Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3363/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Dagmar Císařovské, advokátky, sídlem Na Hřebenkách 1882/12, Praha 5, zastoupené Mgr. Luďkem Žambůrkem, advokátem, sídlem Na Hřebenkách 1882/12, Praha 5, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2025 č. j. -645, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2025 č. j. -631 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. února 2025 č. j. -620, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a JUDr. Ing. Jana Veselého a Mgr. Kamila Veselého, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Obsah napadených rozhodnutí a argumentace stěžovatelky

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv chráněných d.

2. Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala obnovy řízení, ve kterém jí byla uložena povinnost zaplatit právní předchůdkyni vedlejších účastníků 1 725 483 Kč. Obvodní soud pro Prahu 5 napadeným usnesením zamítl žalobu stěžovatelky na obnovu řízení a Městský soud v Praze napadeným usnesením toto rozhodnutí potvrdil. Nejvyšší soud následně odmítl dovolání stěžovatelky podle pro vady.

3. V podané ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že Nejvyšší soud nerespektoval judikaturu Ústavního soudu, která se případu dotýká. Nárok požadovaný po stěžovatelce v původním řízení je dle ní v hlubokém rozporu s právním pořádkem České republiky a odmítnutí jejích návrhů na obnovu řízení považuje stěžovatelka za nespravedlivé.

II.

Vlastní posouzení věci Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, stěžovatelka (ačkoli sama advokátka) je právně zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný, nicméně dospěl k závěru, že se jedná o návrh zčásti zjevně neopodstatněný (ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu) ve smyslu , a zčásti návrh nepřípustný (ve vztahu k usnesení Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5) podle .

5. Pokud jde o napadené usnesení Nejvyššího soudu, zabýval se Ústavní soud tím, zda Nejvyšší soud v dovolacím řízení nevybočil z mezí daných mu zákonem a nezatížil své rozhodnutí libovůlí, když dovolání stěžovatelky odmítl pro vady s tím, že stěžovatelka neuvedla, který ze čtyř předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v má za splněný pro řešení jaké konkrétně specifikované právní otázky.

6. Ústavní soud připomíná, že bylo povinností stěžovatelky, aby způsobem předvídaným v ve vazbě na vymezila předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky z oblasti hmotného či procesního práva. Z napadeného usnesení Nejvyššího soudu je ovšem patrno, že stěžovatelka nevymezila předpoklady přípustnosti dovolání ve vztahu k tvrzeným námitkám vůči postupu Městského soudu v Praze.

7. Stěžovatelka tedy nedostála povinnostem vyplývajícím z Odmítl-li za takového stavu Nejvyšší soud dovolání pro vady s tím, že neobsahuje obligatorní náležitosti vyžadované zákonem a v dovolacím řízení tak nebylo možné pokračovat, odpovídá jeho postup stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. , ve kterém se Ústavní soud otázkou přípustnosti dovolání podrobně zabýval. Nejvyšší soud obsáhle odůvodnil, proč nemůže v dané věci přistoupit k projednání podaného dovolání, jeho závěr o odmítnutí dovolání pro vady je z hlediska zákonné úpravy i z hlediska ústavněprávního plně akceptovatelný a nelze jej považovat za jakkoliv překvapivý. V jeho postupu nelze spatřovat zásah do základních práv stěžovatelky. Ve vztahu k napadenému usnesení Nejvyššího soudu proto shledal Ústavní soud ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou.

8. Jde-li o napadená usnesení Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, Ústavní soud konstatuje, že jednou z podmínek věcného posouzení ústavní stížnosti stanovených je řádné vyčerpání všech procesních prostředků, které stěžovatelům zákon k ochraně jejich práv poskytuje. V případě, že k takovému vyčerpání procesních prostředků nedojde, je ústavní stížnost nepřípustná. Ve shora zmíněném plenárním stanovisku Ústavní soud výkladem dovodil, že neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti a je-li proto odmítnuto pro vady, jedná se o případ, kdy stěžovatel nevyužil všechny dostupné procesní prostředky nápravy řádným způsobem. V takovém případě považuje Ústavní soud ústavní stížnost s ohledem na zásadu subsidiarity ústavní stížnosti za nepřípustnou. Tyto závěry dopadají i na nyní posuzovanou věc, proto je ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5 nepřípustná. Námitky vznášené vůči postupu těchto soudů (a nutno říci strohé) Ústavní soud nemohl nijak zohlednit.

9. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud ústavní stížnost ve vztahu k napadenému usnesení Nejvyššího soudu odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný a ve zbývající části ji odmítl podle jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. prosince 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu