Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2402/2025

26 Cdo 2402/2025-176

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci žalobce Bytového družstva XY, zastoupeného JUDr. Ivou Petrovou, advokátkou se sídlem v Brně, Skopalíkova 1144/11, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Rašínovo nábřeží č. 390/42, IČO 69797111, o zaplacení částky 409 536 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2025, č. j. -159, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

1. Žalující bytové družstvo (dále též jen „družstvo“) se domáhalo, aby mu žalovaná zaplatila částku 409 536 Kč představující rozdíl mezi nájemným zvýšeným jeho členskou schůzí dne 3. 11. 2016 na 16 000 Kč měsíčně „s platností od 1. 11. 2016“ a „původním“ nájemným v částce 4 624 Kč hrazeným žalovanou v období od září 2018 do srpna 2021 z bytu č. 3 nacházejícího se v bytovém domě družstva na adrese XY (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), k němuž se vážou členská práva a povinnosti spojená s členstvím v družstvu (členský podíl), o nichž žalovaná tvrdí, že je nabyla jako odúmrť po předchozím členu družstva a nájemci předmětného (družstevního) bytu R. Č.

2. Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 16. 4. 2025, č. j. -159, potvrdil rozsudek ze dne 11. 6. 2024, č. j. -139, kterým Městský soud v Brně (soud prvního stupně) žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

3. Dovolání žalobce (dovolatele) proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť trpí vadami (neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, který je podle obligatorní náležitostí dovolání), jež nebyly včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.

4. Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), resp. jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje, nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle , o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , či ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

5. Těmto požadavkům dovolání nevyhovuje. Dovolatel cituje , vytýká odvolacímu soudu, že se nevypořádal dostatečně s jeho odvolacími námitkami, a polemizuje s jeho závěry, neformuluje však žádné právní otázky, na nichž napadené rozhodnutí spočívá. Ani z obsahu dovolání přitom nelze dovodit, jaké konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva má dovolatel na mysli, ani jaké kritérium přípustnosti dovolání ve smyslu považuje ve vztahu k nim za splněné.

6. Namítá-li dovolatel, že na situaci, ve které se nachází, nelze použít rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , na nějž odkázal odvolací soud, pak tato jeho argumentace nevystihuje žádné ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání taxativně vypočtených v , jímž se řídí přípustnost dovolání v dané věci.

7. I kdyby snad měl dovolatel na mysli, že se odvolací soud odchýlil od citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , nebylo by dovolání přípustné podle Uvedenou námitkou totiž dovolatel zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že žalovaná je členem žalobce od 20. 2. 2015. I když se odvolací soud k otázce členství žalované v žalujícím družstvu vyjádřil, ve skutečnosti na posouzení této otázky napadené rozhodnutí nespočívá (nezávisí). Zamítnutí žaloby totiž odvolací soud odůvodnil výlučně tím, že usnesení členské schůze ze dne 3. 11. 2016, kterým bylo rozhodnuto o zvýšení nájmu předmětného bytu, je neurčité a hledí se na něj, jako by nebylo přijato (a tudíž nemohlo vést ke zvýšení nájemného). Tento závěr ovšem dovolatel účinně nenapadl.

8. Nespočívá-li napadené rozhodnutí na posouzení takto nastolené otázky, nemůže být jejím prostřednictvím ani založena přípustnost dovolání ve smyslu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , či ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. , proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. ).

9. Výtkou, že odvolací soud se nevypořádal dostatečně s jeho odvolacími námitkami, dovolatel ve skutečnosti uplatňuje vady řízení. Ty však nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v , a b) a , může dovolací soud přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( - 238a ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají.

10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 21. 10. 2025

Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu