Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 351/2025

-1016

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce T. B., zastoupeného JUDr. Martinem Havelkou, advokátem se sídlem v Liberci, Rohanské nábřeží 721/39, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 23. října 2024, č. j. -983, takto: I. Dovolání seodmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13 153 Kč k rukám advokáta JUDr. Martina Havelky do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen „odvolací soud“) ze dne 23. 10. 2024, č. j. -983, byly potvrzeny výroky I, III, IV a V rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 19. 1. 2024, č. j. -902, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 11. 1. 2024, č. j. -877, jimiž byl nahrazen projevu vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY, XY, XY, XY a XY v k. ú. XY a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výroky I a II rozsudku odvolacího soudu); současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu). Odvoláním nenapadeným výrokem II rozsudku soudu prvního stupně bylo řízení zastaveno v části, jíž se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY.

2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Předestřela otázku ocenění žalobci odňatých a nevydaných pozemků parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY z hlediska aplikace srážek dle Přílohy č. 7 , o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění , za přístup po nezpevněné komunikaci, nemožnost napojení na veřejný vodovod, veřejnou kanalizaci a rozvod elektřiny a svažitost pozemku. Mínila, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu. Odkazovala přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. , ze dne 7. 8. 2019, sp. zn. , ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. , ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 4. 3. 2013, sp. zn. , a usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. .

3. Žalobce navrhl, aby dovolací soud podané dovolání odmítl.

4. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

5. Judikatura dovolacího soudu je ustálena v závěru, že výše restitučního nároku (náhrady) dlezákona o půdě (ať již přichází do úvahy náhrada finanční dle zákona o půdě či náhrada pozemková dle zákona o půdě) se odvozuje od ceny odňatých pozemků, již je nutno – s ohledem na ustanovení zákona o půdě – určit v cenách platných ke dni 24. 6. 1991 podle ve znění vyhl. č. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2017, sp. zn. – ústavní stížnosti proti nim podané Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněné usnesením ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. , resp. usnesením ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. ). Aplikacisrážek z ceny stavebních pozemků dlePřílohy č. 7 pak implikují individuální skutkové závěry o takovém charakteru a stavu odňatých pozemků, jež právními předpisy předvídanou cenovou redukci umožňují (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2021, sp. zn. ). I když jednotlivé faktory vážící se ke kvalitativním deficitům oceňovaných pozemků, jež redukci jejich ceny umožňují, se promítají do řízení jako skutková zjištění, nelze přehlédnout, že tvoří právně kvalifikační základ pro výchozí stanovení ceny ve smyslu ustanovení zákona o půdě, za jejíhož užití určuje se pak i výše finanční kompenzace ve smyslu ustanovení zákona opůdě či hodnota, na jejíž vykrytí jsou převáděny náhradní zemědělské pozemky dle zákona o půdě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. , dovolatelkou odkazovaná usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. , a ze dne 7. 8. 2019, sp. zn. , ústavní stížnost směřující proti němuž byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 3. 12. 2019, sp. zn. ).

6. Dovolací soud pak setrvale zdůrazňuje, že dokazováním zjištěný charakter a stav odňatých pozemků odůvodňující dle právních předpisů korekci ceny (dlePřílohy č. 7 ) nemůže být bez dalšího upozaděn úvahou soudu, jež by aplikaci právním předpisem stanovených cenových srážek apriori vylučovala (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. ), a že naplnění podmínek pro užití ustanovení cenového předpisu o srážkách ceny ve smyslu Přílohy č. 7 je nutno posuzovat se zřetelem k individuálním skutkovým závěrům daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. , ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. , a ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. ).

7. Vyslovuje-li pak dovolatelka v projednávané věci nesouhlas se závěrem odvolacího soudu o nedostatku podmínek k aplikaci cenových srážek dle přílohy č. 7 , nese se její argumentace zejména v rovině zpochybnění skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jež předmětem dovolacího přezkumu učinit nelze. Jestliže soudy nižších stupňů příslušná ustanovení v souladu s judikaturou neaplikovaly proto, že by snad jejich aplikaci považovaly za „a priori“ vyloučenou, nýbrž proto, že se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu neměly podmínky užití ustanovení cenového předpisu o dovolatelkou uplatňovaných srážkách ceny za naplněné, nelze jejich závěrům ničeho vytknout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2024, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. , ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. , a ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. ).

8. Odvolací soud se přitom nikterak nezpronevěřil ani judikatuře Nejvyššího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. , nebo ze dne 2. 11. 2020, sp. zn. ), dle níž podmínky užití cenových srážek dle přílohy č. 7 nejsou naplněny, existuje-li dle individuálních skutkových konkluzí soudů nižších stupňů toliko předpoklad připojení plánované zástavby na příslušnou infrastrukturu, přihlížel-li při řešení otázky aplikace srážek za přístup po nezpevněné komunikaci, nemožnost napojení na veřejný vodovod, veřejnou kanalizaci a rozvod elektřiny ke skutkovým zjištěním, že odňaté pozemky byly jako celek určeny k pozdější výstavbě rodinných domů, při jejímž plánování bylo řešeno napojení na vodovod, kanalizaci, rozvod elektřiny, jakož i zřízení příjezdové cesty, a toto bylo při následné výstavbě skutečně též realizováno (před odnětím tyto pozemky nadto coby součást zemědělské usedlosti čp. XY byly přístupné po zpevněné cestě a byly též napojeny na inženýrské sítě). Zjištěná svažitost terénu (6 %) pak dle závěrů ustanoveného soudního znalce Ing. Lubomíra Bureše aplikaci srážky neodůvodňuje. Zpochybnění skutkových zjištění soudů nižšího stupně o charakteru odňatých pozemků, jenž aplikaci srážek neimplikuje, nevystihuje přitom způsobilý (od 1. 1. 2013 jediný) dovolací důvod podle ustanovení a nezakládá žádnou kvalifikovanou otázku hmotného či procesního práva, způsobilou odůvodnit přípustnost dovolání podle Další dovolatelkou odkazovaná judikatura (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. a Ústavního soudu sp. zn. ) pak pro odlišné individuální skutkové poměry, z nichž vychází, na posuzovaný případ nedopadá.

9. Podané dovolání tedy – se zřetelem k výše vyřčenému – předpoklady přípustnosti ve smyslu nenaplňuje.

10. Napadá-li snad dovolatelka rozsudek odvolacího soudu v nákladovém výroku, není v uvedeném rozsahu dovolání přípustné ( ).

11. Jelikož jsou splněny důvody pro odmítnutí dovolání ( ), neshledal současně Nejvyšší soud návrh dovolatelky na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu projednatelným (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. ); více se jím proto nezabýval.

12. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání jako nepřípustné odmítl ( věty první o. s. ř).

13. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a v situaci, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalobce patří odměna advokáta počítaná z tarifní hodnoty 522 819 Kč ve výši 10 420 Kč [srov. , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 1. 2025], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 450 Kč na jeden úkon právní služby ( téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty ( ), dohromady ve výši 13 153 Kč.

14. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. 1. 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. 5. 2025

Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu