Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 117/2025

33 Cdo 117/2025-346

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobkyně JUSTITIA TENDER PARTNERS, s.r.o., se sídlem v Praze 1, Půtova 1219/3 (identifikační číslo osoby 015 51 825), zastoupené JUDr. Barborou Kociánovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Půtova 1219/3, proti žalovanému hlavnímu městu Praha, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, zastoupenému JUDr. Vlastimilem Rampulou, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24,o zaplacení 401 720 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2024, č. j. -314, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 1. 2024, č. j. -284, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 5. 2024, č. j. -306, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 401 720 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 25. 10. 2019 do zaplacení a nahradit jí náklady řízení ve výši 77 809 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. 8. 2024, č. j. -314, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil a v nákladovém výroku změnil jen ve výši náhrady nákladů řízení.

Odvolací soud vycházel ze zjištění, že dne 27. 3. 2018 uzavřeli účastníci rámcovou dohodu na poskytování služeb v oblasti administrativní správy a služeb organizačně hospodářské povahy (dále jen „Rámcová dohoda“). Na jejím základě, postupem v ní popsaným, byla žalobkyně žalovaným vyzvána k akceptaci plnění stanovených povinností (výkonu zadavatelských činností pro zadávání veřejných zakázek, a to v souvislosti s veřejnou zakázkou č. OSI/RD/0010/18 s názvem „Obnova Trojské lávky, inženýrská činnost“; tím pak byla uzavřena konkrétní realizační smlouva (administrace veřejné zakázky stavební dozor Obnova Trojské lávky). Za žalobkyni byl oprávněn jednat a vystupovat Ing. Křesálek, který pobýval v kancelářích žalovaného, kde vykonával činnosti odpovídající vymezení Rámcové dohody. Pro případ porušení smluvní povinnosti, resp. pro případ, že vady plnění založí práva z vadného plnění, si smluvní strany ujednaly postup podle čl. VIII. a čl. IX. odst. 9.1., popř. 9.2. Rámcové dohody; po řádném vytknutí vad nebo nedodělků mohla být žalobkyni účtována smluvní pokuta. Žalovaný smluvený způsob nevyužil a na místo toho žalobkyni vrátil fakturu č. 19018, aniž by jednoznačně v dopisu ze 17. 12. 2019 konkretizoval, které předané podklady nebyly kompletní a který časový rozsah nemohl zkontrolovat (tímto dopisem nebyla vrácena jen předmětná faktura č. 19018, dopis se týkal dalších sedmnácti vrácených faktur). Na podkladě těchto zjištění odvolací soud posoudil právní jednání účastníků ze dne 27. 3. 2018 jako smlouvu příkazní ve smyslu § 2431 o. z.; žalovaný měl postavení příkazce a žalobkyně postavení příkazníka. Uzavřel, že žalobkyně svým povinnostem dostála, neboť plnění v sjednaném rozsahu žalovanému poskytla a vyúčtovala fakturou č. 19018, jejíž součástí byl i soupis úkonů potvrzený za žalovaného osobou k tomu oprávněnou; vady plnění žalovaným vytknuty (namítány) nebyly.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, o němž Nejvyšší soud rozhodl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “),

Žalobkyně navrhla, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( ).

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání vymezil důvod dovolání a uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle ) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné; nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014,sp. zn. ), neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. ). Dovolací důvod (popis právní otázky, kterou odvolací soud podle názoru dovolatele řešil nesprávně, a výklad, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení), je třeba konfrontovat s dosavadní rozhodovací činností Nejvyššího soudu (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. ). Řečeno jinak, pokud má být dovolání přípustné podle proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno nejen, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde, ale i od které ustálené rozhodovací praxe (od kterých rozhodnutí dovolacího soudu) se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Nejvyšší soud přitom v usnesení ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. , vysvětlil, že k založení přípustnosti dovolání podle z toho důvodu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nepostačuje odkaz dovolatele na jakoukoli judikaturu Nejvyššího soudu, nýbrž jen na takovou, s níž je napadené rozhodnutí vskutku v rozporu.

Žalovaný shora uvedeným požadavkům nedostál. Použitou formulací, že „rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, není přípustnost dovolání v intencích ustanovení řádně vymezena, neboť žalovaný v dovolání neformuloval žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se podle jeho názoru odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, ani neuvedl konkrétní rozhodnutí dovolacího soudu, z něhož by to bylo seznatelné.

Chybějící údaj, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti svého dovolání, nelze spolehlivě dovodit ani z obsahu dovolání. Argumentace dovolatele totiž spočívá ve zpochybnění zjištění, že žalobkyně v řízení prokázala, že pro něho vykonala úkony, jejichž zaplacení požadovala (soudy dospěly jednoznačně k závěru, že žalobkyně prokázala, že plnění sjednané v Rámcové dohodě a vyúčtované fakturou č. 19018 žalovanému poskytla, a že žalovaný nenamítal vady plnění). V této souvislosti se sluší připomenout, že zjištěný skutkový stav věci, z něhož odvolací soud při právním posouzení vycházel, je v dovolacím řízení zásadně nezpochybnitelný, ať již je namítána jeho nesprávnost nebo neúplnost; pro dovolací soud je závazný. Dovolacím důvodem podle rovněž nelze úspěšně napadnout samotné hodnocení důkazů soudem opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v Zákon nepředepisuje (a předepisovat ani nemůže) pravidla, z nichž by mělo vycházet jak hodnocení jednotlivých důkazů, tak hodnocení jejich vzájemné souvislosti. Je tomu tak proto, že hodnocení důkazů je složitý myšlenkový postup, jehož podstatou jsou jednak dílčí, jednak komplexní závěry soudce o věrohodnosti zpráv získaných provedením důkazů, jež jsou pak podkladem pro závěr o tom, které skutečnosti účastníky tvrzené má soudce za prokázané, a jež tak tvoří zjištěný skutkový stav. Základem soudcova hodnotícího postupu jsou kromě lidských a odborných zkušeností pravidla logického myšlení, která tradiční logika formuluje do základních logických zásad. Je na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení důkazů - ve spojení s ), kterému důkaznímu prostředku přizná většívypovídací schopnost a věrohodnost (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. , a ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. ).

Výhrady k rozsahu dokazování (že nesprávně byl zamítnut jeho návrh na určení časové náročnosti vykazovaných úkonů znaleckým posudkem a výkazem práce k faktuře č. 19018) a k hodnocení důkazů z hlediska závažnosti a věrohodnosti, námitku, že nebyl poučen podle i výtku, že rozhodnutí je „překvapivé“, podpořenou odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, žalovaný především nesměřuje vůči rozhodnutí odvolacího soudu, nýbrž vůči postupu a rozhodnutí soudu prvního stupně. Nadto jimi nezpochybňuje žádný právní závěr soudů, nýbržnamítá vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí. K vadám řízení však (jsou-li skutečně dány) dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. , ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. ).

Protože absence údaje o tom, v čem podle dovolatele spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. správného vymezení přípustnosti v intencích ), zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit, Nejvyšší soud dovolání podle odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 11. 2. 2025

JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu