Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2807/22

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ústavní stížnosti společnosti Toto S. p. A. Costruzioni Generali, se sídlem Viale Abruzzo 410, Chieti, Itálie, zastoupené JUDr. Petrem Šťovíčkem, Ph.D., advokátem se sídlem Malostranské náměstí 5/28, Praha 1 - Malá Strana, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. -281 ze dne 8. 8. 2022, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jejích práv zaručených , , a d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a y.

Z ústavní stížnosti se podává, že Ředitelství silnic a dálnic České republiky (v řízení před soudem v postavení žalobce) podalo u Krajského soudu v Praze dne 16. 12. 2021 proti stěžovatelce a dalším společnostem žalobu na zaplacení částky 293 890 355,86 Kč s příslušenstvím. Řízení o této žalobě je vedeno pod sp. zn. . Dne 6. 5. 2022 žalobce podal návrh na rozšíření žaloby o částku 771 491 242,39 Kč. Dne 9. 5. 2022 žalobce podal u Krajského soudu novou žalobu vůči žalovaným na zaplacení částky 771 491 242,39 Kč. Tato žaloba byla vedena pod sp. zn. . Ústavní stížností napadeným usnesením Krajský soud v Praze rozhodl, že řízení ve věcech vedených pod sp. zn. a sp. zn. se spojují ke společnému řízení.

Stěžovatelka namítá, že nárok uplatněný žalobou dne 9. 5. 2022 je totožný s nárokem uplatněným rozšířením žaloby ze dne 6. 5. 2022, soud tak ignoroval, že došlo k založení překážky řízení (litispendence). Ke spojení pak došlo, aniž by se stěžovatelka mohla seznámit s procesním návrhem, natožpak se k němu vyjádřit. V konečném důsledku pak byl stěžovatelce odňat zákonný soudce.

Ústavní stížnost je založena na principu subsidiarity, který se mimo jiné promítá v povinnosti stěžovatelů vyčerpat před podáním ústavní stížnosti všechny procesní prostředky ochrany práva, které jim zákon poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále je " "). Se zásadou subsidiarity je propojen též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, není-li náprava před ostatními orgány veřejné moci již (standardním postupem) možná. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti mimo jiné oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích "konečných". Jako nepřípustné tak např. opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy existuje pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž byla vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení, či rozhodnutí upravující postup soudního řízení [srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781), usnesení

sp. zn.

ze dne 22. 7. 2008, usnesení

sp. zn.

ze dne 7. 11. 2012 či usnesení

sp. zn.

ze dne 28. 8. 2013]. Ústavní soud totiž vychází z toho, že stěžovatelé mají nadále k dispozici prostředky ochrany práva, které jim poskytuje samotné probíhající soudní řízení.

V nyní posuzovaném případě směřuje ústavní stížnost proti usnesení krajského soudu, kterým bylo vyhověno návrhu žalobce na spojení věcí ke společnému řízení podle . Toto rozhodnutí nelze vzhledem k výše uvedenému a v souladu s rozhodovací praxí Ústavního soudu považovat za rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon stěžovatelce poskytuje k ochraně jejích práv. Jde o rozhodnutí procesní povahy, kdy případné námitky může stěžovatelka uplatnit v dalším průběhu řízení před obecnými soudy. Ústavní soud proto v minulosti opakovaně konstatoval, že rozhodnutí o návrhu na spojení ke společnému řízení coby procesní rozhodnutí, kterým se upravuje vedení řízení a proti kterému není přípustné odvolání, není již ze své podstaty v obecné rovině s to zasáhnout do ústavně chráněných základních práv účastníků řízení (viz např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 4. 3. 2022 či

sp. zn.

ze dne 1. 11. 2021). Ústavní soud neshledává důvod se od těchto již dříve vyslovených závěrů nyní odchylovat.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. listopadu 2022

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj