Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 103/2024

28 Cdo 103/2024-335

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce P. J., zastoupeného JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 496/13, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o převodu zemědělských pozemků oprávněné osobě, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 10. 2023, č. j. -305, takto:

Odůvodnění:

1. Shora označeným rozsudkem (výrokem v bodě 1/) Krajský soud v Hradci Králové (dále jen jako „odvolací soud“) rozsudek Okresního soudu v Trutnově (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 28. 2. 2023, č. j. -249, potvrdil v jeho prvních dvou výrocích (1/ a 2/), jimiž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu (v tam uvedeném znění) o bezúplatném převodu blíže označených pozemků v katastrálním území XY [coby náhradních zemědělských pozemků podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “], změnil ve výroku v odstavci 3) tak, že nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (výrok 2/ rozsudku odvolacího soudu), a současně rozhodl o nákladech před soudem prvního stupně a nákladech odvolacího řízení (výrok 3/ rozsudku odvolacího soudu).

2. Rozsudek odvolacího soudu v jeho celém rozsahu, výrocích 1) – 3), napadla dovoláním žalovaná. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a na vyřešení otázky v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešené. Podle mínění dovolatelky odvolací soud nesprávně a v rozporu s ustálenou judikaturou vyhodnotil otázku naplnění předpokladů, za nichž se oprávněná osoba může domáhat uspokojení svého restitučního nároku na převod zemědělského pozemku mimo rámec veřejných nabídek náhradních pozemků, tedy žalobou na vydání konkrétního pozemku. Žalobci (jeho právním předchůdcům) vytýká nedostatečnou aktivitu, namítajíc, že se neucházel o převod pozemků z veřejných nabídek a po dlouhou dobu byl pasivní i co do případného přecenění restitučního nároku. Za nesprávný proto považuje dovolatelka soudy učiněný závěr o svém liknavém a svévolném postupu při uspokojování daného restitučního nároku. Geometrickými plány nově oddělené části pozemků, které byly rozhodnutími soudů žalobci přiřknuty, nepovažuje za pozemky k vydání vhodné, namítajíc, že jejich oddělení od původních pozemků není účelné, znemožní jejich zemědělské obhospodařování a že nebylo „zcela najisto“ prokázáno, že (ani tyto nově oddělené části pozemků) nebudou dotčeny veřejně prospěšnými stavbami.1.

2. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle a 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále v textu jen „ “) jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v a není přípustné ani podle ustanovení

3. Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

4. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. , věta první, ).

5. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (srov. , věta první, ); z toho vyplývá mimo jiné, že při zkoumání přípustnosti dovolání dovolací soud může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (vymezil).

6. K problematice poskytování jiných (náhradních) zemědělských pozemků oprávněným osobám v režimu lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu (reflektující i judikaturu Ústavního soudu – viz dále) o uplatnitelnosti nároku žalobou na převod konkrétního pozemku i mimo rámec veřejných nabídek pozemků ( ) v situaci, kdy stát (dříve Pozemkový fond České republiky, jehož nástupkyní je od 1. 1. 2013 žalovaná, jejíž práva a povinnosti vykonává Státní pozemkový úřad) v uvedeném směru řádně neplní svou povinnost tak, aby při uspokojování restitučních nároků nedocházelo ke zbytečným průtahům a lze-li jeho počínání označit za liknavé, diskriminační či dokonce svévolné (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. ).

7. K uspokojení nároku oprávněné osoby mimo proces veřejných nabídek ( ) lze tedy přistoupit tehdy, jsou-li prokázány okolnosti, na jejichž základě je možno postup žalované (dříve jejího předchůdce) kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační, kdy se oprávněná osoba i přes své aktivní přičinění nemůže dlouhodobě domoci svých práv (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. , nebo ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. ).

8. Zjišťování a hodnocení rozhodujících skutečností o krocích oprávněné osoby a postupu žalované (jejího předchůdce – Pozemkového fondu České republiky) je především otázkou skutkových zjištění (jejichž nalézání je úkolem soudů nižších stupňů), s nimiž je pak úzce provázáno i posouzení, byl-li postup žalované (jejího předchůdce) při uspokojování nároku oprávněné osoby stižen některým ze shora uvedených defektů (liknavost, libovůle, svévole či diskriminace) a kdy učiněný hodnotící závěr lze pak v dovolacím řízení přezkoumat toliko v případech, kdyby úvaha soudů nižších stupňů byla nepřiměřená (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. , a ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. ).

9. Na dalších žalovanou předestřených otázkách (zejm. zda žádost o přecenění restitučního nároku podaná nezmocněnou osobou může vést k naplnění podmínek pro úspěšné podání žaloby o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu náhradních pozemků, zda Pozemkový fond České republiky stíhala poučovací povinnost ve vztahu k takovéto osobě, aby přeložila doklad svého zmocnění, či zda se žalobce může v obdobné situaci domáhat nahrazení projevu vůle cestou podané žaloby), dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu v nyní posuzované věci založeno není (a tedy ani z pohledu ustanovení na jejich řešení nezávisí), a proto ani tyto otázky přípustnost podaného dovolání založit nemohou. V této souvislosti lze poukázat na soudy učiněná zjištění, nikterak excesívní, jak ve vztahu k žádosti o přecení restitučního nároku ze 14. 4. 2004 (jíž učinil svým jménem otec žalobce P. J. coby tehdejší nositel restitučního nároku) i ohledně jí předcházející žádosti z 12. 2. 1994 (jíž tehdy podal P. J. prokazatelně jako zmocněnec paní B. J. na základě plné moci a kdy uvedená okolnost byla i Pozemkovým fondem České republiky považována za nespornou, jak plyne ze současně odkazované korespondence tohoto předchůdce žalované).

10. K další dovoláním předestřené otázce hmotného práva upínající se k posouzení, zda oprávněné osobě (žalobci) přiřknuté pozemky jako náhradní jsou pozemky „vhodnými“ (převoditelnými) k uspokojení restitučního nároku podle , lze pak uvést následující.

11. Vhodnými náhradními pozemky jest rozumět pozemky (ve vlastnictví státu, s nimiž je příslušný hospodařit Státní pozemkový úřad), jež by byly potenciálně zařaditelné do veřejné nabídky (srov. přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. , a ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. , či jeho usnesení ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. ).

12. V rámci posouzení, je-li ten který uvažovaný pozemek vhodný k náhradní naturální restituci, je v prvé řadě významné, zda jeho převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních a , dále zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. ), zda není převod z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. , ve vztahu k pozemkům v zastavěném území obce, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. ), zda lze pozemek obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. ), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. ), případně nejde-li o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. ). Tato hlediska jest nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. ).

13. Není-li pozemek vhodný k vydání oprávněné osobě v celé své výměře, ale jeho převoditelnost je dána k části oddělené geometrickým plánem, lze oprávněné osobě vydat soudním rozhodnutím takto oddělenou část (kdy se pak geometrický plán stává nedílnou součástí rozsudku); k tomu přiměřeně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 13/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále přiměřeně srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2020, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. ; z rozhodovací praxe Ústavního soudu srov. zejm. nález ze dne 25. 10. 2021, sp. zn. ).

14. Odvolací soud se výše rozvedených judikatorních východisek, od nichž není důvodu se odchylovat ani v nyní posuzované věci, zjevně přidržel, aproboval-li konkluze soudu prvního stupně o převoditelnost pozemků identifikovaných ve výroku 1) prvostupňového rozsudku (včetně k němu se vztahujícímu technickému výroku 2/) a přehodnotil-li závěry ve vztahu k pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (o jehož vydání rozhodl měnícím výrokem 2/ rozsudku).

15. Převoditelnost k náhradní naturální restituci byla soudy zkoumána na základě individuálních skutkových zjištění ve vztahu ke každému pozemku, ve světle všech relevantních kritérií, kdy soudům nelze vytknout ani nepřiměřenost v jejich úvahách. Soudy učiněná skutková zjištění (jejichž kritika – jak již výše uvedeno – nepředstavuje uplatnění způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu , věty první a jejím prostřednictvím tudíž na přípustnost dovolání usuzovat nelze; k tomu znovu srovnej již shora citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) neskýtají důvod k obavám žalované ani stran účelnosti rozdělení pozemků a možnosti jejich obhospodařování či k tomu, není-li některý z pozemků (jeho geometrickým plánem oddělená část) dotčena veřejně prospěšnou stavbou nebo stavbou dopravní infastruktury coby překážkou převoditelnosti ve smyslu (s výjimkami uvedenými v bodech 1. – 4. tohoto ustanovení). Výše odkazovaná judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu pak také stvrzuje konkluzi o možnosti vydat oprávněné osobě i jen (geometrickým plánem) oddělenou část parcely (překážkou vydání nedotčenou) či pozemek využitý (s účinností od 1. 1. 2019 i jen platnou územně plánovací dokumentací dotčený; srov. . , ve znění ) stavbou technické infrastruktury (srov. přiměřeně např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. ), jde-li jinak o pozemek k danému účelu vhodný (je-li možné jeho zemědělské využití a nebrání-li jeho převodu jiná překážka).

16. Ze shora uvedeného vyplývá, že zákonem normované předpoklady přípustnosti dovolání ( ) v posuzované věci nebyly naplněny. Dovoláním vytčené otázky byly odvolacím soudem vyřešeny v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a nejsou dány důvody k jinému posouzení těchto dovolacím soudem již vyřešených otázek.

17. Napadá-li žalovaná rozsudek odvolacího soudu v třetím výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně a nákladech odvolacího řízení, je přípustnost dovolání proti této části rozhodnutí výslovně vyloučena ustanovením

18. Rozhodnutí o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a ; dovolání žalované bylo odmítnuto a k nákladům (oprávněného) žalobce patří odměna advokáta za zastupování v dovolacím řízení (určená z tarifní hodnoty 196 042,96 Kč) v částce 8 980 Kč [srov. , ., , , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů stanovených paušální částkou 300 Kč ( advokátního tarifu) a náhradou za daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 1 948,80 Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. 2. 2024Mgr. Petr Krauspředseda senátu