Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 836/25

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Bc. Pavla Koloděje, Ph.D., MBA, zastoupeného JUDr. Vojtěchem Mihalíkem, advokátem, sídlem Bezručova 1896/90, Mikulov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2024 č. j. -240, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. září 2024 č. j. -228 a usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 17. července 2024 č. j. -217, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Vyškově, jako účastníků řízení, a Josefy Pitronové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle písm. d)y a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle a 2d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že se vedlejší účastnice v řízení před Okresním soudem ve Vyškově (dále jen "okresní soud") domáhala určení vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu na nemovitých věcech. Stěžovatel v řízení vznesl námitku nedostatku pravomoci soudů, neboť mezi vedlejší účastnicí a stěžovatelem byla uzavřena rozhodčí smlouva, na jejímž základě veškeré majetkové spory vyplývající z kupní smlouvy mají být rozhodovány v rozhodčí řízení. Námitku stěžovatele okresní soud zamítl. Učinil tak poté, co Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 6. 2024 č. j. -205 zrušil předchozí usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 28. 6. 2023 č. j. -162 a usnesení okresního soudu ze dne 18. 5. 2023 č. j. -100 a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Okresní soud došel k závěru, že v projednávané věci není dána arbitrabilita sporu, neboť předmětem rozhodčího řízení má být závazkový vztah mezi podnikatelem a spotřebitelkou. Uzavřená rozhodčí smlouva je tedy neplatná.

3. Krajský soud usnesení okresního soudu potvrdil. V odůvodnění odkázal na odůvodnění okresního soudu. Doplnil, že vzhledem k absenci konkrétního odůvodnění odvolání není prostor ani k tomu, aby se podrobně vyjadřoval ke konkrétním odvolacím námitkám stěžovatele.

4. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl. Uvedl, že postup krajského soudu, kterým potvrdil rozhodnutí okresního soudu, aniž by vyzval stěžovatele k doplnění blanketního odvolání či vyčkal na jeho doplnění, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Nad rámec toho uvedl, že z obsahu spisu nevyplývá, že by stěžovatel tento svůj záměr avizoval. Navíc mu byl poskytnutý dostatečný časový prostor k případnému doplnění odvolání. Namítaná vada řízení spočívající v nenařízení jednání není sama o sobě způsobilým dovolacím důvodem. Krajský soud nadto postupoval zcela v souladu se zákonem.

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že krajský soud jej měl vyzvat k doplnění odvolání. Pokud tak neučinil, nelze tuto neurčitost podání přičítat k tíži stěžovatele. Krajský soud navíc své rozhodnutí nedostatečným způsobem odůvodnil.

6. Předtím, než může Ústavní soud přistoupit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění zákonem stanovených procesních předpokladů řízení. V dané věci dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

7. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil (srov. např. usnesení ze dne 3. 12. 2009

sp. zn.

), že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost představuje tedy krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není možná.

8. Rozhodovací činnost Ústavního soudu je tedy primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených. Z tohoto pravidla Ústavní soud připouští jisté výjimky, jež spočívají v možnosti napadnout i pravomocné rozhodnutí, které pouze uzavírá určitou část řízení nebo které řeší procesní otázku, ačkoli řízení ve věci samé ještě neskončilo. Musí však být kumulativně splněny dvě podmínky: rozhodnutí musí být způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv a svobod a je třeba, aby se námitka porušení těchto práv a svobod omezovala jen na příslušné stadium řízení, v němž bylo o takové otázce rozhodnuto, tedy aby již nemohla být v rámci dalšího řízení (např. při použití opravných prostředků proti meritornímu rozhodnutí) efektivně uplatněna.

9. Stěžovatel v posuzované věci napadá rozhodnutí o námitce nedostatku pravomoci soudů. V databázi infoSoud Ústavní soud ověřil, že řízení ve věci samé dosud nebylo skončeno. Nebylo tak (ani zatímně) rozhodnuto o právních poměrech účastníků řízení, a tudíž ani nebylo bezprostředně zasaženo do jejich ústavně zaručených práv. Stěžovatel má v probíhajícím řízení ve věci samé k případné nápravě nedostatku pravomoci k dispozici řádné a mimořádné opravné prostředky (srov. např. usnesení ze dne 7. 7. 2020

sp. zn.

, ze dne 26. 5. 2020

sp. zn.

, ze dne 14. 8. 2019

sp. zn.

, ze dne 20. 6. 2018

sp. zn.

, ze dne 13. 12. 2017

sp. zn.

; k nepřípustnosti ústavní stížnosti proti zamítnutí námitky nedostatku pravomoci soudů srov. obdobně usnesení ze dne 10. 10. 2023

sp. zn.

, ze dne 24. 2. 2021

sp. zn.

, ze dne 3. 9. 2012

sp. zn.

). Ústavní soud zároveň neshledal, že by ústavní stížnost svým významem podstatně přesahovala stěžovatelovy vlastní zájmy, což je předpokladem pro to, aby se jí za těchto okolností mohl zabývat věcně [ ]. Stěžovatel v ústavní stížnosti žádnou takovou argumentaci ani neuvádí.

10. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle jako návrh nepřípustný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. června 2025

Milan Hulmák v. r.

soudce zpravodaj