Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1285/26

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou o ústavní stížnosti stěžovatele M. G., zastoupeného JUDr. Davidem Karabcem, MPA, LL.M., advokátem, sídlem Na Spojce 610/6, Praha 10, proti postupu Krajského soudu v Praze ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. , spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného procesního postupu, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností podanou podle písm. d)y a a násl. domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že postupem Krajského soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv zakotvených v , , , , a d, jakož i a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dožaduje se zejména zrušení nařízeného hlavního líčení či zákazu, aby krajský soud pokračoval v zásazích porušujících jeho základní práva či přerušení řízení. Stěžovatel dále požaduje, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost procesního postupu tohoto soudu.

2. Usnesením policejního orgánu č. j. KRPS-251597-178/TČ-2014-010082 ze dne 3. 2. 2017 bylo proti stěžovateli zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle a 3 , dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu, a pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle .

3. V posuzované době se trestní stíhání vedené proti stěžovateli nachází ve fázi řízení před krajským soudem jako soudem prvního stupně v řízení vedeném pod již citovanou sp. zn. .

4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že v průběhu řízení před krajským soudem dochází k ignorování objektivních a odborných závěrů státních institucí. Tvrdí, že předseda senátu v uvedené věci nezákonně zasahuje do jeho soukromí, zdravotního tajemství a osobní integrity. Rozporuje i nařízení hlavního líčení a zdůrazňuje faktickou nemožnost jeho účasti. Zdůrazňuje, že k zásahu do jeho práv dochází i vadnými znaleckými posudky a absencí účinného přezkumu. Na závěr zdůrazňuje, že krajský soud je v uvedené věci nečinný.

5. Ústavní soud na úvod připomíná, že podle je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). Zákon v stanoví výjimky z nepřípustnosti, ty se zde však neuplatní.

6. Úprava přípustnosti má základ v zásadě subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost představuje krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.

7. Jak již bylo uvedeno výše, v posuzovaném případě se trestní stíhání vedené proti stěžovateli nachází ve fázi řízení před krajským soudem jako soudem prvního stupně (stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že byl na den 16. května 2026 předvolán k hlavnímu líčení), takže ve věci nebylo vůbec meritorně rozhodnuto, natož aby bylo takové rozhodnutí pravomocné.

8. Dále platí, že Ústavní soud se ústavními stížnostmi stěžovatele zabývá opakovaně, přičemž ač v návrzích často zmiňuje průtahy v řízení, jde vesměs o výtky proti vedení řízení, kterými naopak usiluje o odklad nařízeného hlavního líčení, což lze vzhledem k takovému opakovanému postupu za předpokladu zjevné nedůvodnosti takových ústavních stížností považovat za "obstrukce" z jeho strany, vedené snahou docílit průtahy, za které však v takových obdobných případech nese odpovědnost jen on sám. Ústavní soud stěžovatele již např. v rozhodnutí

sp. zn.

ze dne 5. 12. 2025 či

sp. zn.

ze dne 29. 1. 2026 upozornil, že ústavní stížnost za takových okolností nelze interpretovat jako směřující proti zásahu v podobě průtahů, kterou by Ústavní soud mohl projednat a o níž by mohl rozhodnout tak, že by krajský soud zavázal, aby ve věci neprodleně jednal.

9. Brojí-li stěžovatel proti konání hlavního líčení dne 19. května 2026, z aplikace infoSoud je zřejmé, že po podání stížnosti dne 15. května 2026 bylo jednání odvoláno, v tomto směru tedy již Ústavní soud není k projednání ústavní stížnosti dokonce ani příslušný (není povolán rušit to, co již bylo zrušeno). K obdobnému závěru viz i usnesení

sp. zn.

ze dne 18. 5. 2026 v jiné věci stěžovatele.

10. Ve vztahu k dalším námitkám stěžovatele Ústavní soud vymezuje, že zásadně nepřípustné jsou i ústavní stížnosti, jimiž stěžovatelé brojí proti postupu soudu v rámci určitého (probíhajícího) řízení jako proti jinému zásahu orgánu veřejné moci. I zde platí, že Ústavní soud se danými námitkami může zabývat v řízení o ústavní stížnosti proti konečnému rozhodnutí (viz např. nález

sp. zn.

ze dne 30. 11. 1995, usnesení

sp. zn.

ze dne 4. 1. 2021 či stanovisko pléna sp. zn. ze dne 12. 11. 2025).

11. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako nepřípustnou odmítl. Akcesorický návrh sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. června 2026

Kateřina Ronovská v. r.

soudkyně zpravodajka