Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3472/2023

28 Cdo 3472/2023-984

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců a) P. N., a b) J. Z., obou zastoupených JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 496/13, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o převodu náhradních zemědělských pozemků, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2023, č. j. -868, t a k t o :

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

1. Žalobou, došlou Okresnímu soudu v Příbrami (dále jen jako „soud prvního stupně“) dne 1. 10. 2019, byl M. N. jako žalobkyní a) a žalobcem b) J. Z. uplatněn nárok na převod zemědělských pozemků (nahrazení projevu vůle žalované k uzavření převodní smlouvy) za pozemky, jež nebylo lze oprávněným osobám vydat pro zákonem stanovené překážky [ , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů].

2. V řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 11. 7. 2022, č. j. -817, v němž vyšlo najevo, že původní žalobkyně a) M. N. dne XY zemřela (a nemohlo tak být odvolacím soudem účinně rozhodnuto ani o vstupu P. N. do řízení namísto původní žalobkyně a/ podle ), odvolací soud usnesením ze dne 2. 3. 2023, č. j. -868, rozhodl o procesním nástupnictví z důvodu ztráty způsobilosti být účastnicí řízení podle věty třetí , tak, že v řízení bude na místo žalobkyně a) pokračováno s P. N.

3. Podle odvolacího soudu povaha věci (jejímž předmětem je majetkový nárok přecházející na dědice) umožňuje pokračování v řízení a procesním nástupcem zemřelé žalobkyně a) M. N. (jež ztratila způsobilost být účastnicí řízení; ) je podle její syn P. N., jemuž bylo jako jedinému dědici potvrzeno nabytí celého dědictví usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 4. 2021, č. j. -132.

4. Usnesení odvolacího soudu o procesním nástupnictví podle napadla žalovaná dovoláním, které považuje za přípustné podle pro vyřešení otázky procesního práva – dle jejího mínění v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešené – „zda lze přiznat procesní právní nástupnictví na straně žalobce, pakliže původní žalobce neměl (již v době podání žaloby) dostatek aktivní věcné legitimace“. V tom směru považuje dovolatelka právní posouzení věci za nesprávné, vytýkajíc nesprávnou aplikaci ustanovení o. s. ř, při níž odvolací soud „vybočil ze zákonné úpravy o procesním nástupnictví“. Argumentuje, že původní žalobkyně a) M. N. svůj restituční nárok již před podáním žaloby (1. 10. 2019) postoupila jiné osobě, P. N., postupní smlouvou z 20. 8. 2019, a v době zahájení řízení již tedy nebyla nositelkou uplatňovaného restitučního nároku a postrádala tak aktivní legitimaci k jeho uplatnění u soudu; uvedená okolnost podle dovolatelky vylučuje, aby soud rozhodl i o procesním nástupnictví podle Navrhla zrušení napadeného usnesení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

5. Žalobci považují napadené usnesení odvolacího soudu za správné, korespondující závěrům ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, případně zamítl jako nedůvodné.

6. Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

7. Dovolání – přípustné podle (neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka) – je zjevně bezdůvodné.

8. Podle jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (odstavec 1). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří vstoupili do práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde (odstavec 2). Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví (odstavec 5).

9. Ztratí-li původní žalobce (fyzická osoba) po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení ( ), nastává situace předvídaná ustanovením a povinností soudu je posoudit, zda v řízení může pokračovat, a pokud ano, rozhodnout o tom, s kým bude v řízení pokračováno, přičemž procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, je dědic (resp. dědicové, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde).

10. V posuzované věci bylo zjištěno, že v průběhu řízení (po jeho zahájení) původní žalobkyně a) zemřela a jejím jediným („univerzálním“) dědicem je její syn P. N., jemuž bylo jako jedinému dědici rozhodnutím pozůstalostního soudu potvrzeno nabytí dědictví (jenž tak vstoupil i do práva, o které jde v tomto řízení). Uvedenému zjištění pak koresponduje i odvolacím soudem přijatý závěr o procesním nástupnictví (ve smyslu ). Sporu není v tom, že povaha dané věci, tj. povaha práv a povinností, o které v tomto řízení jde (restituční nárok na vydání náhradních pozemků), umožňuje pokračování v řízení (k tomu srovnej přiměřeně např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 68/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. ).

11. Předkládá-li dovolatelka otázku týkající se věcné legitimace účastníků (z hlediska hmotného práva) a dovozuje-li, že soud nemohl rozhodnout o procesním nástupnictví v situaci, kdy původní žalobkyně a) Marie Navarová nebyla subjektem uplatňovaného práva (a jímž se tak dle mínění dovolatelky nemohl stát ani její syn P. N., jemuž bylo pozůstalostním soudem potvrzeno nabytí dědictví), lze připomenout i závěry rozhodovací praxe, podle níž rozhodnutím o právním nástupnictví není žádným způsobem předjímáno rozhodnutí ve věci samé ani otázka pasivní legitimace účastníka, ale je řešen pouze okruh účastníků pro další fázi řízení; případný nedostatek věcné legitimace účastníka jako hmotněprávní otázku řeší soud zpravidla až na základě výsledků dokazování a v souvislosti s rozhodováním ve věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2016, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. ). Tím je také dána zjevná bezdůvodnost dovolání.

12. Sluší se dodat, že při rozhodování o tom, s kým bude v řízení pokračováno na místě účastníka, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení ( ), soud nepřihlíží k právním skutečnostem, jež nastaly do doby ztráty způsobilosti být účastníkem řízení, i když s nimi právní předpisy spojují převod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde; takové skutečnosti lze zohlednit pouze při postupu podle (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. ).

13. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), zjevně bezdůvodné dovolání odmítl ( ).

14. O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 12. 2023

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu