Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1510/2025

28 Cdo 1510/2025-103

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně: AAAAA (pseudonym), zastoupené zákonným zástupcem M. Z., právně zastoupené Mgr. Ing. Zdeňkem Stanovským, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Hutích 661/9, proti žalovanému: Mgr. Petr Řehák, IČ 475 70 474, se sídlem v Dolních Břežanech, Pražská 636, zastoupenému Mgr. Ondřejem Lněničkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Újezd 409/19, o 130.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. prosince 2024, č. j. -86, takto:

Odůvodnění:

1. Okresní soud Praha-západ usnesením ze dne 29. 10. 2024, č. j. -73, zamítl žádost žalobkyně o opakované prodloužení lhůty k tomu, aby navrhla soudu schválení podání předmětné žaloby (výrok I), řízení o žalobě zastavil (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III) i soudním poplatku (výrok IV). Soud konstatoval, že jménem nezletilé žalobkyně byla podána žaloba na vydání bezdůvodného obohacení, aniž bylo doloženo, že by s jejím podáním vyslovil souhlas opatrovnický soud, přestože se nejedná o běžnou záležitost správy jmění ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Soud proto žalobkyni vyzval, aby doložila přivolení opatrovnického soudu, a když této výzvě nebylo vyhověno, řízení podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), zastavil.

2. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 11. 12. 2024, č. j. -86, usnesení soudu první instance k odvolání žalobkyně ve výrocích II i III potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud uvedl, že v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu je k podání jakékoli žaloby jménem nezletilého zapotřebí schválení opatrovnického soudu, což platí jak v režimu právní úpravy účinné do 31.12. 2013, tak podle účinného nyní. Absence uvedeného souhlasu pak zakládá nedostatek procesní podmínky, pro který je nutno řízení zastavit dle

3. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž Nejvyššímu soudu předkládá – judikaturou podle jejího mínění dosud neřešený – problém, zdali je k podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení jménem nezletilé zapotřebí souhlasu opatrovnického soudu. Podle názoru dovolatelky se § 461 odst. 1 o. z. týká toliko schvalování hmotněprávních jednání, nikoli procesních úkonů. Neexistuje tak žádná zákonná norma, jež by podřizovala nutnosti schválení soudem podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení. K věcným argumentům pro nezbytnost soudního přivolení k uplatnění takového návrhu uvádí, že vlastní náklady bude za žalobkyni v řízení platit její zákonný zástupce, a kdyby jí vznikla povinnost k náhradě nákladů protistrany, bude mít právo na kompenzaci této újmy proti zmíněnému zákonnému zástupci. Odkázal-li pak odvolací soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , jež přebírá názor o potřebě přivolení soudu do nové právní úpravy, nejde o citaci přiléhavou, jelikož v oné věci se řešilo podání návrhu na zrušení usnesení o schválení smíru uzavřeného ve věci osoby zastoupené opatrovníkem z důvodu omezení na svéprávnosti, přičemž se jednalo o zjevné zneužití práva.

4. Z těchto důvodů žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí obou soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu Praha-západ k meritornímu projednání.

5. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle ve znění pozdějších předpisů.

6. Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle , zabýval jeho přípustností.

7. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

8. Dovolání žalobkyně není přípustné.

9. Judikatura Nejvyššího soudu při výkladu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), – podle něhož byli zákonní zástupci povinni též spravovat majetek těch, které zastupují, a nejednalo-li se o běžnou záležitost, potřebovali k nakládání s majetkem zastoupených schválení soudu – dovozovala, že podání jakékoliv žaloby je neběžnou záležitostí, která může mít dalekosáhlé dopady na sféru zastoupeného (např. v podobě nutnosti hradit náklady soudního řízení). Zákonní zástupci nezletilého žalobce proto potřebovali k podání žaloby v jeho zastoupení souhlas soudu rozhodujícího ve věcech péče o nezletilé (srovnej kupř. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. , ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. , či ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. , nebo jeho usnesení ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. , ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. , a ze dne 11. 12. 2018, sp. zn. ).

10. Důvody, pro něž by měl na otázku potřebnosti přivolení soudu k uplatnění nároku soudní cestou nahlížet odlišně, pak dovolací soud neshledal ani v případě, kdy byla jménem nezletilého podána žaloba na vydání bezdůvodného obohacení (srovnej zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. ).

11. S ohledem na kontinuitu mezi § 28 obč. zák. a § 461 odst. 1 o. z. lze závěry vyslovované při výkladu prve zmíněného ustanovení pokládat za použitelné i v režimu právní úpravy nynější (takto viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2022, sp. zn. , nebo usnesení téhož soudu ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. , a ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. , souhlasně srovnej též Wenzlová, M. In: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. : komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 513).

12. Argumenty, jež dovolatelka pro vyvrácení stabilizovaného názoru o potřebě soudního přivolení k podání žaloby jménem nezletilého předestírá, nejsou podle Nejvyššího soudu přesvědčivé. Jakkoli nelze popřít, že se § 461 odst. 1 o. z. dle svého jazykového znění vztahuje na právní jednání, kterými zákonný zástupce či opatrovník nakládají se jměním nezletilého, respektive opatrovance, smysl a účel daného ustanovení si vyžaduje jeho použití též na procesní úkony typu podání žaloby, které mohou mít pro majetkovou sféru nezletilého, potažmo opatrovance srovnatelné následky jako hmotněprávní dispozice, zejména v podobě nutnosti platit soudní poplatek a náklady spojené s vedením sporu či v případě neúspěchu nahradit náklady řízení vzniklé protistraně. Tato ekonomická břemena by přitom v řízení zatěžovala přímo dovolatelku jako stranu sporu ( a ) a případná možnost požadovat kompenzaci řečených plateb po zákonném zástupci žalobkyně není způsobilá naznačený negativní efekt vedení civilního procesu na jmění účastnice neutralizovat – ať již (v obecné rovině) s ohledem na insolvenční riziko zákonného zástupce, nebo proto, že by i tento nárok musel být za procesně nezpůsobilou žalobkyni uplatňován jejím zástupcem.

13. Vzhledem k tomu, že § 461 odst. 1 o. z. staví zákonné zastoupení (například nezletilého jeho rodiči) a opatrovnictví naroveň, nelze oproti názoru dovolatelky rozsudek sp. zn. , v němž bylo zdůrazněno, že je podání jakékoliv civilní žaloby neběžnou záležitostí správy jmění zastoupeného, pokládat za nepoužitelný v kontextu projednávané kauzy, přestože se týkal schválení zahájení řízení jménem zletilého, jenž byl omezen na svéprávnosti, zatímco v projednávané věci se jedná o uplatnění návrhu za nezletilou účastnici. To, zda podání žaloby představuje zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je pak předmětem hodnocení právě v řízení o udělení souhlasu s podáním takové žaloby, a nemůže být tedy kritériem, s jehož pomocí budou vymezovány případy, v nichž bude přivolení soudu zapotřebí.

14. Jelikož je tedy usnesení odvolacího soudu konformní s judikaturou Nejvyššího soudu, pro jejíž překonání nebyly předloženy pádné důvody, nezbylo než dovolání žalobkyně odmítnout jako nepřípustné podle

15. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a s tím, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. 7. 2025

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu