Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1532/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti FRIENDLY CASH, SE, se sídlem Na Splávku 1182, Uherské Hradiště, zastoupené JUDr. Róbertem Hrončekem, advokátem se sídlem Francouzská 6167/5, Ostrava, proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 18. března 2022, č. j. -24, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Včas podanou ústavní stížností ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " ") brojí stěžovatelka proti napadenému rozsudku obecného soudu, neboť má za to, že jím došlo k porušení jejích základních práv zaručených a d (dále jen " ").

2. Stěžovatelka se žalobou proti Adamu Trombalovi domáhala zaplacení částky 5 500 Kč, se zákonným úrokem z prodlení, smluvní pokuty a nákladů spojených s uplatněním pohledávky z titulu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na základě které stěžovatelka žalovanému poskytla částku 5 500 Kč. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit stěžovatelce částku 5 500 Kč a 8,25 % úrok z prodlení od 15. 4. 2021 do zaplacení (výrok I.). Žalobu o zaplacení úroku z prodlení za další období, smluvní pokutu a další částky soud zamítl (výrok II.) a rozhodl o povinnosti zaplatit náklady řízení a doplacení soudního poplatku (výroky III. a IV.). Soud dospěl k závěru, že stěžovatelkou předložená smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru s žalovaným neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného. Na místě podpisu je uvedeno, že žalovaný smlouvu podepsal SMS. Podle věty první platí, že k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Soud dospěl k závěru, že prostředky elektronické komunikace, které byly při podpisu smlouvy použity, nevyhovují požadavkům na vlastnoruční podpis ve smyslu uvedeného ustanovení zákona. Ani z ostatních stěžovatelkou předložených důkazů podle názoru soudu nevyplynulo, že by žalovaný smlouvu o úvěru se žalobcem podepsal. Proto smlouvu posoudil jako neplatnou. Oprávněnost části žalovaného nároku, v níž byla stěžovatelka úspěšná, soud dovodil z titulu bezdůvodného obohacení spočívajícího v poskytnuté částce se zákonným úrokem z prodlení.

3. Nemaje k dispozici jiný prostředek nápravy, stěžovatelka v nyní předkládané ústavní stížnosti napadá rozhodnutí okresního soudu. Stěžovatelka nesouhlasí s výkladem pravidel pro náležitosti podpisu provedeným obecným soudem.

4. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou navrhovatelkou s výjimkou návrhu na zrušení výroku I. rozsudku, jímž bylo rozhodnuto ve prospěch stěžovatelky. Ústavní soud posoudil obsah zbylé části ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů nicméně Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal.

5. Z pohledu posouzení námitek stěžovatelky je nutno především uvést, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí o příslušenství pohledávky ve výši 5 500 Kč, smluvní pokutě a částce ve výši 1 070 Kč, tedy o tzv. bagatelní částce, proti němuž není ani odvolání přípustné [srov. ustanovení ]. Ústavní soud přitom již dal opakovaně ve své rozhodovací praxi najevo (např. usnesení

sp. zn.

ze dne 8. 4. 2008), že v takových případech, s výjimkou zcela extrémních situací, je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Co se oněch "extrémních situací" týká, jedná se zejména o případy, kdy by se obecné soudy při interpretaci ustanovení právního předpisu dopustily svévole, tedy své rozhodnutí vůbec neodůvodnily, anebo by se jejich závěry a odůvodnění příčily pravidlům logiky, byly by výrazem přepjatého formalismu nebo by byly jiným extrémním vybočením z obecných principů spravedlnosti.

6. Pokud Ústavní soud posoudil individuálně a v kontextu intenzity tvrzeného porušení základních práv stěžovatelky důvody, pro které by měl zrušit část napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že v daném případě nebyla zjištěna žádná fakta hodná zvláštního zřetele, která by odůvodňovala shora zmiňovaný kasační zásah Ústavního soudu. Je totiž veden úvahou, že bagatelní částky již s ohledem na svou výši nejsou schopny představovat porušení základních práv a svobod. Ústavní soud tím zároveň zajišťuje, že se bude moci plně soustředit na plnění své úlohy v rámci ústavního pořádku. Řízení o ústavní stížnosti v případech, kdy jde o bagatelní částky, by totiž bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod [k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 3. 2009

sp. zn.

(N 59/52 SbNU 583) a usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2013

sp. zn.

, ze dne 24. 1. 2013

sp. zn.

, ze dne 9. 1. 2013

sp. zn.

, ze dne 12. 12. 2012

sp. zn.

a ze dne 5. 6. 2018

sp. zn.

a další].

7. Této praxi odpovídá ostatně i zákonná úprava v , která přípustnost opravných prostředků obvykle váže na určitou minimální výši předmětu sporu [srov. či ]. Bylo by pak proti logice těchto omezení, pokud by se přezkum rozhodnutí, proti nimž nejsou řádné či mimořádné opravné prostředky s ohledem na bagatelnost předmětu sporu přípustné, pouze přesunul až do roviny ústavního soudnictví. Tento výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv. Podobně k těmto sporům přistupuje ostatně i Evropský soud pro lidská práva [viz písm. b) Úmluvy; v praxi pak např. rozhodnutí ve věci Kiousi proti Řecku, č. 52036/09 ze dne 20. 9. 2011].

8. Za dané situace proto Ústavní soud, který respektuje princip minimalizace zásahů do rozhodovací praxe obecných soudů, neshledal důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí.

9. S ohledem na výše uvedené proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh podaný osobou neoprávněnou a jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. července 2022

David Uhlíř v. r.

předseda senátu