Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3451/20

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. H., zastoupeného Mgr. Bc. Martinem Kůsem, advokátem se sídlem Kaprova 42/14, Praha 1, kterou se domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že zásahem Okresního soudu v Karlových Varech spočívajícím v nařízení hlavního líčení ve věci vedené pod sp. zn. na den 26. 1. 2021 bez předchozího nařízení předběžného projednání obžaloby byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, a aby Okresnímu soudu v Karlových Varech uložil, aby zrušil nařízené hlavní líčení a nařídil předběžné projednání obžaloby, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se návrhem ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), domáhá, aby Ústavní soud:

a) vyslovil, že zásahem Okresního soudu v Karlových Varech spočívajícím v nařízení hlavního líčení ve věci vedené pod sp. zn. na den 26. 1. 2020 bez předchozího nařízení předběžného projednání obžaloby byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle , , , d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,

b) Okresnímu soudu v Karlových Varech uložil, aby zrušil nařízené hlavní líčení a nařídil předběžné projednání obžaloby.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 15. 5. 2019, č. j. -975, schválil dohodu o vině a trestu uzavřenou dne 6. 3. 2019 mezi státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech a stěžovatelem a dvěma spoluobviněnými. Na základě uvedené dohody o vině a trestu byl stěžovatel uznán vinným pokračujícím zločinem vydírání podle , odst. 2 písm. b), písm. d) spáchaným formou spolupachatelství, pokračujícím zločinem podvodu podle , odst. 4 písm. d) spáchaným formou spolupachatelství, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu, zločinem padělání a pozměnění veřejné y podle alinea první, odst. 2 písm. c) spáchaným formou spolupachatelství a zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle alinea druhá spáchaným formou spolupachatelství. Stěžovatel byl podle odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením do věznice s ostrahou. Stěžovatel a jeden ze spoluobviněných podali proti rozsudku ústavní stížnost. Stěžovatel v ústavní stížnosti mimo jiné uváděl, že jeho souhlas s dohodou o vině a trestu nebyl svobodný a plně informovaný a že byl vyvolán nepřímým nátlakem spočívajícím v de facto jediné možnosti, jak dosáhnout propuštění z vazby.

3. Ústavní soud na základě ústavní stížnosti stěžovatele a spoluobviněného nálezem ze dne 4. 2. 2020,

sp. zn.

, rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech v části týkající se stěžovatelů zrušil.

4. Okresní soud v Karlových Varech následně v návaznosti na odstoupení od dohody o vině a trestu obviněných usnesením ze dne 6. 5. 2020, č. j. -1190, rozhodl o odmítnutí návrhu na schválení dohody o vině a trestu ve věci stěžovatele.

5. Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech stěžovatele dne 29. 9. 2020 vyrozuměla o podání obžaloby. Stěžovatel podal dne 2. 10. 2020 návrh na předběžné projednání obžaloby. Okresní soud v Karlových Varech přípisem ze dne 12. 11. 2020 vyrozuměl obhájce stěžovatele, že na den 26. 1. 2021 je nařízeno hlavní líčení.

6. Stěžovatel v rozsáhlé argumentaci dovozuje, že se orgány činné v trestním řízení dopustily v řízení vedeném po vydání nálezu Ústavního soudu nesprávného postupu. Jeho náprava je podle názoru stěžovatele možná jedině cestou předběžného projednání obžaloby, jehož se domáhá.

7. Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

8. Podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost tedy může zásadně směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tj. rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon poskytuje k ochraně práva. Ústavní soud ve své judikatuře dodržuje zásadu subsidiarity ústavní stížnosti jako procesního prostředku ochrany základních práv a svobod. Ta se mimo jiné projevuje v tom, že ústavní stížností lze brojit pouze proti zásahu orgánu veřejné moci, k jehož nápravě již není příslušný žádný jiný orgán. Ústavní stížnost tedy představuje prostředek ultima ratio [viz např. nález

sp. zn.

ze dne 13. 7. 2000 (N 111/19 SbNU 79)] a je nástrojem ochrany základních práv, nastupujícím po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práv uplatnitelných ve shodě se zákonem v systému orgánů veřejné moci (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 3. 4. 2009).

9. Pokud by Ústavní soud v rozporu se zásadou subsidiarity rozhodoval sám, aniž by předtím byly vyčerpány všechny možnosti, jak dosáhnout nápravy, mohl by nepřípustně zasáhnout do kompetence jiných státních orgánů (zde orgánů činných v trestním řízení) a narušit zásadu dělby kompetencí. Proto v případech, kdy stěžovatel nevyužije všechny dostupné procesní prostředky nápravy, považuje Ústavní soud ústavní stížnost za nepřípustnou (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 12. 9. 2012).

10. Jak již Ústavní soud konstatoval v usneseních ve věcech

sp. zn.

,

,

, podání obžaloby nepředstavuje konečné a nezvratitelné rozhodnutí o vině stěžovatele, ale je pouze jedním z řady procesních úkonů v průběhu trestního řízení. Ústavní soud uzavírá, že není oprávněn v tomto stádiu ingerovat do probíhajícího trestního řízení prostřednictvím posuzování postupu orgánů činných v trestním řízení před podáním obžaloby, prověřováním důvodnosti obžaloby a splnění podmínek pro její předběžné projednání, neboť by nepřípustně zasáhl do nezávislosti orgánů činných v trestním řízení, a to zejména obecného soudu, protože jen soud (rozumí se soud obecné soudní soustavy a jen na základě podané obžaloby) rozhoduje o vině a trestu za trestné činy (srov. d, a násl. y ČR).

11. Předběžné projednání obžaloby, jehož neprovedení stěžovatel namítá, není nepominutelnou součástí trestního řízení. Přesněji, rozhodnutí o něm je v dispozici předsedy senátu (viz § 186 trestního řádu). Nejedná se tedy o subjektivní právo stěžovatele, kterého by se mohl vůči předsedovi senátu domáhat. Nenařízení předběžného projednání obžaloby tak za daných okolností nemůže představovat porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces, které by vyžadovalo zásah Ústavního soudu (obdobně např. viz usnesení

sp. zn.

ze dne 15. 8. 2013 nebo usnesení

sp. zn.

ze dne 3. 10. 2013).

12. Případné podstatné vady, jež dle stěžovatelova mínění obžaloba nese, lze uplatnit přímo v hlavním líčení, popř. cestou opravných prostředků. Dojde-li v předmětném trestním řízení k porušení tvrzených základních práv a svobod, může je Ústavní soud přezkoumávat s ohledem na princip subsidiarity řízení před Ústavním soudem zásadně až po vyčerpání všech ostatních procesních prostředků, které trestní řád stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje. Ústavní soud proto konstatuje, že nutnost či potřeba provedení předběžného projednání obžaloby je věcí, která může být posouzena jen nezávislým soudem, do jehož příslušnosti a nezávislosti by mohl v této fázi řízení přezkoumáním splnění podmínek uvedených v § 186 trestního řádu nepřípustně zasáhnout. Stejně tak Ústavní soud nemohl z výše uvedených důvodů přisvědčit názoru, že předběžné projednání obžaloby je samostatnou uzavřenou částí trestního řízení, kterou lze napadnout ústavní stížností, protože takové pochybení již nelze v dalších fázích řízení zhojit. Takovýto názor neodpovídá ani procesní úpravě podání obžaloby, ani pozici Ústavního soudu v probíhajícím, nikoli pravomocně ukončeném trestním řízení.

13. S ohledem na výše uvedené proto Ústavní soud ústavní stížnost podle odmítl jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. ledna 2021

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj