Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 3694/2023

24 Cdo 3694/2023-83

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně České námořní plavby a. s., se sídlem v Praze 10 – Malešicích, Počernická 272/96, zastoupené JUDr. Janem Lukešem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Hybernská 1007/20, za účasti České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO 69797111, o povolení vkladu vlastnického práva, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2023, č. j. -62, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 6. 2023, č. j. -62, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2022, č. j. -40 (kterým byla zamítnuta žaloba o povolení vkladu vlastnického práva k pozemkům p. č. 2010/69, 2010/70, 2010/71, 2010/72, 2010/83, 2010/84, 2010/85, 2010/86, 2010/87 a 2010/93 v katastrálním území Stodůlky a nahrazení rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrálního pracoviště Praha, ze dne 6. 5. 2022, č. j. V-97060/2021-101-11, a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

2. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení, podle něhož, není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

3. Judikatura Nejvyššího soudu dospěla již v minulosti k závěru, že založil-li odvolací soud závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku současně na dvou (více) na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z nich případně neobstojí, nemůže mít na správnost tohoto závěru vliv, jestliže obstojí důvod druhý, a že uvedené platí i tehdy, nemohl-li být druhý důvod podroben dovolacímu přezkumu proto, že nebyl dovoláním dotčen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 17/1998 v časopise Soudní judikatura, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, anebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ). I podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 platí, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu ustanovení přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí nemůže přezkoumat (srov. větu první ). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže a dovolání je tak nepřípustné jako celek (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 54/2002 v časopise Soudní judikatura, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. ).

4. V posuzovaném případě odvolací soud založil závěr, že nelze povolit vklad vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí podle kupní smlouvy uzavřené nejpozději 5. 2. 1996, na dvou na sobě nezávislých důvodech, jednak, že k převodu předmětných pozemků bylo zapotřebí výjimky podle , federálního ministerstva financí o hospodaření s národním majetkem, ve znění pozdějších předpisů, která nebyla udělena, a dále, že výměra převáděných pozemků (po oddělení čtyř pozemků) neodpovídá ke dni podání návrhu na vklad údajům v katastru nemovitostí a částečně vklad vlastnického práva povolit nelze.

5. Ve vztahu k druhému z uvedených důvodů však dovolatelka předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení vůbec nevymezila. Pouhá polemika s právním posouzením odvolacího soudu není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, neboť má-li být dovolání přípustné podle , je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je za dosud neřešené) nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

6. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení věty první odmítl.

7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

8. O návrhu na odklad vykonatelnosti dovolací soud samostatně nerozhodoval, neboť o dovolání bylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. ) a rozhodnutím o podaném dovolání se tento návrh stal bezpředmětným.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 6. 2024

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu