Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1939/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Alexandra Romanova, zastoupeného Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D., advokátem, sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení ministra vnitra č. j. MV-69646-2/SO-2025 ze dne 12. května 2025, spojené s návrhem na zrušení , o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, za účasti Ministerstva vnitra, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel jako občan Ruské federace podal 17. dubna 2023 prostřednictvím Úřadu městské části Praha 6 žádost o udělení státního občanství České republiky. Ministerstvu vnitra byla žádost doručena 17. května 2023. Ministerstvo o žádosti nerozhodlo v zákonné lhůtě 180 dní, která měla uplynout 14. listopadu 2023.

2. Dne 14. dubna 2025 podal stěžovatel žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podle . Napadeným usnesením ministr vnitra žádosti nevyhověl. Uvedl, že podle , o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, který nabyl účinnosti 11. února 2025, se řízení o žádosti o udělení státního občanství České republiky, kterou podá občan Ruské federace, přeruší dnem následujícím po dni, kdy je žádost postupem podle zákona o státním občanství České republiky doručena Ministerstvu vnitra. Řízení o žádosti stěžovatele je tedy přerušeno a bude v něm pokračováno dnem následujícím po dni pozbytí účinnosti V současné době Ministerstvo vnitra nesmí v řízení o žádosti stěžovatele vydat rozhodnutí, a proto jeho žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti nelze vyhovět.

3. Stěžovatel se domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že aplikací došlo v řízení vedeném pod sp. zn. MV-95550/VS-2023 k zásahu do základních práv stěžovatele, a aby zrušil (byť nesprávně označeného jako čl. I části první ) s odůvodněním, že v důsledku aplikace tohoto ustanovení došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv. Domáhá se de facto toho, aby příslušný senát přerušil řízení o ústavní stížnosti a postoupil návrh na zrušení části zákona plénu.

4. Ústavní soud se nejdříve zabýval tím, zda jsou splněny všechny procesní předpoklady pro meritorní posouzení ústavní stížnosti stanovené , a dospěl k závěru, že tomu tak není.

5. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí konstatoval, že ústavní stížnost podle písm. d)y představuje subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem ( ). To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( ), nejsou-li dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky podle . Podmínka nemožnosti nápravy protiústavnosti jiným způsobem než ústavní stížností musí být zachována rovněž u jiného zásahu (zde tvrzené nečinnosti) orgánu veřejné moci.

6. Ústavní soud odkazuje na svá usnesení

sp. zn.

ze dne 25. března 2025,

sp. zn.

ze dne 26. března 2025,

sp. zn.

ze dne 9. dubna 2025,

sp. zn.

ze dne 30. dubna 2025,

sp. zn.

ze dne 24. června 2025,

sp. zn.

ze dne 4. července 2025 a

sp. zn.

ze dne 14. července 2025, jimiž odmítl ústavní stížnosti stěžovatelů proti usnesení ministra vnitra, který nevyhověl jejich žádostem o uplatnění opatření proti nečinnosti spojené s návrhem na zrušení a 7y V těchto usneseních Ústavní soud uvedl, že stěžovatelé mají k dispozici právní prostředky ochrany, kterými se mohou tvrzenému zásahu do svých práv bránit (žalobu na ochranu proti nečinnosti) a které před podáním ústavní stížnosti nevyčerpali.

7. Stěžovatel uvádí, že žalobu proti nečinnosti podle a 2 lze podat pouze ve lhůtě jednoho roku a tuto lhůtu nelze prominout. Dále stěžovatel uvádí, že určitou alternativu by nabízelo využití žaloby proti nezákonnému zásahu podle a násl. . Je však přesvědčen, že jsou v jeho věci splněny podmínky přípustnosti ústavní stížnosti podle .

8. Žaloba proti jinému zásahu nepředstavuje opravný prostředek, který by stěžovatel musel vyčerpat před podáním ústavní stížnosti. K řešení otázek, které stěžovatel předkládá, slouží žaloba proti nečinnosti, a uplynutí lhůty k jejímu podání nelze napravit podáním jiného druhu žaloby (obdobně usnesení Městského soudu v Praze č. j. -12).

9. Naproti tomu žaloba proti nečinnosti představovala opravný prostředek i ve stěžovatelově věci. Ústavní soud v minulosti dospěl k závěru, že ustanovení není v rozporu s ústavním pořádkem [nález

sp. zn.

ze dne 14. července 2020 (N 147/101 SbNU 28; 347/2020 Sb.)]. Existence lhůty k podání žaloby a nemožnost prominutí jejího zmeškání je součástí podmínek, které předvídá d. Ústavní stížnost je tedy nepřípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal opravný prostředek, který měl k dispozici.

10. Podle Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Smyslem tohoto ustanovení je zajištění institucionální garance ústavnosti výkonu veřejné moci, která v daném případě nabývá na mimořádném významu ve srovnání se subjektivním zájmem stěžovatele na ochraně jeho ústavně zaručených základních práv a svobod.

11. Ústavní soud důvody pro postup podle neshledal. Ústavní soud již pod

sp. zn.

vede řízení o návrhu skupiny senátorů na zrušení a 7y a přechodných ustanovení k nim. V takové situaci nelze shledat, že by stěžovatelova ústavní stížnost podstatně přesahovala jeho zájmy. Tento přesah stěžovatel totiž spojoval právě s tím, že v jeho věci bylo aplikováno ustanovení, které podle něj odporuje ústavnímu pořádku a jeho ústavní stížnost tak byla prostředkem, který by mohl vést ke zrušení tohoto ustanovení.

12. Z výše popsaných důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh nepřípustný podle ve spojení s a téhož zákona arg. a contario.

Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud i s ní spojený návrh na zrušení (části) právního předpisu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 23. července 2025

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu