Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2051/20

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti České republiky - Státního pozemkového úřadu, se sídlem Praha 3, Husinecká 1024/11a, zastoupeného JUDr. Adamem Rakovským, advokátem se sídlem Praha 2, Václavská 316/12, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 8. 2019 č. j. -262 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2020 č. j. -304, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení a d (dále jen " ") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí vydaných v řízení o nahrazení projevu vůle, o žalobě na obnovu řízení.

Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti se podává, že Krajský soud v Plzni zrušil usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 4. 4. 2019 č. j. -233, jímž byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. , a řízení zastavil. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud odmítl, neboť stěžovatel nenaplnil předpoklady dovolání ( ).

Nejvyšší soud zejména uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí na stěžovatelem předestřené otázce, tj. do jaké míry lze vědomost organizační složky státu o určitých skutečnostech či důkazech přisuzovat též jeho ostatním organizačním složkám. Odvolací soud totiž tuto otázku neřešil a ani řešit nemusel, neboť své rozhodnutí založil na tom, že řízení je zatíženo vadou - překážkou věci pravomocně rozhodnuté, jakožto neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení bránící novému projednání věci ( ). Stěžovatelem uplatněná (nyní projednávaná) žaloba na obnovu řízení byla totiž odůvodněna stejnými tvrzeními, jako žaloba na obnovu řízení, která byla již dříve pravomocně zamítnuta usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne 7. 5. 2018 č. j. -159, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 10. 2018 č. j. -216.

Stěžovatel tvrdí, že pokud má "s ohledem na evidenci pozemku na listu vlastnictví pro stát, pak toto právo není možné suspendovat či negovat formou činnosti soudu, kdy není možné protiprávní rozhodnutí zvrátit v důsledku aplikace procesním norem.". Zásah do práva na spravedlivý proces spatřuje také v tom, že v důsledku napadených rozhodnutí mu byla odejmuta možnost věcného přezkumu. Stěžovatel dále namítá, že je-li řízení o obnově řízení zastaveno, aniž by bylo přezkoumáno, zdali v původním řízení nedošlo k rozhodnutí v rozporu s hmotným právem, pak se ocitá v bezprávné pozici.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zčásti zjevně neopodstatněný a zčásti nepřípustný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Podstatnou se v posuzované věci jeví skutečnost, že stěžovatel v dovolání řádně nevymezil předpoklady jeho přípustnosti podle , což je však jeho obligatorní náležitostí. Ústavní soud nemá z ústavního hlediska srozumitelně a podrobně formulovaným závěrům Nejvyššího soudu co vytknout. Pro úplnost dodává, že není možné teprve v ústavní stížnosti vysvětlovat a obhajovat zamýšlené předpoklady přípustnosti a důvody dovolání. Stěžovatel, povinně zastoupený advokátem, měl možnost se seznámit s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a zvážit, zda v jeho věci existuje právní otázka, která nebyla dosud řešena, byla řešena ostatními soudy rozdílně, odchylně od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nebo je nutné se od ustálené judikatury odchýlit, a své výhrady vůči rozhodnutí odvolacího soudu jednoznačně formulovat (srov. obdobně

sp. zn.

,

,

).

Ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu tak Ústavní soud shledal zjevně neopodstatněnou, což odpovídá i jeho stanovisku sp. zn. , podle kterého neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů jeho přípustnosti ( ), není jeho odmítnutí pro vady porušením y.

V citovaném stanovisku se dále uvádí, že nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle . Proto ve vztahu k usnesení odvolacího soudu Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný (srov. obdobně usnesení

sp. zn.

,

,

,

,

,

,

,

a další).

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh nepřípustný odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. srpna 2020

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.

předseda senátu