Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2029/2025

23 Cdo 2029/2025-218

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobce: Ivo Šídlo, se sídlem v Praze, Šmeralova 359/17, identifikační číslo osoby 61842613, zastoupeného JUDr. Zbyňkem Kašpárkem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze, Pod Štěpem 707/5, proti žalované: Lindner Hotels Česká republika s. r. o., se sídlem v Praze, Strahovská 128/20, identifikační číslo osoby 24292834, zastoupené Larsem Magnusem Klettem, advokátem se sídlem v Praze, Voctářova 2449/5, o zaplacení částky 336.881 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2024, č. j. -110, takto:

Odůvodnění:(dle )

1. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 1. 7. 2024, č. j. -96, rozhodl, že žalobci se nepromíjí zmeškání lhůty k podání návrhu na pokračování v řízení, která marně uplynula dne 12. 4. 2024.

2. K odvolání žalobce odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení , (dále jen „ “). Dovolatel uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení

4. K dovolání žalobce se žalovaná vyjádřila tak, že je považuje za nepřípustné, a mělo by tedy být odmítnuto.

5. Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle ) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalobce rozhodl podle ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II. a XII. ). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

6. Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

7. Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

8. Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

9. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na nebo citace textu tohoto ustanovení či jeho části (srov. například usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

10. Z právní úpravy přípustnosti dovolání podle (předpokladů přípustnosti dovolání) vyplývá, že ohledně jedné právní otázky může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání (splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné). Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, proto není řádné, bylo-li ve vztahu k jedné (konkrétní) právní otázce provedeno označením (volbou) několika (více) v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání upravených v ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. , proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. , a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2025, sp. zn. , či ze dne 25. 6. 2025, sp. zn. ).

11. Dovolatel předkládá jako „otázku zásadního právního významu“ otázku, zda „mohla být vůbec lhůta zmeškána, pokud soud nepoučil účastníky o tom, že není-li návrh na pokračování v řízení podán do 1 roku, soud řízení zastaví“, přičemž namítá, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena“, dále pak dovolatel „poukazuje na nejednotnost rozhodování Nejvyššího soudu v předmětné věci“ a zároveň uvádí, že „není přesvědčen i o tom, že o takové procesní otázce bylo dosud rozhodnuto“.

12. Dovolatel tak výše uvedeným požadavkům ve vztahu k jím předestřené otázce nedostál, když z obsahu dovolání není zřejmé, který ze vzájemně protichůdných předpokladů přípustnosti dovolání, jež dovolatel uvádí, se k dané otázce vztahuje.

13. Nad rámec uvedeného pak dovolací soud poukazuje na to, že ani v případě řádného vymezení by tato otázka nemohla založit přípustnost dovolání. Dovolatel je toho názoru, že jeho přípis ze dne 4. 4. 2024 nemůže být opožděný, jelikož soud prvního stupně v usnesení o přerušení řízení účastníky nepoučil o tom, že pokud nebude návrh na pokračování v řízení podán do jednoho roku, soud řízení zastaví, a lhůta jednoho roku je tak i nadále zachována.

14. V usnesení ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. , se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda poučení účastníků o následcích marného uplynutí lhůty jednoho roku podle je podmínkou, bez níž nelze řízení zastavit, přičemž uzavřel, že za situace, kdy z ustanovení či žádná konkrétní poučovací povinnost soudu nevyplývá, nemá na správnost rozhodnutí soudu prvního stupně, který řízení přerušil, absence poučení účastníků, resp. jejich zástupců - advokátů o režimu (nyní jde o ust. ) žádný vliv (srov. též usnesení ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. , ve kterém dovolací soud rovněž shrnul, že absence poučení účastníků o režimu nebrání zastavení řízení po marném uplynutí lhůty k podání návrhu na jeho pokračování). S těmito závěry je přitom rozhodnutí odvolacího soudu, jenž (s odkazem na výše uvedené usnesení sp. zn. ) konstatoval, že nedostatek poučení o zastavení řízení ve smyslu nemůže mít vliv na správnost rozhodnutí soudu prvního stupně o přerušení řízení a že lhůta pro podání návrhu na pokračování v řízení marně uplynula, v souladu.

15. Dovolatel dále brojí proti závěru odvolacího soudu, že podání žalobce ze dne 4. 4. 2024 nelze považovat za návrh na pokračování v přerušeném řízení. Dle dovolatele z jazykového i logického výkladu je zřejmý úmysl žalobce v řízení pokračovat. V této souvislosti odkazuje na závěry rozhodovací praxe dovolacího soudu (usnesení ze dne 9. 10. 2015, sp. zn. ) vztahující se k posuzování procesních úkonů. Uvedená argumentace však přípustnost dovolání nezakládá.

16. Dovolatel totiž přehlíží, že odvolací soud uvedl jednak, že podání žalobce ze dne 4. 4. 2024, doručené soudu prvního stupně 3 dny po uplynutí jednoleté lhůty (tj. dne 15. 4. 2024), nelze považovat za návrh na pokračování v řízení, a jednak, že žalobce neuvedl žádný konkrétní omluvitelný důvod, pro který mu bylo znemožněno návrh na pokračování v řízení podat v zákonem stanovené lhůtě. Jeho návrhu na prominutí zmeškání lhůty tak dle odvolacího soudu nelze vyhovět. Dovolatel však se závěrem odvolacího soudu o neuvedení omluvitelného důvodu polemizuje pouze v obecné rovině, kdy uvádí, že „nelze přijmout závěry obou stupňů, že ... žádost nebyla odůvodněna“, aniž by uvedl konkrétní otázku a předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu Dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu přitom platí, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu ustanovení přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí nemůže přezkoumat (srov. věty první ). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže a dovolání je tak nepřípustné jako celek (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 9. 5. 2023, sp. zn. , ze dne 20. 6. 2024, sp. zn. , nebo ze dne 28. 6. 2024, sen. zn. ).

17. K namítaným nedostatkům odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí pak dovolací soud uvádí, že jde o námitku vady řízení. Námitka vady řízení nezahrnující otázku procesního práva řešenou odvolacím soudem však neodpovídá kritériím stanoveným v (vzhledem k není ani způsobilým dovolacím důvodem), přípustnost dovolání tudíž založit nemůže, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2018, sp. zn. ). K vadám řízení (i kdyby byly dány) dovolací soud přihlíží jen v případě přípustného dovolání (srov. větu druhou ).

18. Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle odmítl.

19. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. 9. 2025

JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu