Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2113/18

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti Milana Maruše, zastoupeného Mgr. Bc. Pavlem Kozelkou, advokátem, sídlem Velké náměstí 7/12, Písek, proti II. výroku usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 19. dubna 2018 č. j. -81, za účasti Okresního soudu v Písku, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti ISFIN s. r. o., sídlem Jiřího Srnky 2406, Písek, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Stručné vymezení věci

1. Ústavní stížností podle písm. d) y a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení výroku II. v záhlaví uvedeného usnesení z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle a d a Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Napadeným usnesením byl v řízení vedeném u Okresního soudu v Písku (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. zamítnut návrh stěžovatele na spojení věcí vedených u téhož soudu pod sp. zn. , a . Vyhovění návrhu podle názoru okresního soudu bránila skutečnost, že by takovýto postup nebyl v zájmu hospodárnosti řízení. Na rozdíl od prvně uvedených dvou věcí totiž ve věci vedené pod sp. zn. již nastala koncentrace řízení a byla provedena většina důkazů.

II.

Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel zdůrazňuje, že se ve všech třech řízeních domáhal osvobození od soudních poplatků, tyto návrhy však byly zamítnuty. Za této situace tak mělo být - s ohledem na totožnost předmětu řízení ve všech právních věcech - vyhověno alespoň jeho návrhům na spojení věcí ke společnému řízení z důvodu ekonomie řízení. Stěžovatel totiž nemá prostředky na svou právní ochranu před soudem, a tudíž mu nelze bránit v právu na přístup k soudu vedením souběžných řízení mezi týmiž účastníky o téže věci.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené .

5. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost tak může zásadně směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tj. rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon poskytuje stěžovateli k ochraně jeho práva. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní.

6. Splnění podmínky "konečného" rozhodnutí lze připustit i v případě nemeritorních rozhodnutí, avšak pouze za předpokladu, že jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a zároveň tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo [např. nález ze dne 12. 1. 2005

sp. zn.

(N 6/36 SbNU 53) nebo stanovisko pléna ze dne 23. 4. 2013 sp. zn. (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.)]

7. Ústavní stížnost směřuje proti usnesení okresního soudu, kterým nebylo vyhověno návrhu stěžovatele na spojení věcí ke společnému řízení podle . Toto rozhodnutí však nelze považovat za rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon poskytuje stěžovateli k ochraně jeho práva. Jde totiž pouze o rozhodnutí procesní povahy. Případné námitky týkající se nehospodárnosti postupu soudu může navíc stěžovatel uplatnit v dalším řízení, a to v souvislosti s rozhodováním o náhradě nákladů řízení [srov. usnesení ze dne 4. 9. 2013

sp. zn.

, srov. též mutatis mutandis nález ze dne 7. 6. 2011

sp. zn.

(N 108/61 SbNU 609) nebo nález ze dne 16. 7. 2015

sp. zn.

(N 129/78 SbNU 51)].

8. Z těchto důvodů rozhodl Ústavní soud podle o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatele jako nepřípustné.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. července 2018

Radovan Suchánek v.r.

soudce zpravodaj