Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 561/23

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudců Jana Svatoně (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelek M. F. a nezl. E. F., obou zastoupených Barborou Gaveau, advokátkou, se sídlem Dlouhá 730/35, Praha 1, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 10. 2022 č. j. - 23, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2022 č. j. -120, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 8. 12. 2022 č. j. -114, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2023 č. j. -2865, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 5. 2022 č. j. -2555, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 6. 2022 č. j. -2566, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2022 č. j. -2841, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelky se, s odvoláním na porušení jejich ústavně zaručeného práva podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí vydaných v řízení o úpravu výživného a styku, a o návrhu matky na výkon rozhodnutí. Dále požadují, aby jejich ústavní stížnost byla projednána přednostně ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům na takový návrh kladeným a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). V souladu se zásadou subsidiarity (srov. např. usnesení

sp. zn.

či usnesení

sp. zn.

) může ústavní stížnost směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tedy proti rozhodnutím o posledním takovémto prostředku. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná, pochybení orgánů veřejné moci v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní.

Stěžovatelky výslovně uvádějí, že současně s ústavní stížností z obezřetnosti podávají proti rozsudku odvolacího soudu jednak dovolání k Nejvyššímu soudu, a dále žalobu pro zmatečnost. Nejvyšší soud o dovolání dosud nerozhodl, a tudíž je namístě závěr, že stěžovatelky všechny procesní prostředky k ochraně svého práva nevyčerpaly. Pojem "vyčerpání" ve smyslu ustanovení totiž znamená nejen uplatnění procesního prostředku, nýbrž i dosažení rozhodnutí ve věci. Bylo by v rozporu s principem subsidiarity a zásadou minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních soudů, jakož i principem právní jistoty, aby Ústavní soud věc řešil paralelně s Nejvyšším soudem, tedy aniž by bylo skončeno dovolací řízení.

Odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatelky na jejich právech nepoškozuje, neboť jak Ústavní soud opakovaně judikoval (např. usnesení

sp. zn.

nebo

), případnou novou ústavní stížnost proti rozhodnutím soudů nelze odmítnout jako návrh opožděný, což ostatně plyne i z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (srov. obdobně

sp. zn.

,

či

).

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle jako návrh nepřípustný odmítl. O návrhu stěžovatelek na přednostní projednání Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti bylo rozhodnuto v co nejkratší možné době.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. dubna 2023

Tomáš Lichovník, v. r.

předseda senátu