Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 314/2024

22 Cdo 314/2024-474

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců a) K. J. a b) D. J., zastoupených JUDr. Kamilem Mattesem, advokátem se sídlem v Moravském Krumlově, Smetanova 167, proti žalovaným 1) M. A. a 2) KRAB BRNO, s.r.o., IČO 26242559, se sídlem v Ivančicích, Hybešova 285/2, oběma zastoupeným Mgr. Jiřím Koláčkem, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 26, o povolení nezbytné cesty, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2023, č. j. -436, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:I.Dosavadní průběh řízení

1. Okresní soud Brno-venkov (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 8. 2022, č. j. -381, zamítl žalobu na zřízení bezúplatné pozemkové služebnosti práva cesty na dobu neurčitou, a to průjezdu motorových vozidel do průmyslového areálu za účelem zásobování pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, v katastrálním území XY, po vnitrozávodní komunikaci vymezené v geometrickém plánu č. 2129-73/2019 vyhotoveném společností geopexa, s.r.o., přes pozemky žalovaného 1) parc. č. XY, XY a XY, a přes pozemky žalované 2) parc. č. XY a XY (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).

2. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 8. 6. 2023, č. j. -436, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali povolení nezbytné cesty přes pozemky parc č. XY, XY, XY, XY a XY ve prospěch pozemku parc. č. st. XY vše v katastrálním území XY (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II-V).

II.Dovolání a vyjádření k němu

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci (dále i „dovolatelé“) včasné dovolání. Jeho přípustnost opírají o , , (dále jen „ “) a uplatňují v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu

4. V dovolání namítají, že nalézací soudy v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu vyřešily otázku „přístupu do průmyslového areálu bývalého s. p. Retex“, neboť ignorovaly a neakceptovaly znalecké posudky, podle kterých vjezd z ulice XY nelze používat pro nákladní vozidla s hmotností nad 3,5 tuny. Odborně technickou otázku si tak nepřípustně posoudily laicky, a tím zatížily řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. ). Za nesprávné považují také zjištění, že nákladní automobily jezdily půl roku z ulice XY (dnes XY náměstí). Odkazují dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle kterých nelze věcné břemeno zřídit v rozporu s veřejnoprávními předpisy (sp. zn. , a ).

5. Nesprávné právní posouzení spočívá dle dovolatelů také v nesprávné aplikaci , , (dále jen „o. z.“) neboť soudy úmyslně opomíjí důvody, pro které žalobci byli nuceni vjezdy z ulic XY a XY nelegálně užívat, a a 2 o. z., neboť vjezd z těchto ulic nepředstavuje dostatečné spojení s veřejnou cestou a úvaha soudů o tom, že průmyslový objekt lze zásobovat menšími vozidly, je zásahem do práva žalobců svobodně provozovat jejich podnikatelskou činnost (odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Rozhodnutí odvolacího soudu nepovažují ani za řádně odůvodněné. Namítají také, že odvolací soud v rozporu s rozhodovací praxí Ústavního soudu (odkazují na rozhodnutí sp. zn. ) neodlišil situaci, kdy absence přístupu je objektivní skutečností, do které nabyvatel nemovitosti toliko vstoupí, neboť pouhé nabytí nemovitostí bez spojení s veřejnou cestou nelze považovat za projev hrubé nedbalosti.

6. Navrhují, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolací soudu změnil tak, že žalobě vyhoví, případně rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

7. Žalovaní k dovolání uvedli, že dovolatelé s dostatečnou určitostí neformulují žádnou právní otázku, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která by měla být řešena jinak, a kterou by měl dovolací soud posoudit. Dovolání je navíc založeno výlučně na výhradách proti správnosti skutkových zjištění. Navrhují, aby dovolací soud dovolání odmítl.

III.Přípustnost dovolání

8. Dovolání není přípustné.

9. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

10. Podle -3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

K nedostatečnému spojení s veřejnou cestou

11. V usnesení ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), Ústavní soud předeslal, že úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele. Naopak, přístup k Nejvyššímu soudu je zákonem záměrně omezen a formalizován tak, aby se mohl v rámci své primární role sjednocování judikatury obecných soudů podrobněji zabývat skutečně jen vybranými, právně složitými a soudní praxí dosud neřešenými případy.

12. Role Nejvyššího soudu v dovolacím řízení spočívá v rozhodování o právních otázkách ( a ). Má-li dovolatel zdůvodnit, proč právní posouzení odvolacího soudu považuje za nesprávné, musí být z dovolání – a to v kontextu předpokladů přípustnosti dovolání – alespoň zjistitelné, jaká výkladová pravidla, ať již výslovně právem upravená, popř. obecně uznávaná (jako tzv. communis opinio doctorum), měla být porušena. Jinak řečeno, nezbytné se jeví určité ‚zevšeobecnění‘ sporné právní otázky pro účely dovolacího řízení, neboť primárním úkolem Nejvyššího soudu je sjednocování judikatury soudů nižších stupňů (viz nález Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. ).

13. Dovolatel je tak povinen formulovat obecnou právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívá; úkolem dovolacího soudu není zkoumat správnost postupu odvolacího soudu ohledně otázek specifických jen pro danou věc, které nemohou mít judikatorní přesah. Každý případ má totiž individuální rysy, a pokud by předpoklad přípustnosti dovolání měl směřovat jen k individuálnímu postupu soudu v konkrétní věci, pak by bylo možno takto odůvodnit přípustnost dovolání proti jakémukoliv rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí. To zákonodárce, který dovolání upravil jako mimořádný opravný prostředek, jistě neměl na mysli (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. , dostupné, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz).

14. Právní otázka tak, jak ji dovolatelé formulují, tedy „otázka přístupu do průmyslového areálu bývalého s. p. Retex“ není vyjádřením žádné obecnější či zobecnitelné právní otázky, neboť z jejího obsahu je bez pochybností zřejmé, že se vztahuje k individuálním poměrům souzené věci, stejně jako otázka, zda závěr soudů o možnosti zásobovat konkrétní průmyslový objekt menšími vozidly zasahuje do práva žalobců svobodně provozovat jejich podnikatelskou činnost.

15. U dovolací námitky nesprávné aplikace a o. z. dovolatelé neuvedli, v čem spatřují předpoklady přípustnosti dovolání, tato vada nebyla ve lhůtě ( ) odstraněna, jde o vadu, které brání věcnému přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu v této části. Namítané nesprávné právní posouzení, spočívající v opomenutí důvodů, pro které „žalobci byli nuceni vjezdy z ulic XY a XY nelegálně užívat“, a v tom, že „vjezd z těchto ulic nepředstavuje dostatečné spojení s veřejnou cestou“, navíc žalobci rovněž vztahují k otázkám specifickým pro danou věc, které nemohou mít judikaturní přesah.

16. Přípustnost dovolání nemohou založit ani dovolací námitky týkající se nesprávných skutkových zjištění (zde zejména zjištění, že nákladní automobily jezdily k objektu, kde žalobci provozují výrobu, půl roku z ulice XY, dnes XY náměstí), neboť hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. , publikovaný pod č. 68/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Je třeba dodat, že skutkové zjištění, že vjezdem z ulice XY mohou do areálu vjet vozidla s hmotností nad 3,5 t, učinily nalézací soudy po zhodnocení všech provedených důkazů, včetně znaleckých posudků. Vyšly přitom rovněž ze zjištění, že tento vjezd byl vozidly o uvedené hmotnosti fakticky užíván, stejně jako vjezd z ulice XY, a že provoz průmyslového objektu žalobců nebyl přerušen ani v době, kdy vjezd přes pozemky, přes které dovolatelé žádají nezbytnou cestu povolit, nebyl od ledna do července 2020 možný. Odvolací soud se rovněž vypořádal s námitkami, že vjezd z ulice XY není pro nákladní vozidla zkolaudován a pro vjezd nákladních vozidel z ulice XY by muselo být přistoupeno ke stavebním úpravám.

17. Nejvyšší soud v rámci dovolacího přezkumu neshledal, že by soudy učiněná skutková zjištění byla v extrémním rozporu s v řízení provedenými důkazy; z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé; skutková zjištění nevykazují ani extrémní rozpor s obsahem spisu a zjevně nebyla učiněna v důsledku procesních excesů při dokazování či v důsledku jiného svévolného jednání odvolacího soudu. Hodnotící úvahy odvolacího soudu v nyní posuzované věci nejsou nelogické a nenesou znaky libovůle.

18. K povolení nezbytné cesty nedošlo a za dostatečné spojení s veřejnou cestou považoval odvolací soud stávající možnost přístupu, která zřízení nezbytné cesty nevyžaduje. Jeho rozhodnutí tak není v rozporu ani s judikaturou Nejvyššího soudu, na kterou dovolatelé odkazují a podle které nelze věcné břemeno zřídit v rozporu s veřejnoprávními předpisy.

K hrubé nedbalosti ve vztahu k nedostatku přístupu

19. Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu plyne, že je-li zamítnutí žaloby postaveno na dvou (či více) samostatných důvodech, postačí, zda v přezkumu obstojí jen jeden z nich. I kdyby byl totiž další, dovolatelem napadený závěr odvolacího soudu shledán nesprávným, Nejvyšší soud by nemohl napadené rozhodnutí zrušit (srovnej obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. ). Uvedený závěr potvrdil i Ústavní soud, jenž dovodil, že „z hlediska řízení o ústavní stížnosti platí totéž – obstojí-li z hlediska ústavnosti jeden z více samostatných důvodů zamítnutí žaloby, pak by bylo zbytečné zabývat se přezkumem důvodů dalších, neboť pak by rozhodnutí Ústavního soudu mělo význam čistě akademický“ (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. , dostupné na nalus.usoud.cz).

20. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět, neboť 1) spojení s veřejnou cestou je dostatečné a žalobci žádají o zřízení cesty jen z důvodu pohodlnějšího spojení, a 2) jednání žalobců bylo hrubě nedbalé, neboť budovu koupili za účelem podnikání s vědomím, že přístup je zajištěn věcným břemenem umožňujícím přístup z ulice XY, a nepokusili se zajistit přístup jiný.

21. Závěr, že nemovitost žalobců je dostatečně spojena s veřejnou cestou, v dovolacím přezkumu obstál. Dovolací soud se proto nezabýval dovolacími námitkami týkajícími se hrubé nedbalosti ve vztahu k nedostatku přístupu, neboť posouzení těchto námitek není způsobilé zvrátit závěr o věcné správnosti dovoláním napadeného rozhodnutí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. ), a bylo by proto nadbytečné.

22. Namítané vady řízení samy o sobě k přípustnosti dovolání vést nemohou, jsou subsidiárním dovolacím důvodem ( a ). Ani ve vztahu k namítaným vadám řízení dovolatelé žádnou konkrétní právní otázku, která by zakládala přípustnost dovolání, nevymezili, dovolací soud by proto mohl k vadám řízení přihlédnout pouze v tom případě, že by z jiného důvodu posoudil dovolání jako přípustné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. , či ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. ).

23. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v části týkající se nákladových výroků, které byly dovoláním výslovně rovněž napadeny, není podle přípustné.

IV.Závěr

24. Dovolací soud proto podle dovolání žalobců jako nepřípustné odmítl.

25. V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.

V Brně dne 20. 11. 2024

Mgr. David Havlík předseda senátu