Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3920/2023

23 Cdo 3920/2023-243

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně Petramax s.r.o., se sídlem v Plzni, Slovanské údolí 233/16, identifikační číslo osoby 06049974, zastoupené Mgr. Petrem Strejčkem, advokátem se sídlem v Plzni, Škroupova 796/10, proti žalované AAA Realitní fond, a.s., se sídlem v Praze 1, Nové Město, Na Struze 227/1, identifikační číslo osoby 27413934, zastoupené Mgr. Martinem Kolajíkem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Štefánikova 2529/17, o zaplacení 704 656 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2023, č. j. -219, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 704 656 Kč s příslušenstvím jako odměny (provize) za zprostředkování prodejů čtyř nemovitostí ve vlastnictví žalované, s níž dříve opakovaně spolupracovala na realitním trhu. V předchozích případech žalovaná po prodeji nemovitosti díky zprostředkovatelské činnosti makléřky žalobkyně zaslala žalobkyni vyúčtování, na jehož základě žalobkyně vystavila faktury, které byly žalovanou následně proplaceny; v případě prodeje předmětných nemovitostí označených v žalobě však žalovaná žalobkyni ničeho nezaplatila, ačkoliv dané nemovitosti byly na základě činnosti žalobkyně prodány.

2. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 8. 11. 2022, č. j. -102, zamítl žalobu o zaplacení 704 656 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

3. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 704 656 Kč s příslušenstvím (výrok I napadeného rozsudku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II napadeného rozsudku).

4. Proti rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu podala žalovaná dovolání, které však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl.

5. Žalobkyně v podaném vyjádření k dovolání označila dovolání žalované za nedůvodné a navrhla, aby je Nejvyšší soud zamítl.

6. Dovolání žalované bylo podáno včas ( ), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem ( a 4 ). Dovolací soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.

7. Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

8. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

9. Žalovaná předkládá dovolacímu soudu tři otázky, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny a pro jejichž řešení má být její dovolání přípustné: 1) zda je vyloučeno, aby podnikající fyzická osoba v úpadku, jenž je řešen oddlužením, platně převzala dluh, 2) zda se smlouva o převzetí dluhu takovou fyzickou osobou považuje za platné právní jednání, a 3) zda je vystavení faktury na osobu přejímatele a doručení faktury do její dispoziční sféry udělením souhlasu věřitele s převzetím dluhu přejímatelem ve smyslu , , dále jen „o. z.“.

10. Uvedenými otázkami dovolatelka však ve skutečnosti zpochybňuje skutková zjištění odvolacího soudu, podle kterých k převzetí dluhu žalované třetí osobou nedošlo (srov. 14 odůvodnění napadeného rozhodnutí), a nikoli jím učiněné právní posouzení. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů ovšem v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2022 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž žalovaná k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání podle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. ).

11. Žalovaná dále rozporuje závěry odvolacího soudu o obsahu ujednání mezi účastníky ve vztahu k výši odměny náležící žalobkyni za její zprostředkovatelskou činnost, popírá, že by mezi účastnicemi došlo v daném ohledu ke vzniku zavedené praxe, a formuluje v dané souvislosti otázky, zda je jedno opakování určitého jednání v blízké časové souvislosti či souběhu dostatečné pro závěr o existenci zavedené praxe mezi stranami a – pokud ano – zda lze z této praxe vycházet v případě, kdy byla opakovaným jednáním ustanovena až poté, co byla smlouva, jejíž ustanovení jsou předmětem výkladu, uzavřena, a účastníci na jejím základě začali plnit.

12. Nejvyšší soud však již v usneseních ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. , a ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. , vysvětlil, že výsledek, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci a za užití zákonných interpretačních pravidel při odstraňování pochybností o obsahu právního jednání (o skutečné vůli stran jím projevené), není řešením otázky hmotného práva v intencích , jež by bylo možno porovnávat s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Od ustálené judikatury by se odvolací soud mohl odchýlit pouze v postupu, jímž k takovému výsledku (k závěru o obsahu právního jednání) dospěl, např. že by nevyužil příslušné výkladové metody či že by jeho úvahy při jejich aplikaci byly zatíženy chybou v logice. O takový případ se v projednávané věci nejedná a ani z dovolání nevyplývá, že by žalovaná takové pochybení odvolacímu soudu vytýkala.

13. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů přitom vyplývá, že postup, jímž žalobkyně určila výši své odměny, z něhož v napadeném rozhodnutí vyšel i odvolací soud, nebyl opakován pouze jednou, jak tvrdí žalovaná, ale naopak představuje standardní pravidla pro spolupráci s obchodními partnery žalované. Dovolatelka tak navíc zakládá kritiku výsledku výkladu právního jednání odvolacího soudu na své vlastní verzi skutkového stavu věci, odlišné od skutkových zjištění a závěrů, na nichž je právní posouzení věci založeno. Při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, přitom Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu, a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. , ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. , či ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. ), a proto žalovanou předkládané otázky přípustnost dovolání podle nezakládají.

14. K žalovanou namítaným vadám řízení (překvapivost postupu odvolacího soudu, opomenuté důkazy) by mohl dovolací soud přihlédnout jen tehdy, kdyby bylo dovolání přípustné ( ), což v daném případě není. Nejvyšší soud k tomu doplňuje, že vady řízení samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání ve smyslu založit, i kdyby se odvolací soud vytýkaných pochybení dopustil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 12. 11. 2018, sp. zn. , nebo ze dne 28. 7. 2020, sp. zn. ). Uvedené pak nelze zvrátit ani tvrzením, že namítanými vadami řízení bylo porušeno právo žalované na spravedlivý proces, k čemuž dovolací soud připomíná nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. , v němž Ústavní soud dovodil, že poskytování ochrany základním právům a svobodám může a musí probíhat podle pravidel stanovených zákonem ( d), které jsou součástí právního řádu. I v kontextu uvedeného je tedy zřejmé, že nelze účinně namítat vady řízení, pakliže dovolání nesplňuje předpoklady přípustnosti podle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. , či ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. ).

15. Pro úplnost dovolací soud uvádí, že rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání ( ) a dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k nákladům řízení postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle ani přípustné.

16. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení odmítl.

17. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a , neboť dovolání žalované bylo odmítnuto a náklady žalobkyně spojené s podáním vyjádření k dovolání žalované, jejíž argumentace je velice strohá a nikterak se nevyjadřuje k přípustnosti podaného dovolání, nelze považovat za účelně vynaložené náklady k uplatňování či k bránění práva ve smyslu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. , a ze dne 3. 7. 2023, sp. zn. ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 5. 2024

JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.

předseda senátu