Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3706/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Davida Uhlíře o ústavní stížnosti společnosti Avalon Finance, s.r.o., se sídlem Lucemburská 5/1591, Praha 3, zastoupené JUDr. Pavlem Novákem, advokátem se sídlem B. Martinů 1051/2, Praha 4, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 4. 2019 č. j. -183 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2019 č. j. -231, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení , odst. 2, a d (dále jen ""), Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a a y, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti se podává, že Okresní soud v Rokycanech vyhověl žalobě, jíž se stěžovatelka domáhala od žalovaného zaplacení odměny plynoucí z její zprostředkovatelské činnosti ve věci prodeje akcií společnosti Zbirovia, a.s., uložil žalovanému zaplatit stěžovatelce částku ve výši 4 114 000 Kč s úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení ve výši 426 475,29 Kč. Krajský soud ústavní stížností napadeným rozhodnutím prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že žalobu zamítl a rozhodl o povinnosti stěžovatelky zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 539 514,80 Kč.

Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky podle , a to z důvodu vad, pro které v dovolacím řízení nelze pokračovat a které nebyly ve lhůtě odstraněny.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí výhrady proti skutkovým zjištěním a právním závěrům odvolacího soudu. Nejvyššímu soudu vytýká přepjatý formalismus s tím, že není možné odmítnout dovolání jen z toho důvodu, že dovolatel určitou náležitost nevyjádřil zcela pregnantně, je-li ze znění dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání měl být v případě napadeného rozhodnutí odvolacího soudu splněn. Uvádí, že v doplnění dovolání ze dne 18. 7. 2019 poukazovala na rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn.

, podle kterého: "Právo v rukou obecných soudů nemůže být jen souborem mechanicky a formalisticky aplikovaných právních předpisů bez ohledu na smysl a účel toho kterého jimi chráněného zájmu, ale musí být především nástrojem spravedlnosti." Z uvedeného s ohledem na závěry nálezu

sp. zn.

, podle kterého předpoklady přípustnosti dovolání podle jsou naplněny i tehdy, pokud dovolatel uvede, že se odvolací soud při řešení určité otázky hmotného nebo procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu, dovozuje splnění požadavků přípustnosti dovolání.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde zčásti o návrh zjevně neopodstatněný, zčásti o návrh nepřípustný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Podstatnou se v první posuzované věci jeví skutečnost, že stěžovatelka v dovolání řádně nevymezila předpoklady jeho přípustnosti podle , což je však jeho obligatorní náležitostí.

Ústavní soud, který se seznámil s dovoláním stěžovatelky, neshledal rozhodnutí Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání jako ústavně rozporné. Nejvyšší soud své rozhodnutí dostatečně odůvodnil, zdůraznil, že je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených čtyř rozdílných předpokladů přípustnosti považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srov. např. usnesení sp. zn. , , ). Má-li být dovolání přípustné proto, že "dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak", jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu , jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. např. sp. zn. , ,

).

Uvedeným požadavkům dovolatelka v projednávané věci nedostála. Ústavní soud dodává, že splnění náležitosti dovolání nelze dovodit ani z odkazu stěžovatelky na rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn.

, uvedené v doplnění podání, kdy stěžovatelka poukazuje na formulaci obecného požadavku na právo jako nástroj spravedlnosti.

Ústavní stížnost v části směřující proti citovanému usnesení Nejvyššího soudu Ústavní soud tak shledal zjevně neopodstatněnou, což odpovídá i jeho stanovisku sp. zn. , podle kterého neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti ( ), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením y.

V citovaném stanovisku se dále uvádí, že nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle . Proto ve vztahu k rozhodnutí Krajského soudu v Plzni Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný (srov. obdobně usnesení

sp. zn.

,

,

,

,

,

,

).

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh nepřípustný odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. ledna 2020

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.

předseda senátu