Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 804/2024

20 Cdo 804/2024

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného B. K., zastoupeného JUDr. Pavlem Klimešem, advokátem se sídlem v Praze 7 - Holešovicích, Dukelských hrdinů 975/14, proti povinnému J. Š., pro 1 200 000Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Petra Polanského, Exekutorský úřad Liberec, pod sp. zn. 131 EX 5136/22, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2023, sp. zn. , takto: Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1/ Ve shora označené věci vedením exekuce pověřený soudní exekutor Mgr. Petr Polanský, Exekutorský úřad Liberec (dále „exekutor“) usnesením ze dne 14. 9. 2023, č. j. 131 EX 5136/22-131, určil, že exekuce prodejem nemovitých věcí se týká pozemku parc. č. XY a pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba: XY, č. e. XY, rod. rekreace, zapsaných na listu vlastnictví č. XY pro obec XY a katastrální území XY (dále „nemovité věci“ nebo „pozemky“), dále určil, že příslušenství těchto nemovitých věcí tvoří venkovní úpravy spočívající v přípojkách sítí (NN, VV, VK a plyn), studna, oplocení na kamenné podezdívce s bránou a brankou, rozhodl, že výsledná cena nemovitých věcí a příslušenství se určuje částkou 10 200 000 Kč, zároveň vyslovil, že žádná věcná břemena, výměnky, nájemní a pachtovní či předkupní práva nebyla zjištěna a znalci Ing. Michalovi Danielisovi přiznal znalečné ve výši 21 029 Kč.

2/ Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání povinného usnesením ze dne 10. 11. 2023, sp. zn. , usnesení exekutora potvrdil. K námitkám povinného uvedl, že pro stanovení obvyklé ceny nemovité věci není bezpodmínečně nutné provést její fyzickou prohlídku (o kterou se znalec nadto pokusil), vlastní ocenění bylo provedeno srovnávací metodou a cena nemovité věci určená podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále „ “), je základem pro stanovení nejnižšího podání. Připomněl, že dokládal-li povinný inzeráty stran prodeje obdobných nemovitých věcí, znalec při stanovení obvyklé ceny nevycházel z inzerovaných cen ale z kupních cen již realizovaných převodů nemovitých věcí. Pro úplnost pak k (opakované) námitce povinného, že exekuce je vedena nezákonně, neboť zde není platný a vykonatelný exekuční titul, kterým je rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. , ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. , jímž byla povinnému uložena povinnost zaplatit oprávněnému částku 1 200 000 Kč, a který nabyl právní moci dne 25. 3. 2021, uvedl, že soudy se již dříve touto námitkou zabývaly a vysvětlily, že výrok rozsudku o povinnosti obžalovaného (povinného) zaplatit poškozenému (oprávněnému) na náhradě škody částku 1 200 000 Kč, jímž byla rozhodnuta otázka viny povinného (jehož vykonatelnost vyplývá z ustanovení § 139 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním /trestní řád/, ve znění pozdějších předpisů), je třeba důsledně odlišovat od výroku, jímž soud povinnému uložil povinnost, aby v průběhu stanovené zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, který není exekučním titulem, jelikož nepřiznává žádné právo ani nepostihuje žádný majetek.

3/ Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost vymezil tvrzením, že „jde o extrémní rozpor mezi provedeným dokazováním odvolacím soudem a důkazy, které dovolatel v odvolání předložil“ a že „odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Právní otázka ohledně zjištění odhadní ceny nemovitosti … má být dovolacím soudem vyřešena jinak“. V podrobnostech namítal, že odvolací soud rozhodoval na základě spekulací, nepodložených tvrzení a právně vadného odhadu ceny nemovitých věcí, který byl získán protiprávně proti vůli vlastníka nemovitých věcí, a že exekuční titul dosud není vykonatelný, neboť povinnému dosud neuplynula doba k plnění.

4/ K dovolání se vyjádřil oprávněný podáním ze dne 14. 2. 2024, v němž uvedl, že povinný odkazuje na skutečnost, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, z obsahu dovolání však nevyplývá, na jaké rozhodnutí dovolacího soudu povinný odkazuje a z jakého důvodu má zato, že k takovému odchýlení došlo.

5/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz ) rozhodl o dovolání povinného podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „ “, načež po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl bez jednání ( věta první ) k závěru, že posuzované dovolání není přípustné ( ).

6/ Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění jednoho ze čtyř předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2018, sp. zn. ), přičemž z obsahu dovolání musí být patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. uveřejněné pod číslem rozh. obč.).

7/ Ohlásil-li v posuzované věci dovolatel dvě hlediska přípustnosti dovolání (odchýlení se odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení právní otázky, která má být zároveň dovolacím soudem posouzena jinak), je třeba připomenout, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání, neboť splnění jednoho z nich vylučuje, aby současně pro řešení téže otázky bylo naplněno kritérium jiné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. ). V případě dovolatelem oznámených a podstatou neslučitelných hledisek přípustnosti dovolání by v každém případě bylo nezbytné přiblížit, a to alespoň v rovině citovaných právních závěrů dovolacího soudu, od jaké konstantní judikatury Nejvyššího soudu se při řešení právní otázky odvolací soud odchýlil či jaká konkrétní rozhodovací praxe dovolacího soudu má být překonána s vylíčením konkrétních důvodů takového postupu, což dovolatel neučinil.

8/ Povinný v dovolání nespecifikoval rovněž rozhodnou otázku a nevypořádal se důsledně s důvodem dovolání ( a 3 ), neboť kritikou hodnocení provedených důkazů a nastíněním vlastní představy účastníka řízení ohledně výsledku dokazování nelze uvedené nezbytné náležitosti dovolání prosadit (z mnoha rozhodnutí dovolacího soudu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2022, sp. zn. ).

9/ Rovněž zpochybněním důkazu (zde znaleckým posudkem) dovolatel nemůže bez dalšího založit přípustnost dovolání a způsobilý dovolací důvod, neboť dovolací přezkum je vyhrazen výlučně otázkám právním - (z mnoha rozhodnutí dovolacího soudu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. července 2017, sp. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 16. ledna 2018, sp. zn. , odmítl, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2022, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. května 2022, sp. zn. ). Dovolací soud si právní otázku nemůže vymezit sám, neboť by tím porušil esenciální procesní zásady, na nichž je dovolací řízení založeno, především pak zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 2017, sp. zn. , nebo ze dne 25. května 2022, sp. zn. ).

10/ Odvolací soud se v napadeném usnesení dotčeným znaleckým posudkem zabýval a jím provedené hodnocení uvedeného důkazu není v žádné zjevné kolizi s procesními zásadami (viz ) a rovněž nevykazuje známky svévole či extrémního postupu soudu v rovině porušení ústavněprávních principů. Určení ceny nemovité věci v exekučních poměrech sleduje specifický účel, jímž je zásadně vytvoření zatím jen předpokládaného parametru pro nejnižší podání v dražbě (viz ve spojení s ), přičemž teprve dražební výsledek bude v daném místě a čase tržním ukazatelem ceny věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2018, sp. zn. ), což na straně druhé neznamená, že určená cena ve smyslu nemusí mít reálný, v první řadě skutkový, základ, což v posuzované věci bylo respektováno (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2022, sp. zn. ).

11/ Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle odmítl.

12/ Návrhem dovolatele na odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného usnesení odvolacího soudu (u něhož lze z podstaty věci toliko odložit právní moc) se Nejvyšší soud nezabýval se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. , který vyslovil, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení, není „projednatelný“ ani návrh na odklad právní moci či vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, neboť se jedná o návrh akcesorický. Nejvyšší soud nadto odmítl dovolání povinného v Ústavním soudem přiměřené lhůtě (srov. tentýž nález Ústavního soudu).

13/ O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (viz § 87 a násl. ex. řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. 5. 2024

JUDr. Aleš Zezula předseda senátu