Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1149/2024

28 Cdo 1149/2024-220

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobců: a) J. S., b) E. S., a c) B. S. S., zastoupeni JUDr. Zuzanou Špitálskou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Plzeňská 232/4, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad,IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o poskytnutí peněžité náhrady, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2024, č. j. -199, t a k t o:

Dovolání seodmítá.

1. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 31. 1. 2024, č. j. -199, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 20. 12. 2023, č. j. -171, jímž bylo řízení dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), přerušeno do skončení dovolacího řízení konaného po zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. , nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2023, sp. zn. .

2. Proti usnesení odvolacího soudu podali dovolání žalobci. Předestřeli otázku, zda v projednávané věci jsou naplněny zákonné předpoklady přerušení řízení dle do skončení dovolacího řízení konaného o sporu jiných účastníků. Měli za to, že odvolací soud nastolenou otázku vyřešil odchylně od judikatury dovolacího soudu. Odkazovali přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. , a ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. . Upozorňovali též na rozporná rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. , a ze dne 6. 12. 2023, sp. zn. .

3. Podle , jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

4. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, nemůže být rozhodnutí ve věci v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, popřípadě že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné. Posouzení podmínek pro přerušení řízení podle ustanovení je do značné míry na úvaze soudu a musí silně odrážet okolnosti konkrétního případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. ).

5. Přerušení řízení podle je fakultativním opatřením soudu; opodstatnění má v situacích, kdy se to jeví být hospodárné a kdy tím neutrpí oprávněné zájmy účastníků. Je třeba mít na zřeteli ustanovení , podle něhož soud postupuje v řízení předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2017, sp. zn. ).

6. Důvody k přerušení řízení jsou dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která má podstatný význam pro řešení daného případu, vztahuje se k danému skutkovému stavu a soud je oprávněn si ji vyřešit sám podle ustanovení Hlavní důvod pro přerušení řízení spočívá v hospodárnosti řízení, tj. aby stejná otázka nebyla posuzována nadbytečně dvakrát. Soud přitom bere v úvahu i stav (pokročilost) obou řízení tak, aby eventuální přerušení mělo vůbec praktický smysl s ohledem na předpokládanou délku řízení, na jehož skončení hodlá soud vyčkat (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2014, sp. zn. ). Z hlediska hospodárnosti řízení je pak třeba vždy posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, tj. zda nebude účelnějším, vyřeší-li si soud otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, předběžně sám (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. ). Úvahu odvolacího soudu o přerušení nebo nepřerušení řízení podle citovaného ustanovení přitom může dovolací soud přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti. Předmětem dovolacího řízení, které se připouští jen pro řešení významných právních otázek, totiž nemůže být přezkum úvah odvolacího soudu o tom, zda v té které konkrétní věci je z hlediska hospodárnosti řízení namístě řízení přerušit či nikoliv (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. , ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. , a ze dne 12. 3. 2014, sp. zn. ).

7. V odůvodněných případech lze přitom přerušit řízení též na dobu do pravomocného rozhodnutí o dovolání v související věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. , ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. , ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. , ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. , či ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. ).

8. Odvolací soud se výše citované judikatuře, na níž není důvodu čehokoliv měnit, nikterak nezpronevěřil. V situaci, kdy Ústavní soud (byť v řízení o nároku na finanční náhradu jiné oprávněné osoby) v kasačním nálezu ze dne 15. 11. 2023, sp. zn. , uložil dovolacímu soudu, aby se s ohledem na Ústavním soudem formulovaná kritéria zabýval nově ,,jednotným judikaturním“ určením koeficientu zvýšení finanční náhrady dle a , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „zákon o půdě“), se totiž úvaha odvolacího soudu, dle níž je namístě posuzované řízení o finanční náhradu dle zákona o půdě přerušit do skončení zmiňovaného dovolacího řízení, jeví být zcela přiměřenou, logickou a neodporující zásadě hospodárnosti řízení. Se zřetelem k úzké provázanosti konkluzí o opodstatněnosti přerušení řízení dle s konkrétními okolnostmi charakterizujícími obsah či stav toho kterého soudního řízení, neodchylují se závěry odvolacího soudu zjevně ani od dovolateli označených rozhodnutí dovolacího soudu. Poukazovaná rozdílná rozhodovací praxe jednotlivých senátů odvolacího soudu pak přípustnost dovolání nezakládá ( ).

9. Zákonné předpoklady přípustnosti podaného dovolání tudíž v projednávané věci naplněny nejsou ( ).

10. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání jako nepřípustné odmítl ( ).

11. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.

12. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 7. 2024

Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu