Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1089/2025

23 Cdo 1089/2025-1389

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobcůa) B.D.Q. s.r.o., se sídlem v Pardubicích, Polabiny, Fáblovka 404, identifikační číslo osoby 26762307, b) Centrum služeb Chrudim s.r.o., se sídlem v Chrudimi, Chrudim III, Obce Ležáků 758, identifikační číslo osoby 27163326, a c) P. P., všech zastoupených JUDr. Milanem Milerem, advokátem se sídlem v Praze 3, Hartigova 1965/208, proti žalovaným 1) Oluwa s.r.o., se sídlem v Prešově, Hlavná 50, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 50800621, a 2) Orofa s.r.o.,naposledy sídlem v Košicích, Južná trieda 2/A, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 50800701, zaniklé ke dni 25. 8. 2023, obou zastoupených JUDr. Jiřím Gajdarusem, advokátem se sídlem v Černošicích, Svatopluka Čecha 2202, za účasti Bostex LLC, se sídlem 23638 Lyons Avenue No. 223, Newhall, CA 91321, Spojené státy americké, registrační číslo osoby 20161846980, zastoupeného opatrovníkem Mgr. Ing. Ladislavem Kavříkem, advokátem se sídlem v Brně, Vídeňská 228/7, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaných, o vyloučení rozhodce z projednávání sporů o rozhodčích žalobách mezi účastníky, vedené u Městského soudu Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2024, č. j. -1176, takto:

Odůvodnění:

1. Žalobci se podanou žalobou domáhají vyloučení rozhodce JUDr. Pavola Kuspana z projednávání a rozhodování sporů o rozhodčích žalobách mezi účastníky.

2. Městský soud v Brně usnesením ze dne 11. 7. 2024, č. j. -1155, rozhodl, že se řízení ohledně žalované 2) zastavuje.

3. K odvolání žalobců Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. 10. 2024, č. j. -1176, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

4. Žalobci namítali, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, zejména od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. , podle něhož není možné zákona č. 99/193 Sb., , dále jen „ “, vykládat ryze formalistickým způsobem tak, že procesním nástupcem zaniklé právnické osoby může být jen ten, kdo vstoupil do jejích práv a povinností až po jejím zániku. Podle judikatury dovolacího i Ústavního soudu je účelem odstranit překážku bránící pokračování řízení a je povinností obecných soudů vyvarovat se přepjatého formalismu vedoucího k odepření spravedlnosti v podobě zamezení přístupu účastníka k soudu. Odvolací soud tento výklad podle žalobců nerespektoval, když bez dalšího potvrdil zastavení řízení, aniž by zkoumal, zda existuje subjekt, jenž je nositelem práv a povinností, o něž v řízení jde, či jiné řešení umožňující meritorní projednání věci. Tím se odchýlil od citované rozhodovací praxe a porušil právo žalobců na soudní ochranu podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

5. Žalobci mají za to, že dovolání je přípustné i pro řešení otázky procesního práva, která podle jejich názoru dosud nebyla v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena, a to, zda soudy nižších stupňů pochybily, jestliže žalobce nepoučily o možnosti podniknout kroky směřující k obnovení likvidace či k jinému postupu umožňujícímu pokračování v řízení, čímž porušily , podle něhož jsou soudy povinny účastníkům poskytovat poučení o jejich procesních právech a povinnostech. Tím, že žalobcům nebylo takové poučení poskytnuto a řízení bylo zastaveno, byli žalobci zbaveni možnosti uplatnit svou procesní obranu, což podle jejich názoru rovněž vedlo k odepření práva na soudní ochranu ve smyslu d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a věty druhé

6. Vzhledem k shora uvedenému žalobci navrhli, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

7. Žalovaní se k dovolání žalobců nevyjádřili.

8. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ).

9. Dovolání bylo podáno včas ( ), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem ( a 4 ). Nejvyšší soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením a dále se zabýval jeho přípustností.

10. Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

11. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

12. Námitka žalobců, že se odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu akcentující výklad umožňující pokračování řízení s potenciálním nositelem práv a povinností (viz bod 5 odůvodnění shora), přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť odvolací soud postupoval v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.

13. Ustálená judikatura Nejvyššího soudu vychází ze závěru, že upravuje procesní postup soudu v situaci, kdy účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení, a to dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno. Umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem právnické osoby, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby podle hmotného práva převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde. Povahou věci ve smyslu věty první se přitom rozumí povaha předmětu řízení v rovině hmotného práva a spočívá v posouzení, zda práva a povinnosti, o něž v řízení jde, přešla (mohla přejít) podle hmotného práva ze zaniklého účastníka na někoho jiného nebo zda zánikem účastníka došlo i k zániku uplatněného nároku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2016, sp. zn. , ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. , ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. , ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. , ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. , a ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. ).

14. Nebude-li řízení zastaveno ( ) a neshledá-li soud ani důvody k jeho přerušení ( věta druhá ), pak soud zjistí (ex offo), kdo je procesním nástupcem účastníka, jenž ztratil způsobilost být účastníkem řízení ( a 3 ). K objasnění této otázky soud provede všechna potřebná šetření; soud přitom není vázán případnými návrhy účastníků o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení, ani navrhovanými prostředky ke zjištění tohoto procesního nástupce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. , ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. , a ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. ). Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu rovněž plyne závěr, že při rozhodování o procesním nástupnictví podle soud nepřihlíží k právním skutečnostem, jež nastaly do doby ztráty způsobilosti být účastníkem řízení, i když s nimi právní předpisy spojují převod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde (typicky tedy k postoupení pohledávky); takové právní skutečnosti lze zohlednit pouze při postupu podle ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. , usnesení ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. , usnesení ze dne 14. 12. 2023, sp. zn. , či usnesení ze dne 27. 2. 2025, sen. zn. ).

15. V projednávané věci odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) při přezkumu podmínek řízení podle zjistil z obchodního rejstříku Slovenské republiky, že žalovaná 2) byla rozhodnutím příslušného soudu zrušena a ke dni 25. 8. 2023 byla „ex offo“ vymazána z příslušného rejstříku. Tímto výmazem žalovaná 2) pozbyla způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu , přičemž právního nástupce nemá. Uzavřely-li proto soudy nižších stupňů, že pro nedostatek procesní podmínky nelze v řízení pokračovat, a soud prvního stupně je z tohoto důvodu ve vztahu k žalované 2) podle zastavil, postupovaly v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

16. Nejvyšší soud podotýká, že odkaz žalobců na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. , je z hlediska projednávané věci nepřípadný, neboť tam uvedené závěry byly přijaty za jiné procesní situace. V uvedené věci dovolací soud řešil otázku, zda lze pokračovat v řízení proti subjektu, který se stal nositelem povinnosti již před zánikem původní žalované, přičemž žalobce v daném řízení podal návrh podle , aby tento subjekt vstoupil do řízení na místo dosavadní žalované. Návrh podle byl podán i v další dovolateli odkazované věci, v níž rozhodoval Ústavní soud nálezem ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. . V nyní projednávaném případě však žalobci žádný takový návrh nepodali, ačkoliv jim oznámení žalovaných 1) a 2) o postoupení pohledávek bylo doručeno již dne 20. 5. 2022 (srov. doručenky na č. l. 1030 spisu). Žalobci se k oznámení o postoupení pohledávek vyjádřili v podání ze dne 23. 5. 2022 v tom smyslu, že návrh podle nečiní, neboť podle nich „nelze bez dalšího dospět k závěru o právoplatném postoupení pohledávek na Bostex“ (č. l. 1040 spisu). Soudy tak neměly k dispozici návrh, na jehož základě by bylo možné rozhodnout o procesním nástupnictví podle Za této situace nelze dovozovat, že by soudy měly povinnost z vlastní iniciativy určovat jiný subjekt jako procesního nástupce žalované 2), jež pozbyla způsobilost být účastníkem řízení až dnem 25. 8. 2023. Za uvedené procesní situace riziko, zdali došlo k postoupení příslušných pohledávek ještě dlouho před zánikem žalované 2), nesou sami žalobci, kteří odpovídají za to, koho jako žalovaného označí.

17. Námitkou, že soudy nižších stupňů neposkytly poučení o možnosti podniknout kroky k obnovení likvidace či jinému postupu umožňujícímu pokračování v řízení a tím porušily , žalobci ve skutečnosti vytýkali vady řízení, ke kterým by však dovolací soud mohl přihlédnout jen tehdy, pokud by bylo dovolání přípustné ( ), což v daném případě není.

18. Nejvyšší soud k tomu doplňuje, že vady řízení samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání ve smyslu založit, i kdyby se odvolací soud vytýkaných pochybení dopustil (srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 12. 11. 2018, sp. zn. , nebo ze dne 28. 7. 2020, sp. zn. ). Uvedené pak nelze zvrátit ani tvrzením, že namítanými vadami řízení bylo porušeno právo žalobců na spravedlivý proces, k čemuž dovolací soud připomíná nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. , v němž Ústavní soud dovodil, že poskytování ochrany základním právům a svobodám může a musí probíhat podle pravidel stanovených zákonem ( d), které jsou součástí právního řádu. I v kontextu uvedeného je tedy zřejmé, že nelze účinně namítat vady řízení, pakliže dovolání nesplňuje předpoklady přípustnosti podle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. , či ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. ). Odkaz žalobců na ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu je tak pro posouzení přípustnosti jejich dovolání nerozhodný.

19. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle odmítl.

20. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. 12. 2025

JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu