Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 2092/2023

27 Cdo 2092/2023-209

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce Mgr. Miloše Sazimy, narozeného 20. 1. 1976, bytem v Praze 5, Na Farkáně III 281/1, PSČ 150 00, zastoupeného JUDr. Lukášem Slaninou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Plzeňská 3350/18, PSČ 150 00, proti žalovanému Angelosi Goulisovi, narozenému 8. 11. 1973, bytem v Praze 1, U Půjčovny 954/6, PSČ 110 00, zastoupenému Mgr. Danielem Pospíšilem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 573/12, PSČ 110 00, o nahrazení projevu vůle, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2022, č. j. -185, takto:

Odůvodnění:

[1] Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 20. 12. 2019 se žalobce domáhá nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření kupní smlouvy, podle které měl žalovaný oproti zaplacení kupní ceny 2.500 Kč převést na žalobce listinné akcie na jméno o jmenovité hodnotě 1.000 Kč, číslo 2751-5500 emitované Olympia Radotín a. s. v likvidaci, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 393/11, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25266268 (dále jen „akcie“), v souladu s ustanovením komisionářské smlouvy ze dne 2. 7. 2017 uzavřené mezi žalobcem jako komitentem a žalovaným jako komisionářem.

[2] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 2. 2022, č. j. -154, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II) a o nákladech řízení „českého státu“ (výrok III.).

[3] K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil (první výrok), ve výroku III. potvrdil „ve znění, že je žalobce povinen zaplatit českému státu na účet Městského soudu v Praze náhradu nákladů řízení ve výši 6.057 Kč“ (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).

[4] Proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle , (dále jen „ “), jako nepřípustné.

[5] Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[6] Dovolatel předně namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu k otázce závislosti smluv (závazků) ve smyslu , (dále jen „o. z.“). K tomu poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. , a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. , a ze dne 10. 1. 2014, sp. zn. ).

[7] K závislosti smluv se z ustálené judikatury Nejvyššího soudu podává:

1) Nejde o závislé smlouvy v případě, kdy se jedná „pouze o jistou ekonomickou spjatost“ určitých smluv. Za smlouvy závislé lze naproti tomu považovat ty, u nichž se závislost týká jejich vzniku a zániku. Jinak řečeno, závislé jsou smlouvy, kdy vznik jedné z nich, pokud by nevznikla i druhá smlouva, nemá hospodářský smysl a současně zánik jedné ze smluv bez splnění musí vyvolat zánik i další smlouvy nebo smluv, protože jejich izolované splnění by nemělo rovněž hospodářský význam.

2) Vyplyne-li uzavření více smluv z téhož jednání nebo jsou-li zahrnuty do téže y, stanou se smlouvy závislými, jestliže tato závislost vyplyne z jejich povahy nebo z účelu sledovaného uzavřením uvedených smluv, byl-li stranám znám v době uzavření smlouvy. Závislost vyplyne z povahy smluv, jestliže plnění závazku z jedné smlouvy je možné nebo přináší hospodářský užitek jen při splnění závazku druhé smlouvy. I když tyto důsledky nevyplývají z povahy smluv, nastává jejich závislost, jestliže vyplývají z účelu uzavíraných smluv, který je stranám znám v době uzavření smlouvy. Tento účel může vyplynout z obsahu smlouvy, postačí ale, když byl sdělen druhé straně během jednání o uzavření smlouvy stranou, která zamýšlí uvedeného účelu dosáhnout.

K tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. , uveřejněného pod č. 47/2015 Sb. rozh. obč., nebo rozsudky ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. , sp. zn. , ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. , ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. , či usnesení ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. , ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. .

[8] Výše shrnuté závěry judikatury byly sice vysloveny v režimu dnes již neúčinné úpravy , obchodního zákoníku, ovšem jsou použitelné i na v současnosti účinnou úpravu závislých smluv v o. z. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. , a ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. ).

[9] Při aplikaci výše uvedených závěrů judikatury na projednávaný případ je třeba dospět k závěru, že odvolací soud se při posuzování otázky závislosti smluv neodchýlil od citované rozhodovací praxe, neboť správně posuzoval účel smluv.

[10] Z jejich znění je přitom zřejmé, že předmětem komisionářské smlouvy byly „(i) úprava vzájemných práv a povinností smluvních stran při správě akcií nabytých na účet komitenta a výkonu práv a plnění povinností s nimi spojených, (ii) zakotvení práva komitenta akcie nabyté na účet komitenta koupit a povinnosti komisionáře akcie nabyté na účet komitenta na jeho výzvu za podmínek této smlouvy prodat a (iii) obligatorní postoupení části pohledávky spolu s převodem akcií nabytých na účet komitenta“.

[11] Dovodil-li odvolací soud, že kupní smlouva (výše ad ii) a smlouva o postoupení pohledávky (výše ad iii) jsou na sobě vzájemně závislé co do jejich vzniku a zániku tak, že plnění závazku z jedné smlouvy je možné jen při splnění závazku druhé smlouvy a je přitom zřejmé, že by smluvní strany neměly zájem na uzavření smlouvy o převodu akcií nabytých na účet komitenta, nedošlo-li by současně také k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky, nelze tomuto závěru ani ve světle citované judikatury ničeho vytknout.

[12] Namítá-li dovolatel s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2019, sp. zn. , že okolnosti zakládající právo žalovaného odepřít plnění ve smyslu § 1912 o. z. nebyly prokázány, zpochybňuje tím soudy provedené hodnocení důkazů a z něj vycházející skutkový závěr, podle něhož bylo ohrožení plnění druhé strany okolnostmi nastalými po uzavření smlouvy v řízení před soudem prvního stupně prokázáno, s nímž se odvolací soud ztotožnil (v podrobnostech viz odst. 18 napadeného rozsudku).

[13] Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. ).

[14] K tomu, aby založily přípustnost dovolání, nejsou způsobilé ani dovolatelem vytýkané vady řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. V této souvislosti totiž dovolatel Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení by napadené rozhodnutí záviselo a jež by splňovala předpoklady vymezené v (pouze na okraj a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání pak lze uvést, že rozsudek odvolacího soudu nepřezkoumatelností netrpí; srov. v podrobnostech rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem rozh. obč.).

[15] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 12. 2023

JUDr. Filip Cileček předseda senátu