Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 481/22

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Mgr. Patrika Altnera a 2) Mgr. Veroniky Altnerové, zastoupených JUDr. Václavem Veselým, advokátem se sídlem Gutova 3297/4, Praha 10, proti výroku II. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 1. 2022, č. j. -45, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost podle písm. d) y a ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jíž se stěžovatelé domáhají zrušení výroku II. v záhlaví citovaného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud"), neboť mají za to, že jím byla porušena jejich základní práva a ústavní principy zaručené d a a y.

2. Jak se podává z ústavní stížnosti a přiložených listin, napadeným výrokem obvodní soud vyhověl návrhu obsaženému v intervenční žalobě Mgr. Marie Hájkové a JUDr. Václava Halbicha (dále jen "žalobci") a rozhodl, že "řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. se spojuje s řízením vedeným u zdejšího soudu pod sp. zn. , a to k věci vedené pod sp. zn. ."

3. Stěžovatelé tento závěr obvodního soudu napadají, přičemž poukazují zejména na rozpor stěžovaného výroku s usnesením téhož soudu ze dne 15. 10. 2021, č. j. -1150, jímž bylo rozhodnuto o návrhu žalobců na spojení řízení podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") tak, že "návrhu na spojení řízení vedeného pod sp. zn. s řízením vedeným u zdejšího soudu pod sp. zn. se nevyhovuje." Upozorňují, že vzniklá procesní situace, s níž dle jejich názoru procesní právo vůbec nepočítá, kdy zde existují dvě zcela protichůdná usnesení téhož soudu, je zcela nežádoucí, a proto se dovolávají zrušení shora specifikovaného výroku napadeného rozhodnutí.

4. Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska splnění podmínek řízení, tzn. zda vyhovuje požadavkům na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

5. Podle ustanovení Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele.

6. Z popsaného principu subsidiarity při využívání ústavní stížnosti plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je tedy krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, není-li náprava před ostatními orgány veřejné moci již (standardním postupem) možná. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti mimo jiné oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích "konečných". Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy existuje pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž byla vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení či rozhodnutí upravující postup soudního řízení [srov. například usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781), usnesení

sp. zn.

ze dne 22. 7. 2008, usnesení

sp. zn.

ze dne 7. 11. 2012 či usnesení

sp. zn.

ze dne 28. 8. 2013; všechna rozhodnutí Ústavního soudu citovaná v tomto usnesení jsou dostupná také na http://nalus.usoud.cz].

7. Ústavní soud shrnuje, že s ohledem na skutečnost, že řízení ve věci nebylo skončeno napadeným rozhodnutím, ale stále běží, nedošlo dosud k vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv stěžovatelů, a podaná ústavní stížnost je proto nepřípustná podle ; v dané věci nejsou splněny ani výjimečné předpoklady přijetí ústavní stížnosti vymezené v .

8. Ústavní soud přitom zdůrazňuje, že jeho stávající rozhodnutí stěžovatele fakticky nijak nepoškozuje na jejich procesním postavení. Nic jim totiž nebrání v podání případné nové ústavní stížnosti poté, co bude řízení, v němž vystupují jako žalobci, skončeno, pokud s jeho výsledkem nebudou souhlasit a budou pociťovat újmu na svých základních právech a svobodách v důsledku pochybení obecných soudů s možným vlivem na výsledek řízení.

9. V nyní posuzovaném případě směřuje ústavní stížnost proti usnesení obvodního soudu, kterým bylo vyhověno návrhu žalobců na spojení věcí ke společnému řízení podle Toto rozhodnutí však nelze podle rozhodovací praxe Ústavního soudu považovat za rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon poskytuje stěžovatelům k ochraně jejich práv. Jedná se totiž o rozhodnutí procesní povahy, kdy případné námitky, týkající se například nehospodárnosti postupu soudu, mohou stěžovatelé uplatnit v dalším průběhu řízení. Shodným způsobem Ústavní soud ostatně posoudil v minulosti otázku přezkumu usnesení, jímž bylo obecným soudem rozhodováno o návrhu účastníka na spojení věcí, např. v usnesení

sp. zn.

ze dne 12. 8. 2019, usnesení

sp. zn.

ze dne 31. 7. 2018, usnesení

sp. zn.

ze dne 4. 9. 2013 či usnesení

sp. zn.

ze dne 11. 5. 2018. Ústavní soud přitom v této konkrétní věci neshledal důvod, aby se od již dříve vyslovených závěrů odchýlil.

10. Vzhledem k závěru o nepřípustnosti podané ústavní stížnosti postupoval Ústavní soudu podle a ústavní stížnost rozhodnutím soudce zpravodaje odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. března 2022

Vojtěch Šimíček v. r.

soudce zpravodaj