Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1536/2026

-697

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně UNION ROAD s. r. o. se sídlem ve Vsetíně, Bobrky č. 457, IČO 27748731, zastoupené Mgr. Bc. Ondřejem Dostálem, advokátem se sídlem v Praze 1, Samcova 1177/1, proti žalované E L K O – O I L, s. r. o. se sídlem v Odrách, Masarykovo náměstí č. 4/31, IČO 25834401, zastoupené Mgr. Tomášem Hrachovcem, advokátem se sídlem v Odrách, Zámecká č. 705/8, o 554 625 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě podsp. zn. 4 ECm 1/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. ledna 2026, č. j. -656, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

Odůvodnění:

1. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 8. 1. 2026, č. j. -656, výrokem I potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 6. 2025, č. j. 4 ECm 1/2015-616, kterým tento soud zamítl žalobu na zaplacení částky 554 625 Kč spříslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení, a výrokem II rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uvedl, že „… na základě hodnocení důkazů, a to posudku znalce z oboru písmoznalectví … v souvislosti svýpovědísvědka V. … dospěl k závěru, že jednatel žalobkyně … převzal od jednatele žalované … částku 500 000 Kč …“.

2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání (a to proti oběma výrokům). Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, představované rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. , rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2025, sp. zn. , a to ve vztahu k otázce „srozumitelnosti a přezkoumatelnosti znaleckého posudku“. Navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaná v písemném vyjádření navrhla odmítnutí, popř. zamítnutí dovolání jakonepřípustného, resp. nedůvodného.

4. Nejvyšší soud jako soud dovolací [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

5. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

7. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť námitka (otázka) tak, jak ji dovolatel formuluje, není námitkou způsobilou přípustnost dovolání podle ustanovení založit.

8. Dovolací soud předně považuje za vhodné vyjádřit se k obsahovým náležitostem podaného dovolání.

9. Z obsahu dovolání je nepřehlédnutelné, že žalobkyně doslova opisuje argumentaci použitou v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (srovnej podání ze dne 15. 8. 2025 na č. l. 628 a násl. obsahu spisu), kdy se pouze mění číslování jednotlivých odstavců, avšaktext je naprosto totožný. Dovolání je pouze „doplněno“ citací z výše (v bodě 2 tohoto odůvodnění) uvedených rozhodnutí s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu má být s těmito rozhodnutími v rozporu.

10. Nejvyšší soud mnohokráte vyslovil závěr, že takový přístup ke koncipování dovolacích námitek je v rozporu ustanovením ; není obsahového rozdílu mezi „poukazem“ na podání a doslovnou citací (resp. okopírováním) těchto podání, či jejich částí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2022, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. , ústavní stížnost proti tomuto usnesení byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. ).

11. Ústavní soud v již zmíněném usnesení ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. , takový postup jako přípustný aproboval s tím, že „… není samozřejmě vyloučeno, že právní otázku, která by vyhovovala předpokladům , je možné formulovat již v odvolání a do dovolání ji pak převzít. Ostatně i Ústavní soud v naposledy zmíněném nálezu (jde o nález ze dne 14. 5. 2024, sp. zn. ; pozn. dovolacího soudu) připustil převzetí důvodů z jiných podání, zároveň však byla zdůrazněna nezbytnost reakce na argumentaci v napadeném rozhodnutí …“.

12. Pakliže ovšem odvolací soud ve vztahu k otázce vyhodnocení důkazu znaleckým posudkem vycházel z judikatury Nejvyššího soudu, řešící tuto problematiku (viz bod 10 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a rozhodnutí tam citovaná), a dovolatel pouze odkáže na další (z celé řady obdobných) rozhodnutí, vztahujících se k témuž, nelze postupovat jinak než dovodit, že takto koncipované dovolání náležitosti z hlediska své přípustnosti nesplňuje.

13. Ostatně, rozhodnutí odvolacího soudu je ve vztahu k namítanému pochybení zcela v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.

14. Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků (, ), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle , od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Zjistí-li soud, že znalec zcela nesplnil úkol, který mu soud vymezil v usnesení o ustanovení znalcem, případně, nesplnil-li jej vůbec, nebo nedostatečným způsobem, nebo má-li pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě, aby vypracoval nový posudek. Dospěje-li soud k závěru o negativním výsledku tohoto vysvětlení, vyžádá vesmyslu ustanovení tzv. revizní znalecký posudek (srov. například zprávu býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. 12. 1980, sp. zn. , uveřejněnou podč. 1/1981 Sb. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. , uveřejněný podč.38/2014 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2014, sp. zn. ). Závěry znaleckého posudku nelze bez dalšího přebírat, ale je třeba jehodnotit i v souvislosti s jinými důkazy (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. , uveřejněný pod č. rozh. obč.).

15. Z recentních rozhodnutí srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2025, sp. zn. , ze dne 5. 3. 2026, sp. zn. , nebo ze dne 10. 5. 2024, sp. zn. .

16. Jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud (při vědomí těchto judikaturních závěrů), při vyhodnocení důkazu znaleckým posudkem uvedeným judikaturním předpokladům dostály; především je nutno zohlednit, že již soud prvního stupně zcela adekvátně reagoval nanámitky dovolatelky, znalci umožnil se k nim písemně vyjádřit (viz písemné vyjádření znalce ze dne 28. 10. 2024 – č. l. 521 spisu) a znalce u jednání 2. 4. 2025 velice podrobně vyslechl, umožnil zástupci žalobkyně veškeré okolnosti, provázející vypracování znaleckéhoposudku, včetně těch pochybností, které jsou opakovány v dovolání (viznapř.body 21, 25 – 30 obsahu dovolání), znalci předložit a znalec na ně adekvátně reagoval.

17. Jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud, se vypořádaly se závěry znaleckého posudku, včetně té pasáže, kdy znalec hodnotí kvalitu a množství srovnávacího materiálu, a nakonec i „průkazní“ hodnotu svého konečnéhozávěru („nízká pravděpodobnost“) – srov.bod 25 odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, bod 12 odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, a to zejména ve vztahu k souvislosti s výpovědí svědka V. (což dovolatelka ve své kritice hodnocení tohoto důkazu zcela pomíjí).

18. K otázce, v jakém případě je nezbytné přistoupit k vypracování revizního znaleckého posudku, se Nejvyšší soud (jakož i Ústavní soud) vyjadřoval vícekrát a dospěl k závěru, žetak tomu bude zpravidla v případě rozporu mezi dvěma znaleckými posudky, ovšem jen v případě, že soud sám tento rozpor po slyšení obou znalců neodstraní (srov.rozsudek Nejvyššího soudu SSR ze dne 15. 7. 1982, sp. zn. , uveřejněný podč. 45/1984 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2010, sp. zn. , anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. , z recentních rozhodnutí potom usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. ).

19. Tuto věc však žádný odborný spor ve vztahu ke skutkovým zjištěním nezamlžuje.

20. Rozsudek odvolacího soudu byl napaden i ve výrocích o náhradě nákladů řízení; v této části není dovolání přípustné podle , podle kteréhodovolání není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

21. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení odmítl.

22. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 9. 2026

JUDr. Marek Cigánek předseda senátu