Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2880/2019

-124

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Michaela Nipperta v právní věci žalobkyně H. K., narozené XY, bytem XY, jednající opatrovníkem M. K., bytem XY, zastoupené Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2018, č. j. -59, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) se domáhala náhrady škody, která jí měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky restitučního řízení o nemovitý majetek vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , které bylo zahájeno podáním žaloby dne 27. 1. 1992 a pravomocně skončeno dne 8. 10. 2005. Žalobkyně byla pro nepřiměřenou délku řízení částečně odškodněna v řízeních vedených u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. a , má však za to, že je namístě přiznat zadostiučinění ve výši 1 000 000 Kč.

Podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) byla žalobkyně rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi, č. j. -326, který nabyl právní moci dne 19. 4. 2017, z podnětu Psychiatrické nemocnice Kosmonosy omezena ve svéprávnosti mj. tak, že není schopna nakládat s majetkem, jehož hodnota přesahuje 3 000 Kč, a žalobkyni byl ustanoven shora uvedený opatrovník.

Soud prvního stupně usnesením ze dne 1. 10. 2018, č. j. -46, řízení zastavil (výrok I), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč (výrok II) a rozhodl, že se žalobkyni po právní moci tohoto usnesení vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč (výrok III).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 300 Kč (výrok II).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně, zastoupená advokátem ( ), v celém rozsahu včasným dovoláním ( ), které však Nejvyšší soud postupem podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 a čl. XII ), dále jen „“, jako nepřípustné odmítl.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Dovolání žalobkyně do výroku o náhradě nákladů řízení není objektivně přípustné podle

Otázka, zda uplatnění a vymáhání nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, lze podřadit pod pojem běžná záležitost, či zda se pro takové jednání vyžaduje schválení opatrovnického soudu, přípustnost dovolání ve smyslu založit nemůže, neboť právní posouzení věci odvolacím soudem není v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a dovolací soud rovněž neshledal důvod se od této ustálené rozhodovací praxe odchýlit.

V usnesení ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. , se Nejvyšší soud zabýval dovoláním nezletilých žalobců ve věci žaloby z titulu nesprávného úředního postupu podle , když uzavřel, že podání žaloby proti státu z důvodu tvrzené majetkové a nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu se týká oblasti správy majetku nezletilého dítěte a nelze je považovat za běžnou záležitost, jež by svou povahou patřila do běžné správy jeho majetku. Proto i pro podání žaloby proti státu z důvodu tvrzené majetkové a nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu je třeba schválení opatrovnického soudu podle

V rozsudku ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. , Nejvyšší soud uvedl, že běžné majetkové záležitosti vyřizují zákonní zástupci za zastoupeného sami. Nikoliv běžné majetkové záležitosti vyžadují k perfekci právního úkonu schválení soudu. Soud právní úkon, který se neběžné majetkové záležitosti týká, schválí jen tehdy, je-li v zájmu zastupovaného nezletilého dítěte.

Jde-li o běžnou či neběžnou majetkovou záležitost při správě majetku, je třeba posoudit vždy na základě jednotlivých okolností a celkové povahy každého konkrétního případu. Rozhodujícími hledisky pro posouzení toho, zda jde o běžnou záležitost, je nejen absolutní hodnota majetku, jehož se právní úkon týká, ale i majetkové poměry nezletilého a jeho rodiny, jakož i složitost právního úkonu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. ).

V rozhodnutích Nejvyššího soudu byla v minulosti zásadní okolností pro rozhodnutí, zda je ke konkrétnímu úkonu třeba schválení opatrovnickým soudem, zejména skutečnost (nebo byť i pouhá možnost), že se právní úkon učiněný zákonným zástupcem nezletilého projeví negativně v majetkové sféře nezletilého (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. , ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. , a ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. ).

Pro posouzení, zda je k nakládání s majetkem nezletilých zákonným zástupcem potřeba schválení opatrovnického soudu ve smyslu , (dále jen „“), je tak významným hlediskem způsobilost právního úkonu zákonným zástupcem učiněného, negativně zasáhnout do majetkové sféry nezletilého. Nejde však o hledisko jediné. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. , vyslovil závěr, že podání jakékoliv žaloby je bezesporu neběžnou záležitostí, která může mít daleké dosahy do sféry nezletilého (např. krom vzniklých práv a povinností, o kterých je rozhodováno v řízení, taktéž nutnost hradit náklady soudního řízení).

Přestože se ve výše uvedených věcech jednalo o zákonné zastoupení nezletilých osob dle , účinného do 31. 12. 2013, lze uvedené závěry beze zbytku vztáhnout i na nyní řešenou věc, neboť podle , , spravuje-li zákonný zástupce nebo opatrovník jmění zastoupeného, náleží mu běžná správa takového jmění. Nejedná-li se o běžnou záležitost, vyžaduje se k naložení se jměním zastoupeného schválení soudu.

Jenom na okraj pak Nejvyšší soud k argumentaci obsažené v dovolání poznamenává, že ani v případě žalob proti státu nejsou náklady řízení představovány pouze náhradou nákladů řízení protistrany, nýbrž i vlastními náklady řízení, zejména na právní zastoupení, náklady dokazování či povinností zaplatit soudní poplatek. Výše těchto nákladů ve svém souhrnu přitom již nemusí být zanedbatelná.

K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud podle přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 7. 2020

Mgr. Vít Bičák předseda senátu