Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1452/2025

-236

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně J. Š., zastoupené Mgr. Danielem Tesařem, advokátem se sídlem v Plzni, Jiráskovo náměstí č. 47/27,proti žalované Základní škole Dobřany, příspěvkové organizaci se sídlem v Dobřanech, tř. 1. máje č. 618, IČO 49180878, zastoupené JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem se sídlem v Praze 5, Holečkova č. 419/21, o 465 420 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. února 2025, č. j. -206, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 2. 2025, č. j. -206, není přípustné podle ustanovení , neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení, podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

2. Přípustnost dovolání nezakládá předestřená právní otázka, „zda lze či nelze v tomto případě uznat jako nemoc z povolání takové zdravotní problémy, které žalobkyni údajně znesnadňují povolání učitelky základní školy (navíc se zcela speciálním režimem a s minimálním počtem vyučovaných žáků), byť se žalobkyně aktivně zájmově věnuje zpěvu a nadto vystupuje v zájmových pěveckých sborech“, a jaká je v této souvislosti „nejvyšší přípustná zákonná míra ochrany slabší strany“.

3. Odvolací soud otázku, jakou nemoc lze považovat za nemoc z povolání, vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž nemocemi z povolání jsou nemoci uvedené v seznamu nemocí z povolání, tj. v , kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. , ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. , nebo ze dne 26. 5. 2025, sp. zn. ). Nemocí z povolání je potom i těžká hyperkinetická dysfonie a těžká fonastenie, která vzniká při práci spojené s vysokou profesionálně podmíněnou hlasovou námahou (srov. kapitola VI seznamu nemocí z povolání, který tvoří přílohu ), diagnostikovaná u žalobkyně v řízení vypracovaným znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví prof. MUDr. Milana Tučka, CSc. (dále jen „znalecký posudek“).

4. Soudní praxe se rovněž ustálila na závěru, že je nerozhodné, zda zaměstnanec mohl nebo nemohl onemocnět anebo onemocněl nebo neonemocněl nemocí z povolání z příčin vyskytujících se nebo vyskytnuvších se na pracovišti zaměstnance u posledního zaměstnavatele, nýbrž že odpovědnost posledního zaměstnavatele je dána bez zřetele na tyto skutečnosti již tou okolností, že na pracovišti zaměstnance u tohoto zaměstnavatele se vyskytují předpoklady (podmínky), za nichž vzniká (může vzniknout) příslušná nemoc z povolání (srov. odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 1963, sp. zn. , uveřejněného pod č. rozh. obč.). Pro vznik odpovědnosti za škodu způsobenou nemocí z povolání proto není důležité, zda je dána příčinná souvislost mezi vznikem onemocnění a prací zaměstnance, ani zjišťování, kde a za jakých okolností s „vysokou pravděpodobností“ zaměstnanec nemocí skutečně onemocněl; rozhodující je, zda pracoval za podmínek, za nichž konkrétní nemoc z povolání vzniká, a zda je dána příčinná souvislost mezi nemocí z povolání a vzniklou škodou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2003, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. ).

5. Zaměstnavateli, u něhož zaměstnanec naposledy pracoval za podmínek, za nichž jinak nemoc z povolání vzniká, musí být sice umožněno, aby případně podal důkaz, kterým bude najisto postaveno, že v konkrétním případě nemoc vznikla výhradně z příčin, které nebyly v souvislosti s prací u zaměstnavatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2004, sp. zn. ). Ze znaleckého posudku však bylo zjištěno, že žalobkyně u žalované pracovala za podmínek, za nichž nemoc z povolání vzniká, a že „ke vzniku nemoci z povolání u žalobkyně vedla zátěž z pracovní činnosti“, odvolací soud proto v souladu s těmito zjištěními mimopracovní aktivity žalobkyně nepovažoval za výhradní příčinu zjištěné nemoci z povolání.

6. Je-li odpovědnost za škodu při nemoci z povolání tzv. objektivní odpovědností, kdy zaměstnavatel odpovídá za samotný výsledek (za škodu), aniž je uvažováno jeho zavinění (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2003, sp. zn. , nebo ze dne 26. 5. 2025, sp. zn. , anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. ), nejsou opodstatněné ani námitky, podle kterých nelze uzavřít, „že by žalobkyně pracovala u žalované za nevhodných podmínek“.

7. Jako „druhou otázku“ dovolatelka formuluje „posouzení toho, zda a jak se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího (případně event. i Ústavního) soudu“; odvolacímu soudu vytýká odchýlení od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2020, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. , rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. , a nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. . Námitka rozporu napadeného rozhodnutí s ustálenou rozhodovací praxí však požadavku na vymezení právní otázky, jež má být dovolacím soudem vyřešena, nevyhovuje, jedná se jen o pouhou kritiku právního posouzení odvolacího soudu, která k založení přípustnosti dovolání nepostačuje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. ). K přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání, neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. ). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že pokud vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. ). Ani uvedená námitka proto přípustnost dovolání ve smyslu nezakládá.

8. Přestože dovolatelka namítá, že „rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci“, ve skutečnosti je podstatou jejího dovolání nesouhlas se skutkovými zjištěními (že „skutečným důvodem výpovědi z pracovního poměru byla nemoc z povolání, která byla u žalobkyně zjištěna již v roce 2018, tedy za trvání pracovního poměru“, a že u žalované „žalobkyně také evidentně pracovala za podmínek, za nichž tato nemoc vzniká, když je práce učitele zařazena mezi činnost hlasových profesionálů s požadavkem na vysokou kvalitu hlasu, a navíc se jednalo o náročné prostředí školy pro děti se speciálními požadavky“) a s hodnocením důkazů (zejména znaleckého posudku), na jejichž základě k nim soudy dospěly.

9. Dovolatelka pomíjí, že správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 důvodně zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. ). Pro úplnost je nutné připomenout, že při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. , uveřejněného pod č. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. ).

10. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ) pak rovněž nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (shodně srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč., odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněného pod č. rozh. obč., nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. , uveřejněného pod č. rozh. obč.).

11. Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků (, ), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle , od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Zjistí-li soud, že znalec zcela nesplnil úkol, který mu soud vymezil v usnesení o ustanovení znalcem, případně, nesplnil-li jej vůbec, nebo nedostatečným způsobem, nebo má-li pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě, aby vypracoval nový posudek. Dospěje-li soud k závěru o negativním výsledku tohoto vysvětlení, vyžádá ve smyslu ustanovení tzv. revizní znalecký posudek [srov. například zprávu býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. 12. 1980, sp. zn. , uveřejněnou pod č. 1/1981 Sb. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. , uveřejněný pod č. 38/2014 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2014, sp. zn. ]. Závěry znaleckého posudku nelze bez dalšího přebírat, ale je třeba je hodnotit i v souvislosti s jinými důkazy (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. , uveřejněný pod č. rozh. obč.).

12. Znalecký posudek je možné dát přezkoumat jiným znalcem, státním orgánem, vědeckým ústavem, vysokou školou nebo institucí specializovanou na znaleckou činnost (srov. a 3 ). Zákon nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; vypracování revizního znaleckého posudku bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku. Vždy bude záležet na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce) bude mít pochybnosti za odstraněné (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. ).

13. V projednávané věci soud prvního stupně náležitě zhodnotil závěry znaleckého posudku (body 15, 16 a 18 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) a odvolací soud vysvětlil, proč se s tímto hodnocením ztotožnil a proč nepovažoval za potřebné vypracování revizního znaleckého posudku (body 8 a 9 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu); odvolací soud přitom přihlédl i k dovolatelkou akcentovanému odbornému vyjádření E. H., vypracovanému pro účely přezkumu lékařského posudku o neuznání nemoci z povolání. Dovolatelka zde znaleckému posudku nedůvodně vytýká, že „pracoval s chybným závěrem, že KHS PK uznala nemoc z povolání“, neboť znalec pouze vycházel ze skutečnosti, že Krajská hygienická stanice Plzeňského kraje ve svém vyjádření ze dne 2. 5. 2022, č. j. KHSPL/11575/24/2021, konstatovala, že při výkonu práce žalobkyně u žalované „byly splněny podmínky vzniku nemoci z povolání“, tj. (přesněji), že žalobkyně u žalované pracovala za podmínek, za nichž nemoc z povolání vzniká.

14. Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka dovolatelky, že „nalézací i odvolací soud odmítl provést další navržené důkazy žalovanou“ (vedle revizního znaleckého posudku též výslech navržených svědků), která není dovolacím důvodem (způsobilým založit přípustnost dovolání) podle , ale mohla by (kdyby byla důvodná) představovat jen tzv. jinou vadu řízení ve smyslu ; k takové vadě však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z věty druhé – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Tento předpoklad však v projednávané věci – jak vyplývá z výše uvedeného – naplněn není. Přípustnost dovolání může založit toliko odvolacím soudem řešená otázka procesního práva, nikoliv „pouhá“ (ať již domnělá nebo skutečná) vada řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu dne 11. 11. 2022, sp. zn. ).

15. Rozsudek odvolacího soudu byl napaden i ve výrocích o náhradě nákladů řízení; v této části není dovolání přípustné podle , podle kterého dovolání není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

16. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení odmítl.

17. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

18. Dovolatelka v dovolání navrhla odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Návrhem dovolatelky na odklad vykonatelnosti se proto Nejvyšší soud nezabýval.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 10. 2025

JUDr. Pavel Malý předseda senátu