Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2170/2013

U S N E S E N Í

nezletilého M. L.,

Ing. Š. Š., o zaplacení 68.150,- Kč

, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. , o dovolání Ing. H. L., zastoupené JUDr. Jarmilou Zichovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pellicova 2c, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. prosince 2012, č. j. -537, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 12. 7. 2012, č. j. -503, uložil žalovanému (otci nezletilého žalobce), aby nezletilému žalobci (svému synovi) zaplatil 68.150,- Kč představujících vyplacené výživné pro dítě, které matka nezletilého žalobce po jeho přijetí vrátila žalovanému otci zpět (výrok I.). V části o zaplacení dalších 3.000,- Kč žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

Odvolací soud shora označeným usnesením z podnětu odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (výrok I.). Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Z okolnosti, že předmětná žaloba o vydání bezdůvodného obohacení vzniklého vrácením oprávněně přijatého plnění bez právního důvodu (přijaté výživné bylo otci vráceno, aniž k tomu svědčil jakýkoliv právní důvod) byla zákonnou zástupkyní (matkou) podána za nezletilého žalobce bez souhlasu soudu ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „obč. zák.“), odvolací soud dovodil, že pokračování řízení brání nedostatek procesní podmínky, který se nepodařilo odstranit (návrh matky na schválení právního úkonu spočívajícího v podání předmětné žaloby byl rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 26. 11. 2010, č. j. -1273, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. , pravomocně zamítnut). Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „“).

Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání matka nezletilého žalobce Ing. H. L. Co do důvodů měla za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Konkrétně namítala, že předmětem sporu je vydání výživného pro nezletilého žalobce, jež bylo žalovanému otci vráceno toliko z důvodu nesprávného výpočtu jeho výše. Vyjádřila přitom názor, že v posuzované věci nejde o typickou žalobu o vydání bezdůvodného obohacení, ale o vymáhání výživného, k němuž souhlasu soudu ( obč. zák.) není potřeba. Navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se ztotožnil se závěry odvolacího soudu a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle ve znění účinném do 31. 12. 2012, které je podle čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (matkou nezletilého žalobce, jež za něj podala žalobu) zastoupenou advokátem ( ) a ve lhůtě stanovené , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (), je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží ( ).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se přitom nepřihlíží ( ).

Usnesení odvolacího soudu je založeno na závěru, že pokračování řízení brání nedostatek procesní podmínky (který se nepodařilo odstranit) spočívající v absenci souhlasu soudu (§ 28 obč. zák.) s podáním předmětné žaloby, mající charakter žaloby o vydání bezdůvodného obohacení, za nezletilého žalobce jeho matkou.

Nejvyšší soud se otázkou, zda k podání žaloby v majetkových záležitostech nezletilého dítěte je potřeba souhlasu soudu ve smyslu ustanovení § 28 obč. zák., již zabýval. Dospěl přitom k závěru, že podání odpůrčí žaloby (směřující k prohlášení právní neúčinnosti darovací smlouvy zkracující uspokojení pohledávky nezletilého dítěte na výživné) se týká oblasti správy majetku nezletilého dítěte a nelze je považovat za běžnou záležitost, jež by svou povahou patřila do běžné správy jeho majetku (za běžné hospodaření s jeho majetkem). Spor z odpůrčí žaloby může mít do majetkové sféry nezletilého dítěte významný dopad, a to již jen z hlediska možných pohledávek na náhradu nákladů řízení. Podání takové žaloby za nezletilého žalobce proto vyžaduje schválení soudu (soudu péče o nezletilé) ve smyslu ustanovení obč. zák., Nedostatek souhlasu je pak odstranitelným nedostatkem podmínky řízení ve smyslu ustanovení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. ). Obdobně se ve vztahu k žalobě podané za nezletilé dítě jeho zákonnými zástupci vyjádřil Nejvyšší soud též v rozsudku ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. .

V projednávané věci podala matka za nezletilého žalobce žalobu o zaplacení peněžité částky 71.150,- Kč, tvrdíc, že tyto peněžité prostředky, které byly žalovaným otcem nezletilého složeny k jejím rukám na úhradu žalobcova výživného, otci vrátila a ten je nadále zadržuje, aniž by k tomu měl jakýkoliv právní důvod. Ze skutkového vylíčení uplatněného nároku je tedy zřejmé, že matka za nezletilého žalobce podala žalobu o vydání bezdůvodného obohacení získaného plněním bez právního důvodu (§ 451 obč. zák.). Obdobně jako v případech řešených výše označenými rozsudky Nejvyššího soudu se tudíž podání žaloby týká oblasti správy majetku nezletilého dítěte a nelze je považovat za běžnou záležitost, jež by svou povahou patřila do běžné správy jeho majetku (běžné hospodaření s majetkem). I v posuzovaném případě může mít zahájený spor o vydání bezdůvodného obohacení významný dopad do majetkové sféry nezletilého žalobce (přinejmenším z hlediska možných pohledávek na náhradu nákladů řízení). K podání žaloby za nezletilého žalobce bylo proto nutné schválení soudu (soudu péče o nezletilé) ve smyslu ustanovení obč. zák., Za situace, kdy návrh matky na schválení právního úkonu spočívajícího v podání předmětné žaloby byl rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 26. 11. 2010, č. j. -1273, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. , pravomocně zamítnut, brání pokračování řízení nedostatek podmínky řízení spočívající v absenci uvedeného souhlasu. Odvolací soud proto postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, od níž se není důvodu odchýlit ani v projednávané věci, jestliže řízení zastavil ( ).

Z uvedeného důvodu Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným neshledává (, ). Dovolání proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), jako nepřípustné odmítl ( věty první, ).

Právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nebylo přiznáno žádnému z účastníků, neboť dovolatelka, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly ( věty první, , části věty před středníkem a ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. října 2013

JUDr. Jan E l i á š, Ph.D.

předseda senátu