Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1480/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Uhlíře, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Kláry Šíchové, zastoupené Mgr. Marií Farníkovou Fabišovou, advokátkou se sídlem Senovážné náměstí 978/23, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11 2018 č. j. -92, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 7. 2018 č. j. -74 a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2018 č. j. MSPH 195 ICm 719/2016-52, spojené s návrhem na přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

Stěžovatelka se s odvoláním na porušení svého základního práva zaručeného d (dále jen " ") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí a přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem.

Městský soud v Praze (dále také "insolvenční soud") napadeným rozsudkem ve věci žalobkyně Efrema Business, a. s., v likvidaci (dále jen "žalobkyně") proti žalované stěžovatelce (dále "stěžovatelka") v řízení o určení pravosti pohledávky určil, že žalobkyně má za stěžovatelkou pohledávku "ze směnky vystavené a žalovanou avalované dne 30. 8. 2011" ve výši 143 660 Kč, pohledávku přihlášenou dne 29. 9. 2015 do insolvenčního řízení dlužnice vedeného pod sp. zn. . Vrchní soud v Praze k odvolání stěžovatelky napadeným rozsudkem potvrdil citovaný rozsudek insolvenčního soudu.

Proti rozsudku odvolacího soudu a výslovně též proti rozsudku insolvenčního soudu podala stěžovatelka dovolání. Nejvyšší soud napadeným usnesením řízení o dovolání proti rozsudku insolvenčního soudu zastavil (výrok I.), dovolání proti napadenému rozsudku Vrchního soudu v Praze odmítl (výrok II.) a dále rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení (výrok III.). Řízení o dovolání proti rozhodnutí insolvenčního soudu dovolací soud podle zastavil, neboť dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze, a to pro deficit funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení věty první , neboť neobsahuje vymezení, v čem stěžovatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ). Soud zdůraznil, že požadavek na uvedení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání; proto může-li být dovolání přípustné jen podle , je stěžovatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části. Tomuto požadavku však stěžovatelka, která v dovolání ohledně předpokladů jeho přípustnosti neuvedla ničeho, nedostála.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti poukázala na postup insolvenčního i odvolacího soudu, které nesprávně právně posoudily souzenou věc a jejich rozhodnutí považuje za nespravedlivé, nesprávné a v rozporu se zákonem. Obdobně v rozporu se zákonem postupoval Nejvyšší soud, který se soustředil pouze na údajné vady podaného dovolání.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde zčásti o návrh zjevně neopodstatněný a zčásti o návrh nepřípustný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Podstatnou se v posuzované věci jeví skutečnost, že stěžovatelka v dovolání řádně nevymezila předpoklady jeho přípustnosti podle , což je však jeho obligatorní náležitostí. Nejvyšší soud své rozhodnutí o dovolání srozumitelně a řádně odůvodnil. Proto nelze v jeho postupu spatřovat zásah do práva na soudní či jinou právní ochranu podle y, odmítl-li pro tuto vadu dovolání.

Dovolání představuje mimořádný opravný prostředek a k jeho podání je povinné zastoupení advokátem; je tomu tak mj. proto, aby se příslušný advokát seznámil s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a zvážil, zda v jeho věci existuje právní otázka, která nebyla dosud řešena, byla řešena soudy rozdílně, odchylně od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nebo je nutné se od ustálené judikatury odchýlit. Je povinností navrhovatele, aby dovolání obsahovalo nezbytné náležitosti, tedy i vymezení důvodu jeho přípustnosti. To nebylo v posuzované věci splněno, neboť stěžovatelka výslovně neuvedla žádnou spornou otázku hmotného nebo procesního práva.

Proto ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu Ústavní soud shledal zjevně neopodstatněnou, což odpovídá i jeho stanovisku sp. zn. , podle kterého neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů jeho přípustnosti ( ), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením y.

Pokud jde o rozhodnutí Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze, v citovaném stanovisku se dále uvádí, že nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle . Proto ve vztahu k těmto rozhodnutím Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný.

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh nepřípustný odmítnuta. Ústavní soud s ohledem na výsledek řízení ve smyslu stěžovatelce náhradu nákladů nepřiznal.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. srpna 2019

JUDr. David Uhlíř, v. r.

předseda senátu