní prostředek k ochraně základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv a svobod ve vztahu subsidiarity, protože ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být úkolem pouze Ústavního soudu, ale všech orgánů veřejné moci. Jde o institucionální mechanismus ultima ratio nastupující v případě selhání všech ostatních mechanismů; proto je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje ( ve spojení s a 4 ), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti ( ).

Přípustné opravné prostředky nelze přitom chápat výhradně v kontextu existence možnosti nápravy příslušeného rozhodnutí (konkrétního opravného prostředku), ale v souvislostech pokračujícího soudního (trestního) řízení, které samou svou existencí zaručuje až do vydání meritorního rozhodnutí průběžnou kontrolu danou trestním řádem, v němž účastníku přísluší celá řada konkrétních nástrojů, včetně (případného) následného řízení v rámci obecného soudnictví (srovnej též

sp. zn.

in http://nalus.usoud.cz). Východiskem pro tyto závěry je y, v němž se uvádí, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci.

Podle ustanovení § 160 odst. 1 trestního řádu je v pravomoci policejního orgánu rozhodnout neprodleně o zahájení trestního stíhání, nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že byl spáchán trestný čin. Zahájení trestního řízení je počátkem trestního stíhání, nad nímž vykonává podle § 174 a násl. trestního řádu dozor příslušný státní zástupce, který je povinen, podle § 172 odst. 1 trestního řádu zastavit trestní stíhání, zjistí-li se, že k dalšímu vedení neexistuje důvod. Nastane-li tedy taková okolnost v řízení, bude úkolem orgánu veřejné moci rozhodnout v souladu s trestním řádem. Navrhovateli, právně zastoupenému, pak přísluší navrhovat zákonem definované nástroje k ochraně jeho zájmů.

Podle ustanovení proto soudce zpravodaj návrh odmítl jako předčasný, a tudíž nepřípustný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. dubna 2018

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj