Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1021/2025

28 Cdo 1021/2025-342

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce: Benediktinské opatství sv. Václava v Broumově, IČO 48648884, se sídlem v Broumově, Klášterní 1, zastoupené Mgr. Michalem Dubem, advokátem se sídlem v Praze 6, Na baště sv. Jiří 258/7, za účasti: Lesy České republiky, s. p., IČO 42196451, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, o vydání nemovité věci, o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Královehradecký kraj ze dne 13. 1. 2021, č. j. 138022/2014/514365/R1800/RR27153, SPU 427524/2020/114/Jed, sp. zn. 138022/2014/514365, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. října 2024, č. j. -318, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) ze dne 3. 10. 2024, č. j. -318, byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 14. 3. 2024, č. j. -299, jímž byla zamítnuta žaloba o částečné nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Královehradecký kraj ze dne 13. 1. 2021, č. j. 138022/2014/514365/R1800/RR27153, SPU 427524/2020/114/Jed, sp. zn. 138022/2014/514365, výrokem, dle něhož se žalobci vydává pozemek parc. č. 1994/12 v k. ú. Božanov, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu); odvolací soud současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

2. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Předestřel otázku, zda u pozemku parc. č. 1994/12 v k. ú. Božanov je dán výlukový důvod podle , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění pozdějších předpisů. Mínil, že odvolací soud nastolenou otázku vyřešil v rozporu s rozhodovací praxí Ústavního a dovolacího soudu. Odkazoval na nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. , a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. , či ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. . Vytýkal rovněž, že odvolací soud neprovedl žalobcem navrhovaný důkaz (geometrickým plánem oddělujícím část nárokovaného pozemku nacházející se na území národní přírodní rezervace) a nepoučil účastníky o koncentraci řízení.

3. Podle , jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

4. Ve vztahu k výlukovému důvodu podle ustanovení je rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dlouhodobě ustálena v závěru, že překážkou vydání pozemku může být i skutečnost, že pozemek podléhá veřejnoprávní regulaci, jež by oprávněné osobě neumožňovala realizovat žádnou ze složek vlastnického oprávnění; pod výluku z restituce z důvodu zastavěnosti pozemku jest totiž podřadit per analogiam i situaci, kdy by oprávněná osoba naturální restitucí získala vlastnické právo „vyprázdněné“ z důvodu převažujícího veřejného zájmu (veřejnoprávní regulace) – k tomu srovnej nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. , či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. , a ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. , nebo jeho usnesení ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. , či v poměrech rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. , a ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. . O takový případ jde zejména tam, kde jsou nemovitosti veřejným statkem, tedy jsou-li kupř. dotčeny institutem veřejného užívání (jako např. veřejná prostranství nebo pozemní komunikace), kdy vlastníku v podstatě zůstává toliko tzv. holé vlastnictví. Veřejným užíváním je přitom třeba rozumět užívání všeobecně přístupných materiálních statků předem neomezeným okruhem uživatelů, přičemž musí jít o takové užívání, které odpovídá povaze a účelu statku a které nevylučuje z obdobného užívání téhož statku jiné, byť i potencionální uživatele (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2009, sp. zn. ). Naturální restituce je totiž zpravidla vyloučena tam, kde by vedla k situaci, v níž by restituent objektivně vzato nemohl své vlastnické právo smysluplně realizovat.

5. Při úvahách o vlastnické využitelnosti předmětu naturální restituce (možnostech realizovat ve vztahu k němu vlastnická oprávnění) a z ní plynoucí restituovatelnosti nárokované věci jest ovšem bezpochyby zvažovat vždy též hledisko proporcionality (jde-li o poměr mezi omezením restitučního nároku, tedy účelem restituce samotné, a konkrétním veřejným zájmem, který naplnění tohoto účelu brání), kdy v tomto směru může být významné i to, jaká újma by oprávněné osobě vznikla v případě nevydání nemovitosti, v porovnání s tím, jaké bezprostřední důsledky by mělo vyhovění restitučnímu nároku ve sféře jiných osob, potažmo veřejnosti (srovnej nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. , nebo ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. ).

6. Jestliže tedy odvolací soud, vycházeje (na základě provedeného dokazování – včetně výsledků místního šetření) ze zjištění, že se na žalobcem nárokovaném pozemku nachází pozemní komunikace sloužící nejen k obhospodařování navazujících lesních pozemků ve vlastnictví žalobce, nýbrž tvořící též nezbytnou a ničím nenahraditelnou přístupovou cestou k pozemkům ve vlastnictví státního podniku Lesy České republiky (a jeho smluvních partnerů) a k pozemku třetí osoby (Granit Lipnice s. r. o., provozující zde lom kamene pro hrubou a ušlechtilou výrobu), jež je jedinou komunikací, umožňující napojení dané lokality do veřejné komunikační sítě, dovodil, že vydání řečeného pozemku brání výlukový důvod podle , nikterak se tím od výše citované judikatury, na níž není důvodu čehokoliv měnit, neodchýlil. Žalobce by totiž naturální restitucí předmětného pozemku získal vlastnické právo vyprázdněné (holé vlastnictví) z důvodu převažujícího veřejného zájmu (práva obecného užívání pozemní komunikace – , o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů). Na tom nic nemění skutečnost, že posuzovaná pozemní komunikace představuje lesní cestu, tedy že jde současně o pozemek určený i k plnění funkcí lesa, jehož užívání podléhá též regulaci podle lesního zákona, kupř. i co do dopravního omezení na pozemní komunikaci (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. ). Ke stejným závěrům dospěl ostatně dovolací soud i v jiné skutkově a právně obdobné věci týchž účastníků řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. ).

7. Zpochybňuje-li pak dovolatel konkluze odvolacího soudu o charakteru předmětného pozemku či nahraditelnosti jeho komunikačních funkcí, představují jeho námitky polemiku se skutkovými a nikoli právními závěry. Platí přitom, že skutkovým zjištěním soudů nižšího stupně je dovolací soud dle účinné procesní úpravy vázán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. , dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. , bod 10, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. , bod 6, a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. , bod 17), přičemž k výtkám vůči hodnocení provedených důkazů s účinností od 1. 1. 2013 není k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. a dále v poměrech do 31. 12. 2012 například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), když uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Prostřednictvím uvedené polemiky tudíž na přípustnost dovolání usuzovat nelze.

8. Vytýká-li dovolatel konečně odvolacímu soudu, že opomenul některý z jím navržených důkazů (návrh na vypracování geometrického plánu lokalizujícího v poměrech nárokovaného pozemku oblast národní přírodní rezervace) a nepoučil účastníky o koncentraci řízení, upozorňuje tím na vady řízení, jež nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání. Ke zmatečnostem, jakož i k jiným vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, totiž dovolací soud přihlíží (jen) tehdy, je-li dovolání přípustné; srovnej , větu druhou, , z judikatury poté například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 11. 4. 2019, sp. zn. , a ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. . Výtky dovolatele ostatně postrádají relevanci. Soud totiž není povinen provést všechny důkazy navrhované účastníkem řízení (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. , či usnesení téhož soudu ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. , ze dne 30. 11. 2017, sp. zn. , a ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. ), provedení navrhovaných důkazů záleží na jeho hodnocení (viz ), které důkazy je nezbytné provést, respektive zda a nakolik je potřebné dosavadní stav dokazování doplnit. V projednávané věci se přitom – v souladu s odůvodněním rozsudku odvolacího soudu (viz odstavec 21) – doplnění dokazování geometrickým plánem lokalizujícím zde situovanou národní přírodní rezervaci jevilo být zcela nadbytečným, byl-li prokázán jiný výlukový důvod ( ). V situaci, kdy žaloba nebyla zamítnuta pro důkazní deficity na straně žalobce způsobené účinky koncentrace řízení (o žalobě bylo rozhodováno na základě objasněného skutkového stavu věci), nepředstavuje pak případný nedostatek poučení o koncentraci řízení vadu, jež mohla by mít vliv na správnost rozhodnutí o věci.

9. Napadá-li dovolatel rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k

10. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání jako nepřípustné odmítl ( věty první o. s. ř).

11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , věty první, , a v situaci, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto a Lesům České republiky, s. p., který se k dovolání nevyjádřil, žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

12. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. 7. 2025

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu