Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2022/2024

25 Cdo 2022/2024-1157

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: V. Š., zastoupený JUDr. Ondřejem Doležalem, advokátem se sídlem Koliště 1912/13, Brno, proti žalovaným: 1. A. J., zastoupená Mgr. Evou Durdilovou, advokátkou se sídlem Slezská 2232/144, Praha 3, 2.M. K., zastoupená Mgr. Blankou Šocovou, advokátkou se sídlem Havlíčkova 132, Beroun, 3.J. W., zastoupená Mgr. Evou Durdilovou, advokátkou se sídlem Slezská 2232/144, Praha 3, o 4 150 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudkům Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 28. 1. 2022, č. j. -795, a Krajského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2022, č. j. -940, takto:

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud v Kutné Hoře rozsudkem ze dne 28. 1. 2022, č. j. -795, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalovaných společně a nerozdílně zaplacení 4 150 000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Neshledal důvodným nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy, která měla žalobci vzniknout v důsledku vydání předběžného opatření téhož soudu ze dne 2. 6. 1998, č. j. -18, a následných obstrukčních jednání žalovaných. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 9. 2022, č. j. -940, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé potvrdil, změnil jej ve všech výrocích o náhradě nákladů řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně o neexistenci ušlého zisku i příčinné souvislosti mezi vydaným předběžným opatřením a vznikem škody a nemajetkové újmy, resp. o jejím neprokázání.

Proti rozsudkům soudů obou stupňů podal žalobce dovolání (ve znění několika doplnění), v němž rekapituluje předchozí řízení, rozsáhle brojí proti skutkovým závěrům soudů obou stupňů, proti hodnocení důkazů, namítá, že jím předložené důkazy nebyly v řízení zohledněny a že napadené rozsudky odporují zákonu, obchází jej a příčí se dobrým mravům. Má za to, že předseda senátu soudu prvního stupně ignoroval princip předvídatelnosti soudních rozhodnutí; brojí rovněž proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), zastoupeným advokátem ve smyslu , není však podle přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolací soud je vázán tzv. kvalitativním vymezením rozsahu dovolání a může vést přezkum jen k otázkám formulovaným v dovolání (srov. věta první v návaznosti na ). Dovolatel ovšem neformuluje žádnou právní otázku, jež by byla způsobilá založit přípustnost dovolání podle , a to ani z oblasti hmotného, ani procesního práva, a nelze ji zjistit ani z obsahu podaného dovolání. Přichází jen s kritikou procesního postupu při zjišťování rozhodných skutečností a hodnocení důkazů, avšak k vadám řízení, které mohly mít vliv na správnost rozhodnutí ve věci, je Nejvyšší soud oprávněn přihlížet jen u přípustného dovolání (viz ). Ostatně i Ústavní soud ve stanovisku ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , na něž pak navázal i ve své další rozhodovací praxi (viz např. usnesení ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. , a ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. ) zdůraznil, že ve spojení s a y vyžaduje, aby jako přípustné bylo posouzeno dovolání, závisí-li napadené rozhodnutí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva vztahující se k ochraně základních práv a svobod, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury, a to případně jak Nejvyššího, tak Ústavního soudu. Procesní vada tak může být při posuzování přípustnosti dovolání relevantní jen tehdy, je-li provázána s otázkou procesního práva (viz nález Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. , bod 37, ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. , či ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. ), kterou však v dané věci dovolatel – jak shora uvedeno – nevymezuje.

Ani samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „Sb. rozh. obč.“, či usnesení téhož soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. ). Výhrady dovolatele proti rozsudku odvolacího soudu se upínají pouze ke kritice skutkových zjištění, procesního postupu soudů obou stupňů a k závěru o neexistenci příčinné souvislosti mezi vydáním předběžného opatření a tvrzenou újmou (otázka existence vztahu příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní - srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. , uveřejněný pod C 1025 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, a usnesení téhož soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. ), bez provázání s konkrétní otázkou hmotného či procesního práva, kterou by měl dovolací soud řešit. Úkolem Nejvyššího soudu je v rámci dovolání, jakožto mimořádného opravného prostředku, řešit pouze právní otázky, nikoliv se zabývat přezkumem skutkových zjištění nalézacích soudů (srov. a ). Dovolací námitky tedy nemohou založit přípustnost dovolání podle

Objektivně nepřípustné podle je pak dovolání v rozsahu, v němž směřuje proti výrokům o náhradě nákladů řízení.

Nejvyšší soud ze všech těchto důvodů dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu podle odmítl.

Dovolatel napadl výslovně též rozsudek soudu prvního stupně. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je však podle odvolání, pokud to zákon nevylučuje. proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání” proti rozhodnutí Okresního soudu v Kutné Hoře podle zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , č. rozh. obč. a judikaturu na ně navazující, včetně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 1. 2025

JUDr. Petr Vojtek předseda senátu