Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 45/25

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Ditou Řepkovou o ústavní stížnosti stěžovatele R. S., právně zastoupeného Mgr. Azrou Drozdek, advokátkou, se sídlem Dlouhá 705/16, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2024 č. j. -28, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle článku 87 odst. 1 písm. d) y (dále jen " ") a a násl. zákona Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť se domnívá, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle článku 36 odst. 1 a článku 38 odst. 2 d (dále jen " ").

2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením Městský soud v Praze přerušil řízení o žalobě stěžovatele proti nezákonnému zásahu Ministerstva vnitra České republiky ("ministerstvo vnitra"), kterým mělo být nepřijetí žádosti stěžovatele o udělení dočasné ochrany. Tuto žádost ministerstvo vnitra označilo podle , o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, za nepřijatelnou.

3. Napadeným usnesením Městský soud v Praze řízení o žalobě stěžovatele přerušil s tím, že je nezbytné vyčkat rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v jiné věci (sp. zn. ), neboť se toto řízení týká obdobné věci jako je věc stěžovatelky a byly v něm položeny předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie, jejichž zodpovězení může být významné pro rozhodování ve věci stěžovatele.

4. Proti shora uvedenému rozhodnutí podal stěžovatel ústavní stížnost, v níž namítá porušení jeho práva na spravedlivý proces podle a práva na projednání bez zbytečných průtahů věci podle y. Porušení těchto práv spatřuje stěžovatel zejména v tom, že Městský soud v Praze rozhodl o přerušení řízení překvapivě a v rozporu s (nejen jeho vlastní) dosavadní praxí, kdy v obdobných věcech rozhodoval meritorně a řízení nepřerušoval. To dle stěžovatele založilo jeho legitimní očekávání, že bude i v jeho věci věcně rozhodováno, odchýlení od tohoto obvyklého postupu navíc nebylo dostatečně odůvodněno. Dále dle stěžovatele vyplývá soudům povinnost rozhodovat ve věcech zásahových žalob, a speciálně ve věcech práva cizineckého, přednostně. Stěžovatel dále namítá porušení práva na přístup soudu, neboť soud se žalobou stěžovatele nezabýval věcně, přestože je systém dočasné ochrany časově omezený a závislý jak na politické vůli států, tak na vývoji ozbrojeného konfliktu na Ukrajině. Ve věci stěžovatele navíc lze očekávat značné průtahy způsobené vyčkáváním na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie o předběžné otázce.

5. Dříve než Ústavní soud přistoupí k přezkumu opodstatněnosti ústavní stížnosti, je jeho povinností posoudit, zda byly splněny všechny procesní předpoklady řízení podle . Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost však není přípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona).

6. Podle je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ).

7. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících příslušné řízení. Ze zásady subsidiarity rovněž vyplývá, že se Ústavní soud nemůže zabývat námitkami, které stěžovatelé neuplatnili v řízení před obecnými soudy, byť mohli, nebo kterými se obecné soudy věcně nezabývaly.

8. Usnesení o přerušení řízení, respektive o zamítnutí návrhu na pokračování v řízení, je rozhodnutím procesní povahy, nikoliv konečným rozhodnutím ve věci samé. Jako takové zpravidla ani není způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv. Tento závěr Ústavní soud opakovaně přijal jak k rozhodnutím o přerušení soudního řízení obecně (např. usnesení

sp. zn.

ze dne 13. 12. 2017 nebo

ze dne 11. 4. 2018), tak specificky k rozhodnutím podle (např. usnesení

sp. zn.

ze dne 25. 4. 2023 nebo usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 1. 2024).

9. Ústavní soud připomíná, že jelikož postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu přísluší výhradně obecným soudům, není Ústavní soud oprávněn posuzovat vhodnost či nevhodnost přerušení řízení (shodně viz usnesení

sp. zn.

). Ač stěžovatel namítá porušení legitimního očekávání v procesním postupu soudu, námitkami pouze zpochybňuje důvody pro přerušení řízení. Posouzení, zda rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a související předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie mohou být pro rozhodnutí o stěžovatelově žalobě relevantní, představuje právě posouzení vhodnosti přerušení řízení, k němuž Ústavní soud není oprávněn. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že stěžovatel může podat návrh na pokračování v řízení, byť není v zákoně č. , , výslovně upraven, je jím předvídán (např. ). V tomto návrhu může rovněž uplatnit námitky užité v ústavní stížnosti.

10. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud postupoval podle a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako nepřípustnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. února 2025

Dita Řepková v. r.

soudkyně zpravodajka