Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1980/24

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Davida Mašína, zastoupeného Mgr. Martou Janouškovou, advokátkou, sídlem Malátova 645/18, Praha 5, proti výroku II rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2024, č. j. -538, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Ing. Zbyňka Pokorného, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") domáhá zrušení nákladového výroku II v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen " "). Stěžovatel tvrdí, že napadeným výrokem rozhodnutí bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod garantovaných zejména y základných práv a svobod.

2. Bližší rekapitulace průběhu řízení před obecnými soudy není nezbytná, jelikož účastníkům jsou všechny relevantní okolnosti známy. Postačí proto uvést, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. rozhodovaly obecné soudy o žalobě stěžovatele na určení, že specifikované nemovité věci nejsou zatíženy smluvním zástavním právem ve prospěch vedlejšího účastníka.

3. rozsudkem ze dne 4. 4. 2024, č. j. -538, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 tak, že žalobě stěžovatele vyhověl a plně úspěšnému stěžovateli přiznal vůči vedlejšímu účastníku nárok na úhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II).

4. Podle stěžovatele při výpočtu výše nákladů řízení nesprávně vyšel z vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), neboť předmětem řízení je dle soudu penězi neocenitelné právo. Stěžovatel s takovým právním posouzením nesouhlasí. Podle jeho názoru měl soud postupovat podle advokátního tarifu a vycházet z tarifní hodnoty jistiny půjčky, kterou zástavní právo zajišťovalo. Vzhledem k tomu, že řízení u městského soudu skončilo, stěžovatel neměl soudní instanci, u níž by mohl své námitky uplatnit.

5. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky pro její projednání stanovené .

6. Ústavní stížnost dle písm. d) y představuje procesní prostředek k ochraně základních práv a svobod individuálního stěžovatele, které jsou zaručeny ústavním pořádkem. Z , 3, 4 a lze dovodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje. Přímo v je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributů ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti ( y), kde ochrana základním právům jednotlivce nastupuje jako prostředek ultima ratio, tj. jen tam, kde ostatní prostředky ochrany poskytované právním řádem byly vyčerpány nebo zcela selhávají jako nezpůsobilé či nedostatečné, a kdy základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci.

7. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení nákladového výroku rozhodnutí městského soudu. Ústavní soud z databáze infoSoud.cz zjistil, že proti rozsudku městského soudu bylo podáno dovolání a tuto informaci ověřil u obvodního soudu. Za této procesní situace je nepřípustné, aby Ústavní soud jakkoli zasahoval do rozhodovací činnosti obecných soudů a předjímal jejich rozhodnutí. Podaná ústavní stížnost je proto předčasná, a tedy nepřípustná.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení má k rozhodnutí o věci samé akcesorickou povahu. Bylo by proto v rozporu s principem efektivity a hospodárnosti řízení, kdyby Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti, kterou je samostatně napaden pouze výrok o nákladech řízení, již nyní přezkoumával její důvodnost, jelikož by tak (byť i nepřímo) nutně předjímal i výsledek řízení o dovolání, což mu nepřísluší (srov. usnesení ze dne 29. 9. 2023

sp. zn.

, bod 14, ze dne 24. 4. 2019

sp. zn.

, bod 7).

9. Tím, že Ústavní soud odmítá stávající ústavní stížnost pro její "předčasnost", není poškozeno právo na přístup stěžovatele k soudu. Po skončení dovolacího řízení, resp. řízení před obecnými soudy, bude mít stěžovatel možnost podat novou ústavní stížnost. Tato ústavní stížnost pak (v případě splnění ostatních podmínek řízení) bude věcně projednatelná Ústavním soudem, a to i tehdy, brojil-li by stěžovatel výhradně proti nákladovým výrokům [srov. usnesení ze dne 29. 9. 2023

sp. zn.

, ze dne 30. 5. 2019

sp. zn.

(U 8/94 SbNU 435)]. Je nicméně obecně vhodné, aby stěžovatel z procesní opatrnosti na toto usnesení v textu (nové) ústavní stížnosti upozornil.

10. Ústavní soud v současné chvíli ústavní stížnost jako nepřípustnou podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. července 2024

Jiří Přibáň v. r.

soudce zpravodaj