Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2719/2017-170

21 Cdo 2719/2017-170

U S N E S E N Í

P. P. N.

K. Š.

, zastoupené JUDr. Petrem Poledne, Ph. D., advokátem se sídlem v Praze 1, Maiselova č. 38/15, o neúčinnost darovací smlouvy, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. října 2016, č. j. -137, takto:

Dovolání žalobce

se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2016, č. j. -137, není přípustné podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu [jeho závěr o tom, že důvody pro fakultativní přerušení řízení v posuzované věci nejsou dány, neboť dovolací řízení ve věci sp. zn. není bez dalšího důvodem pro přerušení řízení v jiné věci], je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce dovolatele, zda „je včasné podání mimořádného opravného prostředku (dovolání) v řízení o existenci pohledávky důvodem pro přerušení řízení o neúčinnost právního úkonu“, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. , z něhož – mimo jiné - vyplývá, že při úvaze, zda řízení má být podle ustanovení přerušeno, je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem každého jednotlivého případu, mimo jiné k tomu, zda důvodem pro přerušení řízení má být dosud (pravomocně) neskončené jiné řízení nebo řízení o mimořádném opravném prostředku podaném proti rozhodnutí, které již nabylo právní moci (právní moc je vlastnost, kterou soudní rozhodnutí nabývá až dodatečně a která mimo jiné spočívá v jeho závaznosti pro účastníky řízení i pro soud - ), a že přerušení řízení na dobu do rozhodnutí o dovolání do pravomocného rozhodnutí v související věci je v mezích ustanovení výjimečně možné s poukazem na zásadu hospodárnosti (účelnosti), jen je-li odůvodněna obava, že by účastník řízení byl při nepřerušení řízení vystaven mimořádně tíživým a neodčinitelným následkům pro případ, že by související pravomocné rozhodnutí, které bylo podkladem pro rozhodnutí, bylo později zrušeno nebo změněno;

k otázce přerušení řízení o odpůrčí žalobě podle ustanovení v případě, že v době rozhodování soudu o odpůrčí žalobě není pohledávka žalobce za dlužníkem ještě vymahatelná a že se žalobce domáhá přiznání této pohledávky v jiném řízení, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2001, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 12/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž byl přijat právní názor, že vymahatelnou pohledávkou se ve smyslu ustanovení Sb, , ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013, rozumí taková pohledávka, která byla věřiteli přiznána vykonatelným rozhodnutím nebo jiným titulem, podle kterého lze nařídit výkon rozhodnutí (exekuci), a že důvod k přerušení řízení o odpůrčí žalobě podle ustanovení je zpravidla dán tehdy, není-li v době rozhodování soudu o odpůrčí žalobě pohledávka žalobce za dlužníkem ještě vymahatelná a domáhá-li se žalobce této pohledávky v jiném řízení, které dosud nebylo pravomocně skončeno (například u soudu)]; není proto důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Na tom nic nemění ani právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. , podle kterého v řízení o určení neúčinnosti právního jednání, k němuž došlo v době počínaje dnem 1. 1. 2014, není dán důvod pro přerušení řízení podle ustanovení jenom proto, že žalobce (věřitel) nemá vykonatelnou pohledávku za dlužníkem a že jeho pohledávka je předmětem (dosud) probíhajícího jiného soudního řízení, že tedy závěr přijatý v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2001, sp. zn. , se - s ohledem na odlišné řešení rozhodné otázky v ustanovení obč. zák. - po účinnosti neuplatní.

Přípustnost dovolání podle ustanovení nemůže založit ani druhá otázka žalobce, zda „je pravomocné rozhodnutí soudu ohledně pohledávky věřitele závazné pro soud, který rozhoduje o žalobě věřitele o určení neúčinnosti právního úkonu“, ohledně níž se měl odvolací soud odchýlit od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. ; z uvedeného rozhodnutí dovolacího soudu vyplývá závěr, že řešení otázky, která nebyla přímo předmětem sporu v jiném řízení a o níž proto jiný soud nerozhodoval ve výroku, nýbrž se s ní (jako s otázkou předběžnou) pro účely svého rozhodnutí vypořádal toliko v odůvodnění svého rozhodnutí, pro soud v jiném řízení závazné není.

Vyřešení uvedené otázky není pro posouzení, zda přerušit či nepřerušit řízení o odpůrčí žalobě podle ustanovení , významné.

Obecně podle ustálené judikatury dovolacího soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze 13. 6. 2000, sp. zn. , uveřejněný pod č. 48/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) platí, že právní vztahy mezi týmiž účastníky, které byly pravomocně vyřešeny soudním rozhodnutím, pak nemůže soud v jiném řízení znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou, neboť tomu brání ustanovení věty druhé

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení věty první odmítl.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího ( , ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. října 2017

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu