Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2152/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Žemličky, zastoupeného JUDr. Janou Tomešovou, advokátkou, se sídlem Žižkova třída 335/12, Písek, proti usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 17. června 2019 č. j. -31, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele ze dne 24. 5. 2019 na spojení věcí vedených u tohoto okresního soudu pod sp. zn. a pod sp. zn. . Stěžovatel namítl, že se uvedená řízení týkají týchž účastníků a úzce spolu skutkově souvisí (řízení o úpravě vypořádání společného jmění manželů a řízení o výživném manželky), proto by se v obou uvedených věcech vyjadřoval ke stejným skutečnostem, byly by prováděny obdobné důkazy, a stěžovatel by v případě odděleného projednávání těchto věcí byl nucen vynakládat dvojnásobné prostředky na právní zastoupení. Současně stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud řízení v této věci spojil ke společnému řízení s řízením o ústavní stížnosti stěžovatele proti usnesení okresního soudu ze dne 17. 6. 2019 č. j. -31, projednávanou pod

sp. zn.

.

2. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, pokud navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( ), a to jestliže nejsou dány důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení citovaného zákona. Smysl a účel této zásady reflektuje maximu, dle níž ochrana ústavnosti není pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména obecné justice. V neposlední řadě zásada subsidiarity odráží i princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti (pravomoci) jiných orgánů veřejné moci, jejichž rozhodnutí jsou v řízení o ústavních stížnostech přezkoumávána, a zásah Ústavního soudu připadá zásadně v úvahu pouze tehdy, jestliže náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná. Ústavní stížností se lze proto domáhat ochrany základních práv a svobod jen proti rozhodnutím "konečným", tj. rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( )

3. Ústavní stížnost v daném případě směřuje proti usnesení okresního soudu, kterým nebylo vyhověno návrhu stěžovatele na spojení věcí ke společnému řízení podle . Toto rozhodnutí však nelze považovat za rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon poskytuje stěžovateli k ochraně jeho práva. Jde totiž pouze o rozhodnutí procesní povahy. Případné námitky týkající se nehospodárnosti postupu soudu může navíc stěžovatel uplatnit v dalším řízení, a to v souvislosti s rozhodováním o náhradě nákladů řízení. Shodným způsobem posoudil Ústavní soud otázku přezkumu usnesení, jímž byl obecným soudem zamítnut návrh účastníka na spojení věcí, např. v usnesení

sp. zn.

ze dne 31. 7. 2018 (ve věcech osvobození od soudních poplatků), ale také ve věcech exekučních (usnesení

sp. zn.

ze dne 4. 9. 2013 či usnesení

sp. zn.

ze dne 11. 5. 2018).

4. Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků předčasně podanou ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný podle . Vzhledem k nepřípustnosti ústavní stížnosti nepřistoupil Ústavní soud ke spojení posuzované věci s věcí projednávanou pod

sp. zn.

. Tato věc byla odmítnuta totožným způsobem dne 1. srpna 2019.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. srpna 2019

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj