Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 2405/2024

-754

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatele Jana Bučko, bytem v Ústí nad Labem, Višňová 2835/3, PSČ 400 11, zastoupeného JUDr. Andrejem Kandráčem, advokátem, se sídlem v Praze, Mariánské náměstí 159/4, PSČ 110 00, za účasti 1)Mgr. Bc. Jiřího Šauera, bytem v Ústí nad Labem, Důlce 2331/15, PSČ 400 01, a 2)Harmonie Bučko & Šauer a spol. v likvidaci, se sídlem v Ústí nad Labem, Bělehradská 1184/11, PSČ 400 01, identifikační číslo osoby 44564058, obou zastoupených JUDr. Alicí Hejzlarovou, LL.M., advokátkou, se sídlem v Praze, Urxova 430/4, PSČ 186 00, o odvolání likvidátora, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání účastníka 1) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 3. 2024, č. j. -735, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Účastník 1)

je povinen

zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

III. Ve vztahu mezi účastníkem 2) a navrhovatelem

nemá

žádný z účastníků

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Navrhovatel se návrhem podaným u Krajského soudu v Ústí nad Labem domáhá odvolání účastníka 1) [dále též jen „likvidátor“] z funkce likvidátora společnosti Harmonie Bučko & Šauer a spol. v likvidaci (dále jen „společnost“).

2. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 5. 6. 2023, č. j. -684, rozhodl o odvolání účastníka 1) z funkce likvidátora společnosti (výrok I.), likvidátorem společnosti určil Sdruženou konkurzní v. o. s., se sídlem v Ústí nad Labem, Bělehradská 1184/11, PSČ 400 01 (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

3. Jedná se přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, poté, kdy bylo usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 5. 2021, č. j. -511, usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2022, č. j. -548, k odvolání účastníka 1) zrušeno a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení.

4. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. potvrdil (první výrok), ve výroku II. jej potvrdil ve správném znění adresy likvidátora (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí a čtvrtý výrok).

5. Vycházeje z doplněného dokazovaní se odvolací soud ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně, podle kterého jednání účastníka 1) jakožto likvidátora společnosti „je zjevně neslučitelné s povinností výkonu funkce likvidátora s péčí řádného hospodáře, tedy s povinností provést likvidaci bez zbytečného odkladu“ [, , (dále jen „o. z.“)] (viz odst. 26 napadeného usnesení).

6. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal účastník 1) dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „“), neboť dovolání nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v a není přípustné ani podle

7. Přípustnost dovolání spatřuje dovolatel v tom, že „usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného a rovněž procesního práva, která má být posouzena jinak“. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o neslučitelnosti posuzovaného jednání likvidátora s povinností výkonu funkce s péčí řádného hospodáře. K tomu namítá, že „nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, kdy závěr, který učinily soudy jak soud prvního stupně, tak odvolací soud stran toho, že společnost pod vedením likvidátora podnikala, byl zcela chybný“.

8. Podstatou dovolacích námitek je však toliko polemika dovolatele se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů. Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. , ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. , či ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. ).

9. Dovolání přípustným nečiní ani názor dovolatele, podle něhož má být jím položená „právní otázka“ dovolacím soudem posouzena jinak. Dovolatelem předestřené vymezení předpokladů přípustnosti dovolání totiž významově neodpovídá (ve smyslu ) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“. Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit; srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. , ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. , či ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. , anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. (jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ), ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. (a v něm citovanou judikaturu), ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. , či ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. .

10. Přípustnost dovolání nezakládá konečně ani výtka dovolatele, podle které odvolací soud neprovedl jím navrhované důkazy. Nejvyšší soud již dříve uzavřel, že je výhradně na úvaze soudu, které z navržených důkazů provede (srov. větu druhou ), avšak neprovede-li je, musí náležitě vyložit, z jakých důvodů tak neučinil; samotné právo soudu rozhodovat o tom, které z navrhovaných důkazů podle provede, je projevem ústavního principu nezávislosti soudů dle y (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. , nebo také usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. , ze dne 22. 8. 2018, sp. zn. , či ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. ).

11. V projednávané věci odvolací soud shledal dovolatelem navrhované důkazy nadbytečnými k prokázání skutkového stavu a tento svůj závěr také řádně odůvodnil.

12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o větu první, a , neboť dovolání účastníka 1) bylo odmítnuto, čímž navrhovateli vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Účastníkovi 2) žádné náklady řízení nevznikly.

13. Náklady dovolacího řízení navrhovatele sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání datované 12. 8. 2024) podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), jejíž výše činí [podle , bodu 5, advokátního tarifu] 3.100 Kč. Spolu s náhradou paušálních výdajů podle advokátního tarifu ve výši 300 Kč a náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 714 Kč, tak dovolací soud přiznal navrhovateli k tíži účastníka 1) celkem 4.114 Kč.

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 12. 11. 2024

JUDr. Filip Cileček předseda senátu