Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2767/2024

-310

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce P. K., zastoupeného Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem se sídlem v Praze 3, Boleslavská č. 2178/13, proti žalované SAFE4U, spol. s r. o., se sídlem v Praze 10, Minská č. 546/15, IČO 02305518, zastoupené JUDr. Michalem Fraňem, advokátem se sídlem v Praze 1, Truhlářská č. 1108/3, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. července 2024, č. j. -290, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2024, č. j. -290, není přípustné podle ustanovení , neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení, podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

2. Závěr odvolacího soudu, že vykonává-li zaměstnanec v pracovním poměru k obchodní korporaci činnost, kterou po svém zvolení (jmenování) má vykonávat jako statutární orgán společnosti, zaniká jeho pracovní poměr konkludentní dohodou o rozvázání pracovního poměru, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak․

3. Námitka dovolatele, v níž rozporuje závěr odvolacího soudu, že jmenováním do funkce jednatele žalované společnosti přestal být jejím zaměstnancem (respektive že jeho pracovní poměr tím zanikl), proto neobstojí. Podle judikatury Nejvyššího soudu právní úprava účinná od 1. 1. 2014 již neumožňuje, aby se strany dohodly, že statutární orgán (nebo jeho člen) bude vykonávat obchodní vedení v pracovním poměru, nebo aby uzavřely dohodu, podle níž zůstane dosavadní pracovní vztah nově zvoleného statutárního orgánu (nebo jeho člena) zachován (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2023, sp. zn. ). V projednávané věci jsou proto v této souvislosti nevýznamné odkazy dovolatele na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se projevu vůle (rozsudek ze dne 28. 7. 2009, sp. zn. ) a konkludentního uzavření smlouvy (rozsudek ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. ).

4. Strany se přitom mohou dohodnout, že původní pracovní poměr zaměstnance, který zanikl jmenováním zaměstnance do funkce statutárního orgánu (nebo jeho člena), se „obnoví“ po zániku této funkce. Rovněž si člen statutárního orgánu obchodní korporace a tato obchodní korporace mohou pro svůj vztah ujednat režim ; takové ujednání však (jde-li o výkon činností spadajících do působnosti statutárního orgánu) nečiní jejich vztah pracovněprávním (srov. závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. , uveřejněném pod č. rozh. obč.). Odkazuje-li dovolatel v této souvislosti na nález Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2016, sp. zn. , pak pomíjí, že nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. , byly závěry Nejvyššího soudu, že výkon funkce člena statutárního orgánu není možné vykonávat paralelně v obchodněprávním a pracovněprávním režimu (vyjádřené např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. , nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. ), Ústavním soudem aprobovány.

5. Dovolacím důvodem vymezeným pod bodem III dovolání, že jednání žalované představuje zneužití práva a že žalovaná pouze těžila ze svého nepoctivého jednání, dovolatel pouze kritizuje rozhodnutí odvolacího soudu, aniž by však vymezil právní otázku, na které napadené rozhodnutí závisí a při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak. Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu k založení přípustnosti dovolání nepostačuje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. , nebo ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. ). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že pokud vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. ).

6. Odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. , podle jehož závěrů je (mimo jiné) na právní jednání třeba hledět spíše jako na platné než jako na neplatné, je nepřiléhavý. Je tomu tak proto, že v projednávané věci postavil odvolací soud napadené rozhodnutí na závěru, že činnost, kterou člen statutárního orgánu vykonává z titulu výkonu funkce člena tohoto orgánu, nemůže tento člen vykonávat současně jako závislou práci. Učinil tak přitom v souladu s judikaturou dovolacího soudu (jak uvedeno shora).

7. Vyjadřuje-li dovolatel v bodě IV dovolání nesouhlas s právním posouzením absence naléhavého právního zájmu tak, jak je učinil odvolací soud, rovněž tím dovolacímu soudu nepředkládá žádnou právní otázku, na níž by napadené rozhodnutí záviselo, neboť z námitek dovolatele není zřejmé, v čem konkrétně spatřuje nesprávnost právního posouzení odvolacím soudem.

8. V části, ve které směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

9. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 3. 2025

Mgr. Miroslav Hromada, Ph.D.

předseda senátu