Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 120/26

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele M. G., zastoupeného advokátem JUDr. Davidem Karabcem, MPA, LL.M., sídlem Na Spojce 610/6, Praha 10 - Vršovice, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v postupu Krajského soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 16 T 98/2024, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Posuzovanou ústavní stížností stěžovatel namítá nečinnost Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ve věci vedené pod sp. zn. ve vztahu k jeho návrhu na zproštění obžaloby ze dne 11. 11. 2025 a k jeho stížnosti proti nečinnosti a průtahům řízení ze dne 8. 12. 2025 (důvodem stížnosti bylo nevyřízení návrhu na zproštění obžaloby). Ústavní stížnost stěžovatel spojil s návrhem na vydání předběžného opatření v dané věci, a to pokynu k nekonání hlavního líčení do doby rozhodnutí krajského soudu o návrhu na zproštění obžaloby ze dne 11. 11. 2025 a stížnosti proti nečinnosti a průtahům řízení ze dne 8. 12. 2025.

2. Stěžovatel tvrdí, že krajský soud v dané věci nařídil a připravuje pokračování hlavního líčení na dny 16. a 17. 2. 2026, a to za situace, kdy jeho výše specifikované návrhy zůstávají nevyřízeny. Uvádí, že předseda senátu krajského soudu mu u hlavního líčení konaného dne 9. 12. 2025 sdělil, že se uvedenými návrhy nebude zabývat. Jde podle něj o nečinnost krajského soudu ve vztahu k procesnímu návrhu, který může vést ke zproštění obžaloby, a tedy k ukončení jeho trestního stíhání. Hrozbu vážné újmy spatřuje v konání hlavního líčení za vadného procesního stavu.

3. Ústavní soud zdůrazňuje, že zprostit obžalovaného obžaloby může soud pouze rozsudkem pro jeden z pěti taxativně vymezených důvodů uvedených v § 226 písm. a) až e) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Zprošťující rozsudek může být přitom vynesen až poté, co soud provedl úplné dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci samé (viz § 2 odst. 5 trestního řádu). Jinými slovy o zproštění obžaloby rozhoduje soud až v závěru hlavního líčení formou rozsudku po závěrečných řečech (srov. i řazení oddílů pátého nazvaného "Závěr hlavního líčení", oddílu šestého nazvaného "Odročení hlavního líčení" a oddílu sedmého nazvaného "Rozhodnutí soudu v hlavním líčení"). Viz k tomu i § 216 odst. 1 tr. řádu podle něhož "(n)ení-li dalších důkazních návrhů nebo nebylo-li rozhodnuto, že se další důkazy provádět nebudou, prohlásí předseda senátu dokazování za skončené a udělí slovo k závěrečným řečem (viz dále i znění § 217 a § 218 tr. řádu). Trestní řád tedy zjevně předpokládá, že návrh na meritorní rozhodnutí, kterým je i návrh na zproštění obžaloby bude zásadně učiněn až v rámci závěrečné řeči obžalovaného, resp. jeho obhájce. Trestní řád samozřejmě nebrání učinit takový návrh i dříve v průběhu hlavního líčení, ale o takovém návrhu má soud povinnost rozhodnout až po skončení dokazování a závěrečných řečech i posledním slově obžalovaného. Žádné zákonné ustanovení neukládá soudu povinnost rozhodnout o návrhu stěžovatele na zproštění obžaloby mimo hlavní líčení, resp. z hlediska uvedených ustanovení a ze systematiky trestního řádu a uspořádání hlavního líčení "předčasně", tedy dříve než po provedení úplného dokazování a závěrečných řečech a příp. posledním slovu obžalovaného, neboť předtím, než je o takovém návrhu rozhodnuto je třeba dokončit dokazování a závěrečné řeči všech oprávněných stran (osob) v rámci § 216 a § 217 tr. řádu. Jen tak je možno dodržet základní zásadu kontradiktornosti trestního řízení (srov. i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách - č. 209/1992 Sb.).

4. Z uvedených důvodů je třeba považovat námitky stěžovatele uplatněné v ústavní stížnosti za právně irelevantní.

5. Ústavní soud judikuje, že zásadně nepřípustné jsou mimo jiné ústavní stížnosti, jimiž stěžovatelé brojí proti postupu soudu v rámci určitého (probíhajícího) řízení jako proti jinému zásahu orgánu veřejné moci. Ústavní soud se danými námitkami může zabývat řízení o ústavní stížnosti směřující až proti konečnému rozhodnutí [viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 1. 2021

sp. zn.

či stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 12. 11. 2025 sp. zn. ).

6. Nutno dodat, že stěžovatel se opakovaně obrací se svými návrhy na Ústavní soud, přičemž ač v návrzích často zmiňuje průtahy v řízení, jde vesměs o výtky proti vedení řízení, kterými naopak usiluje o odklad nařízeného hlavního líčení, což lze vzhledem k takovému opakovanému postupu za předpokladu zjevné nedůvodnosti takových ústavních stížností považovat za "obstrukce" z jeho strany, vedené snahou docílit průtahy, za které však v takových obdobných případech nese odpovědnost jen on sám. Ústavní soud stěžovatele již např. v rozhodnutí ze dne 5. 12. 2025

sp. zn.

upozornil, že ústavní stížnost za takových okolností nelze interpretovat jako směřující proti zásahu v podobě průtahů, kterou by Ústavní soud mohl projednat a o níž by mohl rozhodnout tak, že by krajský soud zavázal, aby ve věci neprodleně jednal.

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako nepřípustnou odmítl. Akcesorický návrh sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. ledna 2026

Pavel Šámal v. r.

soudce zpravodaj