Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 371/2020

25 Cdo 371/2020-164

USNESENÍ

A. R.

Zdravotnická záchranná služba hl. m. Prahy

, se sídlem Korunní 98, Praha 10, IČO 00638927, o 1.000.000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2019, č. j. -142, takto:

I.  Dovolání

se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

 na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 7. 2019, č. j. -142, potvrdil rozsudek ze dne 9. 5. 2018, č. j. -78, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 3. 2019, č. j. -132, jímž Obvodní soud pro Prahu 10 zamítl žalobu a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Neshledal důvodným nárok na náhradu nemajetkové újmy, jež měla být žalobkyni způsobena tvrzeným pochybením zdravotníků žalované při zásahu u její dcery A. R. Dovodil, že žalovaná při resuscitaci pacientky neporušila žádnou právní povinnost, především však nemohla nastalý smrtelný následek nikterak odvrátit, neboť v době poskytování záchranné péče již fakticky nastala smrt v důsledku úrazového a krvácivého šoku po mnohačetném bodném poranění hrudníku alkoholem a kokainem intoxikované pacientky.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním. Namítá, že nalézací soudy převzaly závěry znaleckého posudku znalce MUDr. Jiřího Pokorného, který vycházel toliko z písemných podkladů žalované, aniž současně provedly důkaz svědeckou výpovědí lékaře V., jenž byl bezprostředně přítomen u zdravotnického zásahu a mohl odlišným popisem jeho průběhu vyvrátit závěry znalce. V nevyslechnutí tohoto lékaře, jakož i dalších navržených svědků, spatřuje porušení zásady přímosti a svého práva na spravedlivý proces. Zpochybňuje závěr MUDr. Pokorného, podle něhož žalovaná nemohla úmrtí dcery žalobkyně nijak zabránit, v souvislosti s čímž poukazuje především na novinové články popisující úspěšné zásahy zdravotníků v totožných případech. Za nesprávný pak považuje rovněž závěr, podle kterého pracovníci žalované postupovali v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. Jestliže sám znalec MUDr. Pokorný připustil, že pacient s traumatickým poraněním srdce představuje kontraindikaci použití kompresního přístroje LUCAS, nemohlo jeho užití při ošetření dcery žalobkyně, jež utrpěla více bodných ran do oblasti hrudníku, představovat řádný postup. Je přesvědčena, že nelze s určitostí konstatovat, zda jsou závěry MUDr. Pokorného v souladu s dalšími důkazy, nebyly-li stěžejní z nich dosud v řízení provedeny. Vypovídací hodnota jeho posudku je pak snižována rovněž tím, že bylo při jeho vyhotovování čerpáno z neoficiálních listin postrádajících charakter originálů či úředně ověřených kopií. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí, jakož i rozsudek obvodního soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) postupoval vzhledem k datu napadeného rozhodnutí podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 – dále jen „ “), a shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), zastoupenou advokátem ( ), avšak není podle přípustné.

Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu neprovedení některých navržených důkazů, nesprávné hodnocení důkazů provedených (především znaleckého posudku MUDr. Jiřího Pokorného), potažmo činí-li vlastní skutkové závěry, jež považuje v řízení za prokázané (zejména že smrt A. R. bylo možno řádným postupem zdravotníků žalované odvrátit), neuplatňuje tím (jediný možný) dovolací důvod uvedený v Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při svých právních závěrech odvolací soud, ani zpochybnění samotného hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. ). Při námitce opomenutých důkazů dovolatelka navíc přehlíží, že soud není povinen provádět všechny důkazy navrhované účastníkem řízení, neboť záleží vždy na jeho uvážení ( ), které důkazy je nezbytné provést, resp. zda a nakolik je potřebné dosavadní stav dokazování doplnit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. , publikovaný pod C 5978 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen „Soubor“, a ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. , či usnesení téhož soudu ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. ); vždy se pouze musí vypořádat s tím, proč některé navržené důkazy neprovedl (k tomu srov. též rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. , , , , ). Nalézací soudy ve stávajícím řízení řádně vyložily důvody, pro něž shledaly provádění dalších žalobkyní navržených důkazů nadbytečným, čímž nastíněným východiskům ustálené rozhodovací praxe dovolacího i Ústavního soudu vyhověly. Byla-li neodvratitelnost následku v podobě úmrtí dcery žalobkyně konstatována vedle dovoláním zpochybňovaného posudku MUDr. Jiřího Pokorného i dalším posudkem znalců MUDr. Michala Berana, Ph.D., a MUDr. Petra Tomáška (prováděli pitvu těla zesnulé), ohledně nějž nevyvstala v řízení žádná pochybnost stran jeho správnosti, jasnosti, úplnosti či souladnosti s dalšími provedenými důkazy, nelze závěru soudů obou stupňů o nadbytečnosti provádění dalšího dokazování (např. výslechem osob přítomných na místě či poskytujících zesnulé zdravotní péči, potažmo novinovými články popisujícími případy resuscitací jiných osob s poraněním hrudníku) ničeho vytknout, neboť by se jednalo o postup nehospodárný, nezpůsobilý změnit konečný výsledek sporu. Dovolatelkou požadovaný výslech lékaře V. (obdobně jako dalších navrhovaných svědků) by mohl přinést maximálně další poznatky o průběhu zásahu u zemřelé, aniž by však byl způsobilý vyvrátit znaleckými posudky prokázanou skutečnost, že úmrtí vyvolaly bodné rány pronikající do pravé komory srdeční, kde způsobily poranění takového charakteru, že v době, kdy lékaři žalované zahájili zákrok, již nebylo možno pacientku udržet při životě.

Obdobné platí, namítá-li dovolatelka nesprávnost samotného závěru o nedostatku příčinné souvislosti mezi úmrtím její dcery a jednáním zdravotnických pracovníků žalované. Otázka existence vztahu příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. , Soubor C 1025), protože v řízení se zjišťuje, zda právem kvalifikovaná okolnost a vznik škody jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Právní posouzení příčinné souvislosti pak spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. , Soubor C 5514). Zpochybňuje-li dovolatelka závěr o absenci příčinné souvislosti opět toliko kritikou postupu nalézacích soudů v důkazním řízení, potažmo při následném hodnocení jeho výsledků, a předkládá-li vlastní verzi rozhodných skutečností, jež má za prokázané, nesměřují její námitky proti právnímu posouzení věci, nýbrž jen proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž však nelze přípustnost dovolání ve smyslu založit.

Napadla-li žalobkyně rozsudek odvolacího soudu též ve výroku o náhradě nákladů řízení, není v tomto rozsahu dovolání objektivně přípustné [ ].

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 5. 2020

                                                                               JUDr. Petr Vojtek

                                                                              předseda senátu