Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 562/05

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v neveřejném jednání soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu PaedDr. J. L., právně zastoupeného JUDr. Julií Xinopulosovou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Olomouc, Kateřinská 5, proti podání obžaloby Krajským státním zastupitelstvím v Ostravě, pobočka Olomouc ze dne 9. srpna 2005, č.j. 2 KZV 42/2003-250, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu 22.8. 2005 navrhovatel napadl podání v záhlaví uvedené obžaloby. V rámci svých stížnostních bodů namítal nezákonnost a protiústavnost usnesení ze dne 10.6. 2003 a 11.11. 2003 o zahájení trestního stíhání pro podezření ze spáchání trestných činů zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 a 4 tr. zákona a úmyslného způsobení škody podle § 255 odst. 1 a 3 tr. zákona, neboť usnesení neobsahovalo subjektivní stránku toho kterého trestného činu. Přesto stížnost navrhovatele krajské státní zastupitelství zamítlo a dne 11.8. 2005 bylo navrhovateli doručeno oznámení Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci, že byla na jeho osobu podána obžaloba v kontextu s usnesením o zahájení trestního řízení.

V návaznosti na tyto své výhrady spatřuje navrhovatel zásah do svých základních práv v podání shora uvedené obžaloby, jejímž podkladem je, podle navrhovatele nezákonné usnesení o zahájení trestního stíhání a poukázal i na ustanovení , v platném znění.

Proto navrhl, aby Ústavní soud vyslovil, že podáním předmětné obžaloby došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva podle článku 8 odst. 2d a zároveň, aby zakázal Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc, aby v porušování práva pokračovalo a přikázal mu, aby obnovil stav před porušením.

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním pořádkem ( .

Ústavní soud dále uvádí, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( věta první před středníkem o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.

Ústavní soud připomíná, že trestní řízení je zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci. V procesu, který probíhá, resp. byl teprve započat, lze i případné protiústavní procesní vady napravit v rámci celého řízení obvyklým a zákonem předvídatelným způsobem, a to především obecnými soudy samotnými. Ingerence Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení je proto v přípravném trestním řízení třeba považovat, snad s výjimkou zcela mimořádné situace, za nepřípustné. Tento závěr vyplývá též z praxe Ústavního soudu, který se při rozhodování důsledně řídí principem subsidiarity. Z uvedeného plyne, že důvodnost obvinění je předmětem celého trestního řízení a Ústavnímu soudu v této souvislosti přísluší se otázkou ochrany základních práv a svobod zabývat toliko po jeho ukončení vyčerpáním všech procesních prostředků k ochraně práv dle trestního řádu. Podání obžaloby je jen jedním z kroků v průběhu celého řízení. Podáním obžaloby se řízení dostává před obecný soud, který je oprávněn kdykoliv, shledá-li porušení principů trestního řízení, učinit adekvátní kroky. Konstatování Ústavního soudu, které navrhovatel požaduje, by bylo v této fázi nepřiměřeným zásahem do kompetencí obecných soudů.

Jinými slovy, do vydání meritorního rozhodnutí přísluší navrhovateli celá řada nástrojů, jimiž může řízení moderovat k požadovanému výsledku. Po tuto dobu je však na jeho podání třeba hledět jako na nepřípustné. Za těchto okolností proto Ústavní soud, aniž by činil další kroky v řízení, ústavní stížnost odmítl z důvodu její nepřípustnosti dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavní soudu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. září 2005

JUDr. Vlasta Formánková

soudkyně zpravodajka