Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2141/2025

23 Cdo 2141/2025-645

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobců a)J. V. a b) K. V., proti žalované JUDr. Dagmar Císařovské, se sídlem v Praze 5, Na Hřebenkách 1882/12, identifikační číslo osoby 66230667, zastoupené Mgr. Luďkem Žambůrkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na Hřebenkách 1882/12, o zaplacení 1 744 830 Kč s příslušenstvím, o žalobě žalované na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2025, č. j. -631, takto:

I. Dovolání seodmítá.

Odůvodnění:

1. Žalovaná se žalobou na obnovu řízení podanou dne 11. 6. 2024 a doplněnou dne 11. 7. 2024 domáhala obnovy řízení ve vztahu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 5. 2015, č. j. -337, jehož výrok I, III a IV nabyl ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2017, č.j. -464, právní moci dne 11. 10. 2017 a jehož výrok II nabyl právní moci dne 29. 7. 2015. Napadeným rozsudkem ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu uložil soud žalované povinnost zaplatit původní žalobkyni (právní předchůdkyni žalobců) částku 1 725 483 Kč s příslušenstvím. Žalovaná se domáhala obnovy řízení s odůvodněním, že Krajský soud v Praze usnesením ze dne 7. 3. 2024, č. j. -1706, rozhodl po zrušení jeho předešlého usnesení Ústavním soudem tak, že i J. Ž., resp. její právní nástupce L. Ž., dědí podíly na nemovitých věcech, z nichž byl odvozen nárok původní žalobkyně v řízení vedeném pod sp. zn. , a je tak zpochybněna aktivní legitimace původní žalobkyně v řízení a též částka, kterou žalovaná na základě pravomocného rozhodnutí v této věci zaplatila. Tyto skutečnosti, které v původním řízení před vydáním rozhodnutí nemohla žalovaná uplatnit, podle ní mohly přivodit rozhodnutí pro ni příznivější.

2. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 13. 2. 2025, č. j. -620, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 předmětnou žalobu na obnovu řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. zamítl a kterým uložil žalované povinna zaplatit žalobcům a) a b) náhradu nákladů řízení (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že žaloba na obnovu řízení podaná žalovanou dne 11. 6. 2024 byla podána opožděně, tj. po uplynutí objektivní tříleté lhůty od právní moci napadeného rozsudku.

3. Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná včasným dovoláním (výslovně směřujícím proti oběma jeho výrokům) a navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a rozhodl tak, že obnova řízení se povoluje. Žalovaná namítala nesprávné právní posouzení předmětné žaloby na obnovu řízení jako opožděně podané z důvodu zmeškání objektivní lhůty a soudům vytýkala, že se tak nezabývaly tvrzenými důvody pro obnovu řízení. Poukázala na to, že žalobu na obnovu řízení podala již dne 26. 2. 2019, avšak tato byla odmítnuta jako předčasná. K tomuto postupu se soudy nevyjádřili, přestože v uvedené dřívější žalobě předjímala nebezpečí z prodlení. Zdůraznila, že není její chybou, že Krajský soud v Praze ve výše zmíněné jiné věci rozhodl až po pěti letech od podání žalobního návrhu. Za rozhodný proto měla výklad a 233 odst. 1 , v nichž se pro podání žaloby na obnovu řízení stanovuje (subjektivní) lhůta tří měsíců od doby, kdy se účastník dozvěděl o skutečnostech, které jsou podkladem žaloby na obnovu řízení. V dovolání rovněž uvedla, že postupem soudů obou stupňů bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, k čemuž odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. (jež je veřejnosti dostupný – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu – na https://nalus.usoud.cz).

4. Žalobci se k dovolání nevyjádřili.

5. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění pozdějších předpisů (srov. čl. II bod 1 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „ “.

6. Dovolací soud předně uvádí, že rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání ( ) a dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení (tj. proti té části výroku I, kterou byly potvrzeny výroky pod body II a III usnesení soudu prvního stupně a proti výroku II) dovolání žalované ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k těmto výrokům postrádá dovolání jakékoli odůvodnění a jsou zjevně zmíněny jen jako výroky akcesorické. Nadto by proti výrokům o nákladech řízení nebylo dovolání podle ani přípustné.

7. Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

8. Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

9. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. K projednání dovolání nepostačuje pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace textu ustanovení (či jeho části), aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má nyní odklonit, tj. vyřešit danou otázku jinak (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sen. zn. , ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ; jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz).

10. Těmto požadavkům žalovaná v projednávané věci nedostála, omezila-li se v podaném dovolání toliko na vymezení dovolacího důvodu (tj. na to, v čem spatřuje nesprávnost právního posouzení věci) a neuvedla-li v tomto ohledu, který ze čtyř předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v o s. ř. má za splněný pro řešení jaké konkrétně specifikované právní otázky. Požadavek uvést, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle , je přitom odlišný od požadavku na vymezení dovolacího důvodu ( a 3 ), jež spočívá obvykle ve vylíčení právní argumentace, pro kterou považuje dovolatel právní posouzení věci za nesprávné. Jestliže zákonodárce kromě této argumentace požaduje, aby se dovolatel také vyjádřil k relevantní judikatuře Nejvyššího soudu, pak nelze z pouhého vylíčení dovolacího důvodu usuzovat, že dovolatel již nemusí plnit požadavek plynoucí z (srov. bod 39 stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 460/2017 Sb.).

11. Vytčené nedostatky obligatorních náležitostí posuzovaného dovolání již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ), uplynula. Jde přitom o vady, jež brání v pokračování v dovolací řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání.

12. Řádné vymezení předpokladu přípustnosti dovolání pak absentuje i ve vztahu k žalovanou tvrzené námitce porušení práva na spravedlivý proces odvolacím soudem a soudem prvního stupně. Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že námitka, jejíž podstatou je tvrzení o porušení základních práv a svobod může založit přípustnost dovolání, ale tato možnost nikterak nezbavuje dovolatele povinnosti vymezit předpoklady přípustnosti dovolání, a to mj. tím, že poukáže na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, od níž se odvolací soud odchýlil při řešení otázky vztahující se k ochraně základních práv a svobod, kterou však současně musí dovolatel také vymezit. Neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti ( ), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením y (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. , uveřejněné pod č. 460/2017 Sb., a dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. ). Nepostačuje pro naplnění náležitostí dovolání samotný odkaz žalované na nález Ústavního soudu sp. zn. bez vymezení konkrétní právní otázky vztahující se k ochraně základních práv a svobod, při jejímž řešení se měl podle žalované odvolací soud od tohoto nálezu odchýlit. Ostatně v uvedeném nálezu se Ústavní soud zabýval posouzením žaloby na obnovu řízení (avšak její důvodností a nikoliv včasností) soudy nižších stupňů v tam projednávané věci a soudům vytknul nedostatečné odůvodnění jejich rozhodnutí (absenci argumentace k závěru, zda šlo ve vztahu k určitému rozhodnutí o rozhodnutí v jiné nebo téže právní věci). V nyní posuzované věci však odvolací soud v napadeném rozhodnutí zcela dostatečně a srozumitelně vysvětlil, z jakého důvodu se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že žaloba na obnovu řízení byla žalovanou podána opožděně, tj. po uplynutí objektivní tříleté lhůty od právní moci žalobou napadeného rozsudku.

13. Pro úplnost lze uvést k námitce žalované, že žalobu na obnovu řízení již dříve podávala dne 26. 2. 2019 a upozorňovala na nebezpečí z prodlení, přičemž se k tomu odvolací soud v napadeném usnesení nevyjádřil, že sama žalovaná v odvolání, o kterém bylo odvolacím soudem rozhodováno v napadeném usnesení, konstatovala, že tato její dřívější žaloba pro zmatečnost již byla zamítnuta usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. -523, což v odůvodnění svého rozhodnutí zmínil též odvolací soud. Z obsahu spisu přitom vyplývá, že žalovaná proti zmíněnému rozhodnutí nepodala odvolání, naopak se podáním ze dne 7. 5. 2019 práva na odvolání vzdala a řízení o této její dříve podané žalobě na obnovu řízení proto již bylo pravomocně skončeno. Řízení o její další žalobě pro zmatečnost podané dne 9. 5. 2019 pak bylo (též pravomocně) zastaveno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 7. 2019, č. j. -552, ve spojení s potvrzujícím usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2019, č. j. -561. Případné výtky týkající se postupu soudu v těchto dřívějších řízeních není dovolací soud oprávněn posuzovat v tomto dovolacím řízení.

14. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ) dovolání žalované odmítl podle pro vady.

15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 9. 2025

Mgr. Jiří Němec

předseda senátu