Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2764/2024

30 Cdo 2764/2024-40

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobkyně E. S., zastoupené Mgr. Lenkou Čihákovou, advokátkou se sídlem ve Slavkově u Brna, Palackého náměstí 67, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 18 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2024, č. j. -18, takto:

I. Dovolání seodmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Břeclavi (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 6. 2. 2024, č. j. -11, odmítl žalobu, neboť žalobkyně neodstranila její vady ve lhůtě stanovené usnesením stejného soudu ze dne 22. 12. 2023, č. j. -7, které jí bylo doručeno dne 3. 1. 2024, a žaloba tak má nadále nedostatky bránící pokračování v řízení (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 26. 3. 2024, č. j. -18, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).

3. Částky 18 000 000 Kč s úrokem ve výši 8,25 % od 29. 1. 2021 do zaplacení se žalobkyně domáhala jako náhrady majetkové škody dle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), způsobené usnesením soudu prvního stupně ze dne 31. 1. 2013, č. j. -156, tím, že soud nezkoumal „existenci exekutora“ a že je právo „prekludováno“, a porušil povinnost exekuci zastavit. Dále žalobkyně (bez bližšího upřesnění, jak s věcí souvisí) poukázala ve vztahu ke škodě i na usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 1. 2021, č. j. -19, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2021, č. j. -23, a uvedla, že má majetek zatížen exekučními příkazy, že nárok již uplatnila několikrát a že „mezi příčinou a škodou je právní nejistota“.

4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, a to nejprve bez právního zastoupení. Na základě výzvy soudu prvního stupně si však právní zástupkyni zvolila a ta dovolání sepsané žalobkyní doplnila tak, že rozsudek odvolacího soudu napadla v obou jeho výrocích a uvedla i dovolací důvod a předpoklady přípustnosti dovolání. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl pro nepřípustnost.

5. Nejvyšší soud předně konstatuje, že dovolání žalobkyně není přípustné v části směřující proti výroku I v rozsahu potvrzení výroku II usnesení soudu prvního stupně a proti výroku II, a to podle , neboť těmito výroky bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Pokud se žalobkyně řídila nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. , nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. ).

6. Pokud pak jde o dovolání proti výroku I v rozsahu potvrzení výroku I usnesení soudu prvního stupně, dospěl dovolací soud k závěru, že v tomto rozsahu je dovolání nepřípustné dle

7. Procesněprávní otázka aplikace a , při jejímž řešení se měl odvolací soud dle žalobkyně odchýlit od v dovolání uvedené judikatury Nejvyššího soudu, pokud navzdory tomu, že žaloba dle žalobkyně vyhověla všem zákonem vyžadovaným obsahovým náležitostem, přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, že je namístě ji odmítnout, přípustnost dovolání podle založit nemůže, neboť při jejím řešení se odvolací soud od judikatury Nejvyššího soudu neodchýlil. Dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu věty druhé rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. , ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. , ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. , ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. , ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. , ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. , ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. , ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. ). Tvrdila-li žalobkyně, že jí v důsledku nezákonného rozhodnutí (nesprávného úředního postupu) vznikla škoda, aniž by po řádném poučení podle jakkoli doplnila, jak konkrétně bylo do její majetkové sféry zasaženo (v čem škoda spočívá), pak odmítnutí žaloby je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž je vadou žaloby, která brání jejímu věcnému projednání, pokud není v žalobě vymezen předmět řízení po skutkové stránce, a to alespoň v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem) [srov. dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. , ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. , nebo ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. ]. Bez ohledu na přetrvávající pochybnosti o tzv. odpovědnostním titulu (žalobkyně jednak označila více rozhodnutí, s nimiž měl vznik škody souviset, a dále tvrdila i nesprávný úřední postup soudu spočívající v nezastavení exekuce, aniž by ve vztahu k těmto různým odpovědnostním titulům specifikovala své nároky), je totiž zásadním nedostatkem žaloby, který tu v době rozhodování odvolacího soudu stále existoval ( ), především absentující skutkové vylíčení toho, co konkrétně považuje žalobkyně za škodu. Může-li totiž vést v úvahu přicházející nezákonné rozhodnutí (nebo nesprávný úřední postup) k více rozličným následkům, je pro náležitou individualizaci skutku nezbytné, aby žalobce vymezil, v čem konkrétně vznik škody spatřuje, což žalobkyně i přes výzvu soudu prvního stupně neučinila. Ke shodnému závěru v obdobné věci stejné žalobkyně dospěl Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 7. 3. 2022, sp. zn. .

8. Namítá-li žalobkyně současně, že řízení bylo postiženo vadami, tak k případným vadám řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží podle věty druhé pouze tehdy, je-li dovolání přípustné, což však v daném případě splněno není.

9. K obsahu podání žalobkyně ze dne 28. 7. 2024, sepsaného bez právního zastoupení pak Nejvyšší soud v souladu s nepřihlížel.

10. Nákladový výrok není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. 10. 2024

JUDr. David Vláčil předseda senátu